Předmluva.

Když Bůh Judský lid svůj z těžkého Babylonského zajetí (kteréž na ně pro hříchy jejich byl dopustil a v něm 70 let zdržoval) zase chtěl propustiti, nalézáme napsáno, že vzbudil ducha Cyrova, krále Perského, kterýž vybojovav Babylon, provolati dal: Kdo jest kde ze všeho lidu Hospodinova, budiž Bůh jeho s ním, a ať jde do Jeruzaléma a staví dům Hospodina, Boha Izraelského (1. knih. Ezdreáš. v 4. kap.), a že ihned povstali přední z čeledi otců svých a kněží a levitové i všickni, jichž ducha vzbudil Bůh, a ubírali se s ochotností, a Cyrus že jim navrátiti poručil všecky nádoby domu Hospodinova. A mnozí dobrovolně oddavše se, přišli k Hospodinovu domu, aby stavěli dům Boží na gruntech jeho, a jeden každý dodával dle možnosti nákladu k dílu tomu, usadivše se v městech svých (1. Ezdr. v 2. kap. v. 68). A tak zřídivše z stavu politicského Zorobábele a z stavu kněžského Jozue (jejichž byl ducha vzbudil Hospodin, Agg. v 1. kap. v. 1), položili nové základy chrámu (a však na gruntech starých, 1. Ezdr. 2. kap. v. 68) s radostí a plesáním i pláčem všeho lidu. (1. Ezdr.) Mezi tím, jakž dílo Boží nikda bez Satanových překážek býti nemůže, stalo se i tu, že ti chrámu Božího obnovovatelé od nepobožných pohanů lstivými a lživými pomluvami u vrchnosti obnešeni a zoškliveni, a dílo to Boží mocí zastaveno, až Bůh, proroka Aggaea poslav, potrestati dal Zorobábele a Jozue a všeho lidu, že se chrámu neujjmají, ale jen domů a paláců svých (Agg. 1), rolí a vinic svých. Protož že jim nebude žehnati, osívání rolí že bude daremní, a shromažďování peněz že bude, do pytlíčka děravého, proto že jim to rozdmychovati bude a nad nimi zavře nebe zvrchu a zemi zespod, aby neměli požehnání. A to že jim učiní pro dům svůj, nechají-li mu ho pustého, nebo (prý) mé jest všeckno zlato a všeckno stříbro (kteréhož vy se na dům můj vynakládati liknujete), kap. 2. v. 4. I ulekl se lid tváři Hospodinovy, a uposlechli hlasu jeho a stavěli (Agg. 11. kap. v. 12). A Hospodin posiloval jich a zaslíbil zvelebiti dům svůj nad prvnější (kap. 2, 7. 8. 10); nepřátely jejich pak podvrátil (v. 23). Poslal za tím Pán Bůh i druhého proroka, Zachariáše, kterýž spůsobem k obnovení chrámu a poct Božích podlé zákona napomínal, i šlo to dílo Boží šťastně. Nebo i srdce Daria krále naklonil Bůh, že jim překážeti nedopouštěl, nýbrž z důchodů svých náklad na to dílo dávati kázal štědře a bohatě. Takž doděláno všeckno, a spořádali v domu Božím kněží v třídě jejich, aby jednomyslně bez roztržek konány bývaly služby Boží (kap. 6, v. 15. 18). A vzbudil ještě Bůh Artaxerxa krále, že nadav bohatě chrám, nařídil, odkudž by náklad na oběti a jiné pocty stále vycházeti měl (kap. 7, 21. 22. 23), a osvobodil kněží a jiné chrámu příslušející osoby od platů, cel a ouroků, aby zevnitřními břemeny stíženi nejsouce, celou myslí služeb Boha svého hleděti mohli (ibid. v. 24). A poručil Ezdreášovi zříditi soudce a rádce, kteříž by vyučovali a soudili lid i kázeň konali při těch, kteříž by neplnili zákona Boha svého (ibid. v. 25. 26); kterýž Ezdreáš jak opravdově to činil, až do konce knihy té se vypisuje. A když tak mezi sebou pocty Boží a řád církve napravili, dal Bůh požehnání, že potom i města šťastně stavěna, a řád politicský zkvetl, jakž následující kniha (Nehemiáš), vůbec druhá nazvaná, vypravuje. Tak patrně příkladem tím osvědčil Bůh, že, kdež se napřed království Božího hledá, jiné věci místo šťastného přídavku bývají (Mat. v 6, v. 33). Poněvadž pak všecko, což se tam dálo, u figuře se dálo a zapsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme na konci světa (jakož výslovně svědčí Duch Boží, 1. k. Korint. v 10, 11), a veleslavný Bůh, kterýž divný jest v zprávě své při synech lidských, a skutkové i spravedlnosti a milosrdenství jeho v církvi jeho vždycky zřejmí, i nyní nás, lid svůj nejen pro hříchy naše a otců našich, jimiž jsme ho dráždili, v ruku Babylonského krále Antikrista byl vydal, tak že města naše, hradové naši, domové naši zpuštěni, chrámové a místa svatá zkažena a neb proměněním v modlářské peleše poškvrněna, lid vyšší i nižší i kněží Boží na díle pomordováni, na díle pozajímáni (tělesně neb duchovně), na díle po národech rozehnáni (nebo mandát kněží vypovídající vyšel léta 1624, na stavy pak léta 1627), nejen, pravím, skutek tento zůřivosti Boží vykonal se při nás, ale také již i skutek milosrdenství, kdyžto svolav Hospodin proti Babylonu krále země od východu a půlnoci, stroskotati dal ocelivé to jho národů, a svoboda spůsobena, aby každý zaplašený a každý zajatý navrátiti se mohl do vlasti své a k dědictví svému, což se i děje, a z míst, do nichž zahnáni, se sbíhají. A Hospodin (místo oněch 70 let sotva dvakrát sedmdesáte měsíců v zajetí nás zanechav) vede zajaté Siónské, an se jim to zdá jako ve snách, an ústa jich plna jsou radosti a jazyk plesání, an všudy po národech hlásají, že veliké s námi věci učinil Hospodin (Žalm 126). Aj, tedy já Aggeus s Zachariášem, Malachiášem, a kolikož jest nás koli, kteréž vzbudil a ještě vzbudí Hospodin, vám, vykoupení Boží lidé, vstříc vycházíme a vám, knížata lidu, vám, ó přední z čeledi otců svých, vám, kněží Boží, vám všechněm navrátilým a neb se vracujícím osvědčujeme, abyšte ne napřed chvátali k domům a poplužím svým, rolím a vinicím svým (sic vás znovu bíti bude Hospodin suchou rzí, krupobitím a nedařením v pracech vašich, dokudž sobě neusmyslíte, Agg. v 2. kap. v. 18), ale k cestám Božím abyšte přiložili srdce a přičinili se o vzdělání zase a spořádání domu Božího, jenž jest církev. Což jaká práce jest a čeho vyhledává, teď se vám to jménem Božím oznamuje. Božím jménen, pravím, nebo to, což přednáším, není lidská rada ani mozku nětčího zdání, ale jistá vůle a rozkaz samého Boha. Proto že se samo jeho slovo tuto vede bez všelijakých přídavků lidských, protož za Boží hlas a poručení toto přijímejte, k němuž státi tak jeden každý býti má hotov, jak uctivě před slovem jeho třásti se povinen (Izaiáš, 66. kap. v. 2). Není-li z úst Božích, což přednáším, nedbejte na to (Jerem. v 23. kap. v. 16), pakliť slova Hospodinova ohlašujeme, abyšte se ulekli tváři jeho (Agg. v 8. kap. v. 12) a vzdadouc jemu čest, poklonili se (Žalm. 24, v. 1. a 2). Bůh pak vzbuzujž srdce všech vítězných Cyrů, aby se za triumfy své nejvyššímu Bohu vděčností k domu jeho odměňovali, a srdce všech šťastně panujících Dariů, Artaxerxů, aby šlépějemi pobožných, horlivých předků kráčejíce, církve a dobrého jejího hájili, a srdce všech pobožných Zorobábelů a Jozue, aby k dílu Božímu šťastně ruce přičinili, a srdce všech Aggaeů a Zachariášů, aby uměli ve jménu Boha svého lidu jeho mluviti, a srdce všeho lidu jeho, aby horlivě Hospodina Boha svého hledali a slávě jeho, čím kdo může, napomáhali. Což když se stane, Hospodin rozpomene se na nás, požehná nám, požehná domu Izrahelovu, požehná i domu Aronovu, požehná všechněm bojícím se jeho, malým i velikým, rozmnoží vás i syny vaše. Požehnáni vy od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi! Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským. Ne mrtvíť chváliti budou Hospodina, ani kdo z těch, kteříž jsou (již) v místě mlčení, ale my živí dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky. Hallelujah, Amen, Hallelujah.

zpět na obsah Další: Jaká by měla býti církve dokonalost podlé toho, jakž ji Pán Bůh zaopatřil