Kapitola XIII.

Podobno jest království nebeské síti spuštěné do moře a shromáždivší v sobě všeho druhu ryby.

Sítí můžeme rozuměti slovo boží, které bylo posláno skrze apoštoly, když bylo jim uloženo v evangeliu Markově : Jděte po všem světě a kažte evangelium všemu stvoření. A byla od nich spuštěna do moře, t. j. na tento svět, pročež výslovně bylo jim řečeno "jděte po všem světě", který se zajisté zde obrazně a zcela vhodně naznačuje mořem. Neboť jako moře nikdy neodpočívá, nýbrž stále se střídáním přílivu a odlivu pohybuje, a těmi, kdož plují po něm, svými vlnami a bouřemi sem tam zmítá a je děsí, tak onen svět nesčíslnými pohyby se stále pohybuje a ty, kteří jsou na něm zmítáni, svými nástrahami a hrozícími nebezpečenstvími stále znepokojuje a rmoutí. Takovými nebezpečenstvími na tom moři bouřlivém prorok byv zastižen volá: Spas mě, Bože, neboi vody vystoupily až k duši mé. A dále : Ať mne nepotopí bouře vod a moře, to jest : nebezpečenství tohoto světa. Neboť není pochyby, že prorok zde chtěl bouří naznačiti nebezpečenství a mořem svět.

Rybami pak se míní lidé na tomto světě. Proto se praví v evangeliu Matoušově : Pojďte za mnou, učiním z vás rybáře lidí. A jinde v evangeliu Lukášově Pán pravil Petrovi : Neboj se, neboť od této doby budeš lidi loviti. Praví se potom dále : "všeho druhu ryby", t. j. lidi "shromáždivší", protože všechny lidi kteréhokoli radu, stavu a zaměstnání, ať dobré at zlé, tato síť, totiž slovo boží, shromažduje a loví. Nebot netoliko k Židům, ale i ku pohanům, a to stejně ke všem, bylo posláno, jak se čte ve Skutcích apoštolských. Bylo pak posláno skrze apoštoly, o nichž se praví v žalmu : Po vší zemi vyšel hlas jejich atd., a skrze Ducha svatého, který, jak dí mudřec, "naplnil okršlek zemský", i skrze Spasitele našeho, který taková slova osobně a spasitelně na světě sázel a sel. A proto praví v evangeliu Janově : Kdybych nebyl přišel k nim a nemluvil jim, hříehu by neměli, ale nyní výmluvy nemají z hříchu svého.

Toto slovo se však má naplniti a proto se dále praví: kteroužto (síť), když naplněna byla, vytáhše na břeh a sedíce vybírali atd. I bude naplněna tato síť neboli slovo, až vše, co bylo tímto slovem ústy Páně a svatých jeho proneseno, bude úplně a skutečně naplněno. Neboť se čte v evangeliu Matoušově, že "ani jediné písmenky z toho nepomine" ani "nepomine věk, až se všecky ty věci stanou; neboť nebe a země pominou, ale slova má nepominou", jak se zase praví v evangeliu Lukášově. Když pak ta síť neboli slovo boží bude naplněno, tu ihned bude naplněn podobně i počet svatých ve slově božím a počet zlých pro slovo boží, jak viděl ve zjevení svém Jan a obrazně řekl: Viděl jsem pod olíářem (božím) duše zabitých pro slovo boží a pro svědectví, jež vydávali, a volali hlasem velikým řkouce: "Proč dosud, Pane svatý a pravý, nesoudíš krve naší nad těmi, kteří přebývají na zemi?" l dáno bylo každému roucho bílé a řečeno jim, aby odpočívali ještě malý čas, až se naplní počet bratří jejich, kteří zabiti býti mají jako oni.

Po naplnění sítě, t. j. slova božího a počtu dříve řečených nastane den poslední a soudný, jak evangelista ukazuje v dalších slovích tohoto čtení, když se praví : Tak bude při skonání světa atd. A tehdy bude na tom soudě vytažena ta síť naplněná, pročež se praví "vytáhše". A tíž ji vytáhnou, kteří ji spustili, totiž apoštolové. Ti vytáhnou síť, t. j. slovo boží, které v nás seli, i s polem a plodem semen, a vytáhnou ji plnou dobrých a zlých, to jest těch, u nichž slovo boží přineslo dobrý plod, a těch, u nichž přineslo špatný, jak se praví v evangeliu Lukášově : Co seje, to i žíti bude a v žalmu : Kdo se slzami rozsívali, s radostí sklízeti budou. A protože seli v nás, také z nás budou sklízeti.

A vytáhnou nás čtyřmi provazy, které jsou přivázány k té síti podobně jako jsou u skutečné sítě, která se rovněž čtyřmi provazy vytahuje. Jsou totiž u každé sítě čtyři provazy, dva napiaté nad vodou a dva dole pod vodou plovoucí, a tyto dva dolejší odpovídají dvěma hořejším, takže provaz na dolejší pravé straně odpovídá provazu na hořejší pravé a provaz dole na levo provazu nahoře na levo. Tak jest tomu též u té sítě duchovní, u níž jsou podobně čtyři provazy, jimiž jsou všichni taženi, totiž dva svrchu plovoucí a ty jsou od Boha, totiž milost a síla, a dva dole plovoucí, které jsou od nás, totiž láska a nenávist. Prvnímu provazu hořejšímu, to jest milosti boží, odpovídá první dolejší, totiž láska, a těmi dvěma dobrými bývají taženi lidé dobří. O prvním praví Pán v evangeliu Janově: Nikdo nemůže přijíti ke mně, leč přitáhne-li jej otec můj; totiž milostí svou. O druhém se praví podobně v evangeliu Janově: Kdo mě miluje, toho milovati bude otec můj, i přijdeme k němu přitaženi v milosti a lásce, a příbytek si u něho učiníme. A o těch dvou provazích můžeme rozuměti, co praví žalmista : Provazy padly mi na místech veselých.

Rovněž druhému provazu hořejšímu, síle, odpovídá druhý dolejší, nenávist, a těmi bývají taženi všichni lidé zlí. Neboť každý, kdo zle činí, nenávidí světla, jak se praví v evangeliu Janově : a vůči těmto více jest potřebí síly boží než prvním. Nebot první dobrovolně půjdou k soudu doufajíce v odplatu, ale tito budou prchati před soudem bojíce se trestu věčného, skryjí se v jeskyních a skalách horských a řeknou ke skalám a horám : Padněte na nás a skryjte nás před obličejem toho, jenž sedí na trůnu, a před hněvem beránkovým, až přijde den veliký hněvu jejich a kdo bude moci obstáti, jak se čte ve Zjevení. A proto jest při oněch lidech potřebí síly, aby jí byli taženi i proti své vůli. O prvním tom provaze, síle, může se rozuměti, co praví apoštol: Všichni vtaženi budeme, t. silou boží vstříc Pánu do výšin, i co Spasitel praví : Až budu povýšen se země, všechny potáhnu k sobě t. silou. O druhém pak se čte v Knize královské : Vztáhne nad Jerusalemem provázek Samaří a břímě domu Achabova. O obou žalmista praví : Provazy hříchů ovinuly mě. A tak budou všichni vytaženi od apoštolů v té síti; neboť, jak praví apoštol, všichni státi budeme před stolicí boží, abychom vzali odplatu za to, co jsme činili v těle.

A vytáhnou nás na břeh, to jest před soudnou stolici všemohoucího Boha, která se případně srovnává s břehem. Neboť jako břeh jest cílem plujících, tak tato stolice soudná jest cílem a koncem všech těch, kteří se kymácejí po tomta světě. A když nás vytáhnou, tu seděti budou apoštolové podle břehu, t. j. stolice soudní, jak výše bylo řečeno. O tom Spasitel praví v evangeliu: Když pak seděti bude Syn člověka na stolici své velebnosti, seděti budete i vy na dvanácti stolicích soudíce dvanáete kmenů israelských. I vyberou rozsuzujíce Pánu našemu dobré do osudí, t. j. přidělí je věčným stanům, kde jest mír a radost, podle svého pravého soudu; zlé však pošlou pryč, t. j. odsoudí je do ohně věčného, kde jest pláč a skřípění zubů. A to se stane slovem božím, až řekne : Pojďte, požehnaní otce mého, vládněte královstvím atd., zlým však : Jděte, zlořečení, do ohně věčného, jak se čte v evangeliu Matoušově.

Po skončení toho soudu ihned andělé jako sluhové soudu a vykonavatelé těchto slov oddělí zlé ze středu spravedlivých a uvrhnou je do peci ohnivé, jak se dále praví v slovích uvedeného evangelia. Neboť andělé jsou služebníky slova božího, jakož o nich praví žalmista : Chvalte Pána andělé jeho, kteří jste mocni v síle a činíte slovo jeho, poslušni jsouce hlasu slova jeho. Chvalte Pána všechny moci jeho, služebníci jeho, kteří činíte vůli jeho.

Praví se pak dále v uvedeném čtení : Rozuměli jste tomu všemu? Řkou jemu: Ano, Pane. To jsou slova otázky. Proto když Pán pověděl učedlníkům svým řečená tři podobenství, tázal se jich těmito slovy: Rozuměli jste tomu všemu? Otázal se jich, ne že by nebyl jist, zda tomu porozuměli, poněvadž všecko zná, dříve. než se co stane, ale aby otázkou pozvedl rozum jejich výše ku poznání sebe, což se nám jasně ukazuje na osobě Petrově v evangeliu Matoušově. Když totiž na otázku Kým praví lidé, že jest syn člověka?, odpověděl: Ty jsi Kristus, syn Boha živého, ihned Pán řekl: Tělo a krev nezjevily toho tobě, ale otec můj, který jest v nebesích. Hle, kterak byl na tu otázku ihned rozum učedlníků pozdvižen, že ihned odpověděli : Ano, Pane. Pán tedy, seznav pozdvižení rozumu jejich a znamenaje horlivost jejich pochopiti slova svatého učení jeho, chtěl je ještě více připoutati a získati i slibuje jim odměny v nebesích za odplatu řka: Proto každý mistr Písma moudrý, který vykládá o království nebeském, podoben jest hospodáři, který vynáší z pokladu svého nové a staré věci. A dobře praví : mistr moudrý, neboť ten slovem svého učení a příkladem dobrého života vyučuje a vychovává. Neb ti, kteří sice učí, ale sami tak nejednají, slovou ovšem mistři, ale ne moudří, jak se praví v evangeliu Matoušově: Na stolici Mojžíšově se posadili mistři Písma a fariseové, čiňte tedy podle jejich učení, ale podle jejich skutků nečiňte. Viz, že se nazývají mistry Písma, ale ne moudrými. Proto ne každý mistr Písma, ale arci jen mistr moudrý podoben jest hospodáři, který z pokladu svého vynáší nové a staré věci. Poklad zajisté jest jmění ponenáhlu nashromážděné. Jako totiž hospodář v čas potřeby a nouze pro čest pozemskou vynáší věci nové, které nedávno tam uložil, a staré, které již dávno uschoval; tak mistr Písma (moudrý) z pokladu svého, který vnuknutím Ducha svatého uložil v srdci svém, pro slávu, jíž dosíci chce v království nebeském, vynáší a vykládá spasitelná tajemství Nového a Starého zákona ku poučení a polepšení jiných svým svatým kázáním a poučováním. Právem totiž takoví mistři jsou učení, o kterých se čte u Daniele : Kteří pak xbožní a moudří jsou, stkvíti se budou jako blesk oblohy, a kteří k spravedlnosti přivádějí mnohé, jako hvězdy na věky věčné.

zpět na obsah Další: Kapitola XIV.