Česká čítanka - Komenský- Centrum sec. -

Kap. VII.

Že jediné jest proti bídnostem našim lékařství: navrácení se do centrum, jenž jest Bůh.

Příklad na jiných tvořích, že odpočinutí nenacházejí, leč zase v centrum.

Poněvadž spatříno, že každého tvoru v nebi i na zemi bezpečnost jest, státi v centrum, proto že tu přirozeně a vesele v plnosti své stojí, a na proti tomu zahynutí, vydati se z centrum, proto že tu i hned jej kolotání zachvacuje a jím až do konce zmítá: i jestiť patrné, že proti nepokoji, trápení, strachům a nebezpečenstvím jiné rady není, než návratiti se do centrum. Tak kámen zhůru vyhozený odpočinutí sobě nedá, leč zase dolů spadne, aby kde odpočinouti měl. Tak kolo zatočené, neb váha pohnutá, neb koule nějaká visutá zaklácená točiti se neb vážiti neb kolíbati nepřestane, dokudž na rovnou váhu nepřijde, totiž okolo centrum se nesrovná. Tak ryba, dostane-li se z vody, by ty ji do kvití, do hedbáví, do zlattohlavu dával, a neb se s ní, jak chtěl, krásně pěstoval a milkoval, třepati a trápiti se nepřestane, až i zahyne; proto že jest vyňata z centrum svého, aniž jinák zachována býti můž, leč aby časně tam zase navrácena byla. Podobně lidské tělo, vystoupí-li některým oudem svým z temperamentum svého, nemoc a bolesti snáší, aniž trápení a smrti ujíti můž, jediné leč pomoci léků zase do centrum vpraveno bude.

Mysl pak lidská v Bohu; důvod toho.

1. Řeči Boží.

Podobně jest s duší a myslí naší, kteráž poněvadž skrze odstoupení od Boha k sobě a tvorům v nepokoj a kolotání neskonalá vchází (jakž sme spatřili), zbýti toho nijak jí na věky nemožné, leč navrácením se k Bohu. To jest, což Bůh skrze proroka dí: Zkáza tvá z tebe jest, ó Izraeli; ale ve mně jest pomoc tvá (Oz. 13, 9). Item: Chceš-li se navrátiti, Izraeli, ke mně se navrať (Jer. 4, 2). Item: Navraťtež se k tomu, jehož strhše se, tak ste hluboko zabředli (Izai. 31, 6). A za tou příčinou dí prorok, že v Hospodinu jest skála věčná (Izai. 26, 4), totiž nepohnutost nepohnutá; jakž se i v žalmích často nazývá skálou bezpečnosti. Kdoť se na tu skálu dostane, blaze mu; tenť šťastně všech proudů a vírů, bouří a vichrů znikl, a na bezpečno postavil nohu svou.

2. Slibové.

A na toť jsou již hojná zaslíbení, že kdo tak z sebe sám a z tvorů k Bohu uteče, bezpečnost a pokoj dokonalý nalézá. Kdo v skrýši Nejvyššího přebývá (dí Žalm 91.) a Hospodina za útočiště a příbytek svůj pokládá, nepřihodi se mu nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku jeho etc. Item: Kteřiž k Hospodinu patří a zbíhají se, těch tváře nebudou zahanbeny; blahoslavený člověk, kterýž doufá v něho (Žalm 34, 6. 9).

3. Příkladové.

Ukazují to příkladové. Šalomoun pustiv se po rozkoších a líbostech světa, předivných kolotání a trápení pocítil, a ohleduje vždy jednoho za druhým, jinák a jinák, nikdež nic nenalezl iiež rliarnost a kvaltování, bídu a bolest, a naposledy zahynutí i viděl i jeho sám blízek byl, až se zase obtátil a utekl k Bohu; tu jemu pomoženo. Viz o tom knihu Kazatel.

David vyznává na mnoha místech v žalmích, že kdykoli v úzkostech a trápeních svých k Bohu se utekl, vždycky jemu spomoženo bylo. A historie jeho ukazují, že kdykoli se k samosvojnosti uchýlil a v bůjnost nějakou vydal, a neb sobě na prostředcích zakládal (jako na množství lidu, 1. Paral. 21.), pokaždé toho zlým zažil, a kdyby byl se do centrum vracovati neuměl, byl by jako kdo jiný spletků těla i duše nadělaje a jimi se zamotaje z světa sešel. Ale že se v centrum té všemohoucnosti byl usadil, seděl bezpečně, žádných tělesných nepřátel nic se neboje (Žal. 27, 3. a 56), ani ďábla a pekla (Žal. 23. a 46), jakž níže ukázáno bude. Pakli se sám v sobě jakou svou všetečností zviklal, ustavil se hned v Bohu zase.

Manasses docela a na konec Boha se byl strhl, a nejprv od těla, světa, ďábla, hříchů hanebných sem tam násilně tuze zmítán, naposledy z království zstrčen, nepřátelům v ruce a do vězení těžkého upadl, od svědomí vlastního stíhán a svírán, v hrdle smrti a zatracení právě již vězel; a však když ještě tu k Bohu zvolal a jeho milosrdenství se odevzdal, spomoženo mu.

Podobně se lotru na křiži stalo; kromě že tělo z smrti vychváceno není, než sama duše. Summou pravé jest, což Sirach řekl: Popatřte na předešlé věky, zdalí kdo kdy dověřiv se Pánu hanby došel? Protož i napomíná: Dověř se Hospodínu, a přijme tě; zprav cesty své a doufej v něho (Sirach 7).

Proč se v Bohu bezpečnost nachází?

Příčina pak, že se v Bohu toliko spomožení nachází, tato jest jediná: že Hospodin náš centrum jest naše a všeho světa, centrum všemohoucnosti a síly, centrum moudrosti a rady, centrum milosrdenství a slitování, centrum potěšení a blahoslavenství. Cokoli zajisté jest ve všem světě, všecko pohnutedlnosti a proměnitedlnosti poddáno jest, staví se, boří, roste, zchází, sílí, mdlí, nastává; padá. Tak že nic všickni tvorové nejsou, než divadlo nestálosti, pletení, matení, boření, kácení na vše strany.

1. Že on jest nepohnutedlný.

Ale stojí u prostřed toho všeho nepohnutedlnosti centrum, veleslavný Bůh, kterýž sám se neměně, všecky ty všech věcí proměny vidí, řídí a sebou samým zdržuje. Protož kdo se oněch drží, spolu s nimi se plete, mate, boří, kácí, hyne; kdo tohoto, stojí nepohnutý na věky.

2. Že v něm plnost všeho jako:

Síly.

Pak-li se komu zdá, že předce při tvořích vidí, což se jemu hoditi můž, i nad toť Bůh tisíckrát více. Nebo potřebí-li nám moci a síly, kdo nad něj silnější? On všecko bez tvorů může, oni bez něho nic. Nebo byť i nejraději něco chtěli, dotáhnouti v jejich moci není. Ale Bohu chttti vykonati jest, samo jeho pokynutí za všeho světa usilování stojí. On dí, a stane se; poručí, a postaví se (Žal. 33, 9). Kdo jest podobný jemu? Staví-li on, kdo zboří? boří-li, kdo vystaví? Ruce jeho odolati možné není.

Opatrnosti.

Potřebí-li opatrnosti, sám Bůh neskonalou vševědoucností povědom jest všeho, co prospěti neb uškoditi může; poněvadž před ním ukryté nejsou. A protož čeho žádný tvor nemůže, on může, člověka totiž v každém nebezpečenství nezčíslnými způsoby vystřáhnouti. On zajisté sám má tajnou moudrost; člověku pak řekl: Aj, moudrost tvá báti se Pána (Job. 28, 23. 28).

Milosti.

Potřebujeme-li čitedlnosti k sobě v bídách, sám toliko Bůh jest, u něhož jest studnice milosrdenství a hojného slitování, lítosti a věrnosti ke všechněm, kdož ho vzývají. Jak se otec slitovává nad dítkami svými, tak Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí. Nebo dobrý jest, a milosrdenství jeho trvá na věky, což všickni jeho skutkové osvědčují, že dobrý jest; nýbrž samo srdce naše osvédčuje, že dobrý jest, proto že se (dokudkoli dokonce od ďábla oslepeno není) k němu táhne a na něj vzpomíná.

Ochrany.

Potřebí-li nám jisté rady a ochrany, on jest, u něhož se jí užíti může. Nebo jinam kamkoli se obrátíš, s nedostatky se potkáš, a i to, což se naskýtati bude, bez odporností a bojů a překážek nebude. Ale Bůh i sám milosti své bohatě přeje, i před každým šilhavým okem, před každým reptavým jazykem, před každou úkladnou rukou mocně zastává.

3. Že cokoli jiní tvorové mají,od něho mají.

Nad to, cokoli jiní tvorové moci, síly, umění, rozšafností, hotovosti také k dobrořečení nám mají, to všecko z Boha mají; proto že to praménkové jsou z nepřevážené té neviditedlné studnice Božství vyplývající, a však nejen nedokonalostí tvorů naprznění, ale i mnohou převráceností porušeni. Tak že vlastně se tuto říci může, což poeta řekl:

Tutius ex ipso fonte bibuntur aquae.

Že (prý) se bezpečněji voda z samé studénky nežli z potůčka pije. U lidí zajisté a jiných tvorů všecko jest nedokonalé; u Boha všecko, víc než se mysliti může, dokonalé. U lidí často se zdá, že něco jest, a nebude nic; u Boha neproměnně vždycky jisté. U lidí se těžce dosahuje i to málo, což tu jest; u Boha snadně se všickni pokladové mílosrdenství otvírají. Naposledy, co u lidí a od lidí jest, snadně se tratí; co od Boha, na věky trvá.

4. Že sám Bůh všecko jest.

Summou, slavnější jest Bůh, než všeho světa vzácnost a sláva, moudřejší, než všeho světa umění a subtilnost, bohatší, než všeho světa pokladové a zboží, mocnější, než všeho světa moc a síla, přivětivější, než všeho světa přátelství a ochotnost, věrnější, než všeho světa zámluvy, rukojmové a pečeti, všickni skutkové jeho to svědčí. Plnost tedy všech plností v Bohu jest, kdo jeho má, všecko má; kdo jeho dobroty a ochrany právě zakusí, čeho nad něj žádati neví. Kdo se tedy Bohu oddá a v tu jeho plnost pohříží, blaze mu. Bezpečně zajisté kráčí, kdo za nejmoudřejším kráčí; bezpečně stojí, kdo s všemohoucím stojí; bezpečné sedí, kdo se v centrum nepohnutedlnosti usadí. Jak ten klesnouti má, koho nejmocnější podpírá? jak se ztratiti, koho nejvěrnější v klínu chová? jak s něčím odporným potkati ten, jehož nejvlastnější pěstuje?

zpět na obsah - Další: Že centrum milosrdenství Božího jest Kristus.