Kapitola XI.

Když pak jsme přišli do Čech, přihodilo se, že jsme přijeli ze Staré Boleslavě do Toušeně, a když se nás počal zmocňovati spánek, připadlo na nás usilovné přemýšlení o tomto čtení z evangelia: Podobno jest království nebeské pokladu skrytému na poli atd., které se čte na den sv. Ludmily. A tak počal jsem mysliti o něm a vykládati si je. Probudiv se pak, měl jsem ještě v živé paměti obsah a výklad první části evangelia a tak s boží pomocí a milostí jsem dokončil výklad celého čtení, jež se počíná : "Podobno jest království nebeské" atd.

Bratří! Slov svatých evangelií nikdo nedovede vystihnouti, protože smysl jejich jest tak hluboký; že nikdo nemůže dostihnouti jejich vznešenosti ani pověděti dokonale jejich smysl: O tom svědčí Pavel v listě: O, hlubokosti bohatství, moudrosti a poznání božího. Jak nevyzpytatelní jsou soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho. A týž: Nebot kdo poznal mysl Páně nebo kdo stal se jeho rádcem? Avšak, pokud mi popřáno bylo s hůry od boží milosti, od níž "všechen úděl nejlepší a každý dar dokonalý s hůry sestupuje" (jak píše Jakub ve svém listě), chci vám něeo pověděti ku porozumění tomu svatému čtení a proto vás prosím, moji milí, abyste to bratrsky přijali a čistým, neposkvrněným srdcem o tom uvažovali.

Zajisté slyšeli jste, milí, že Matouš přirovnává v tomto podobenství království nebeské ku pokladu skrytému v poli, kterýmžto pokladem se vlastně značí Duch sv., jejž člověk nachází skrze lásku a milost Ježíše Krista, který slíbil jej věrným svým v evangeliu Janově řka : Prositi budu otce svého a jiného utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky, ducha pravdy. - Polem pak nebo zemí, v níž onen poklad leží, míní se srdce člověka, kam člověk zasévá dobré i zlé skutky, které přinášejí na konec duši jeho ovoce, podle toho, jak je tam zaséval; to dosvědčuje zjevně Lukáš řka: A které padlo do půdy dobré, ti jsou, kteří v srdci ušlechtilém a dobrém slyševše slovo boží zachovávají je a užitek přinášejí v trpělivosti. Poklad ten jistě jest skryt před hříšníky a lidmi nehodnými, kteří nechtí míti poznání pravdy ani činiti pokání a tak ztrácejí oči milosti boží, že nemohou oslepeni jsouce nalézti pokladu. O nich prorok praví: Oči mají a viděti nebudou. Ale člověk v pravdě skroušený nalezne ten poklad milostí Ježíše Krista, jak výše bylo řečeno, poněvadž podle slova žalmistova "srdcem zkrouseným a pokorným Bůh nezhrdne", nýbrž svým přehojným milosrdenstvím těší je vždy a pomáhá mu, jak se čte v žalmu : Raduj se v Pánu a dá tobě žádosti srdce tvého. - Když však člověk ten zkroušený nalezne poklad, skryje jej v srdci svém, bdí, bojí se oň a střeže ho, aby ďábel, nepřítel náš, který, jak dí Petr, "obchází hledaje, koho by pohltil", neodňal pokladu toho ze srdce jeho.

Tak můžeme rozuměti tomu, co se čte v evangeliu Matoušově : Nechť neví levice tvá, co činí pravice tvá. Ale pamatovati si jest, že "radostí naplněn jsa pro něj odchází", což znamená chvátání, neboť máme chvátati k dobrým skutkům. Neboť v evangeliu Lukášově se praví: Vyjdi rychle na náměstí a na ulice města a uveď sem chudé i chromé a mdlé.

Dále se vypravuje v uvedeném podobenství, že člověk, když nalezl poklad, "odešel a prodal všecko, co měl", to jest: hříchy své, odřeknuv se zlých skutků. K tomu se vztahuje, co jest psáno o Matoušovi v evangeliu Lukášově : A opustil všecko své i ono: Nevzdá-li se kdo vžeho, co má, nemůže býti mým učedlníkem. A to prodání a vzdání má se díti na náměstí, a to ne na každém náměstí, nýbrž ovšem na náměstí svědomí, to jest upřímnou zpovědí, čistou skroušeností, a před knězem ustanoveným k tomu od Boha podle učení Kristova : Jděte, ukažte se kněžím. K tomu také vybízí nás Jakub v listě svém řka: Vyznávejte se jedni druhým z hříchů svých. A ovšem za ty zlé skutky, když je prodá a vzdá se jich, má obdržeti skutky dobré i pole to v majetek, to jest srdce, které chovati má v lásce a trpělivosti, a v něm má skrýti poklad řečený. A vytrvá-li až do konce, bude držeti poklad ten v království nebeském na věky podle slov Matoušových : Shromaždujte sobě poklady v nebesích, kde ani mol ani rez jich nekazí.

zpět na obsah Další: Kapitola XII.