|
- Komenský | - Haggaeus red. | - |
Rádiť jsou Izraelští i s kněžími a levity svými, když se navrátiti mají jedenkaždý do města svého a ujímati zase dědictví svá, ale neradi, když jim Ezdreáš o složeni neřádů mluví. A toť jest vždycky tak při nás lidech, že rádi jsme, když se Bůh v hněvu svém mění, sami pak abychom se v svých navyklostech měnili, do toho se nám nechce. Zůstáváme rádi tak, jakž jsme. Nejen zajisté zeťům Lotovým, když se s nimi, aby z Sodomy vyšli, mluví, zdá se, jako by s nimi žertoval; nejen Izraelští na Mojžíše a Arona, že je z Egypta vyvésti chtějí, nesnadnosti vidouce naříkají; nejen se Ezechiášovým poslům, skrze něž Izrahelských pokolení k obnovení smlouvy s Bohem volá, posmívají mnozí a utrhají; nejen, když skrze Jeremiáše a Malachiáše Pán Bůh volá: Navraťte se ke mně, a navrátím se k vám, říkají: V čem bychom se navrátili? Nehřešili jsme! Nejen Kristu a apoštolům církev obnovujícím židé odpírají, od Mojžíše a otcovských ustanovení pustiti nechtíce, nejen Laodicenské církve zprávce říká: Bohatý jsem, dosti mám, žádného nepotřebuji; ale dodnes jest, dodnes, ach nastojte, neduh ten církvi obyčejný, že, když se jim o pokání, o obnovení se v milosti Boží, o odvržení podešlých pověr a bludů mluví, mnohým se naprosto zdá, jako by to někdo s nimi žertoval, jiní repcí, že se nepotřebné věci začínají, jiní všecko to lehkomyslně vysmívají a poslům Božím, poslům pokoje útržky činí, jiní při sobě žádných neřádů, které by Bohu k slávě napraviti potřebí bylo, poznávati nechtějí, jiní, byť i viděli nětco, od otcovských však zvyklostí ustupovati rozmysl mají, jiní naposledy těžce nesou, že někdo jiný více chce viděti než oni, protož na vzdoru jim do nitčeho jíti nechtí. Ale co o tom praví Pán Bůh? Aj, jak se přichytají lsti, aby se nenavrátili! Žádný neřekne: Co jsem to učinil? Každý jest obrácen k běhu svému, jako kůň, když prudce běží. Ješto čáp v povětří zná nařízené časy své, a hrdlička i jeřáb i vlaštovice šetří času navrácení svého, lid pak můj nezná. Jakž můžete říci: Moudří jsme a zákon Hospodinů máme? Aj, jistě nadarmo sobě brousí peří, nadarmo jsou v zákoně zběhlí; nebo poněvadž slovem Hospodinovým pohrdají (podlé něho censury trpěti nechtíce), jakážto jest jejich moudrost? A opět: By ty se pak sanytrem umyla a mnoho na sebe mýdla vypotřebovala, by ty se zlatem obložila, poskvrna však tvá známa jest přede mnou. Jakž tehdy říkati můžeš: Neposkvrnila jsem se? Protož radím tobě (dí k tomu pyšnému Laodicenskému zprávci Kristus), aby sobě ode mne koupil zlata ohněm zprubovaného, aby bohatý byl, a v roucho bílé aby oblečen byl, a neukazovala se hanba nahoty tvé; a oči své pomaž kollirium, aby viděl. Já, kteréž miluji, kárám a tresci; rozhorliž se tedy, čiň pokání.
Viděliť jsme to i za našich časů v církvi, že žádný téměř na žádnou nápravu mysliti, a mnozí, aby jí potřebí bylo, věřiti posavad nechtěli. Mnohých pobožných, řád pokoje, lásku, pobožnost společných obmýšlejících rady, prosby, slzy nejinak než žertem, smíchem, útržkami, nýbrž k meči potržkami odbývány byly, až teď podlé pohrůžky své s námi zašel Pán Bůh, že zmotanou, zmotanou, zmotanou učinil věc naši, a rozplašil v hněvě svém pastýře i ovce. Co tedy, zdali aspoň nyní rozumíme, že potřeba jest znovu zvorati ouhor a osíti novým semenem spravedlnosti a milosrdenství?
Ach, potřeba jest, potřeba jistě; nebo předně, zdali by ty věci Bůh byl dopustil, kdyby neřády našimi přinucen nebyl? Zdali řve vůl neb osel, když má píci svou? dí Job. Nebylť by tedy tak řval Hospodin z Siona, až by se byli pobořili salašové pastýřů, a vyschla pole nejvýbornější, kdyby byl viděl při nás to, což libuje duše jeho. Ale obrátil proti nám ruku svou proto, aby přepálil trusky naše a odjal cín náš, a za tím aby obnovil soudce naše, jakž bývali z počátku, a rádce naše, jakž bývali za starodávna, a tak abychom zase slouli město svaté a věrné. Podobně mluví skrz Zachariáše: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce; a však obrátím zase ruku k maličkým. Nebo když vyhlazeny budou dvě částky lidí, a ta třetí přehnána bude taky skrze oheň, stane se, že mne vzývati budou, a já je přijmu za lid svůj. Přehnáni tedy jsouce opravdově skrze oheň Boží kázně, buďmež jako zlato přečištěné. Sic chtěli-li bychom předce říkati: V čem se navrátiti máme? přináleželo by k nám Boží promluvení: Poněvadž se lid tento nenavrací k tomu, jenž jej bije, a Hospodina zástupů ještě nehledají, tou příčinou odetnu již od Izrahele hlavu i ocas, (totiž pohubím je do ostatku). Neuvěříte-li mně, ó vrchnosti a kněží obzvláštně, že vám proměny a obnovy potřebí, pohleďte, co skrz Ezechiele Bůh mluví: Běda pastýřům, kteříž pasou sami sebe! Aj, já povstanu proti pastýřům těm a zastavím jim pasení stáda. Aj, zastavilť vám byl! Proč? Jediné pro nehodné pasení. Nebudete-li tehdy mysliti, abyšte lépe pásli, vzbudíte znovu proti sobě hněv jeho. Vy kněží, pohleďte do zákona! Proč Bůh pohybuje svícny církve (totiž služebníky jejími) z místa jejich? Uzříte, že proto: když pracujíce sic pro jméno Boží, opouštějí však první lásku (totiž nedbale dělají dílo Boží); též když stále v pokušení setrvavše a z nich vyšedše, trpí však ostatky učení Balámova modlářství a poskvrn. Nebo aj, hle, i vaše svícny rozmetal byl Pán, protož mysliti vám potřebí, abyšte se navrátili k první lásce, z níž jste vypadli byli, a abyšte vyčistili všecky ostatky Balámových a Antikristských nákvas, kteréž má v ohavnosti Pán. Pakli nebudete chtíti, přijde na vás znovu a bojovati s vámi bude mečem úst svých. Vás pak všecky vůbec takto Bůh přesvědčuje: Sejete mnoho a shromaždujete málo; jíte a nebýváte nasyceni; pijete a neuhašujete žízně; obláčíte se, a žádný se nemůže zahříti, a kdež sobě mzdu shromažďujete, shromažďujete ji do pytlíka děravého (totiž nemáte zniku při žádných věcech). A dokládá, proč to: Proto, prý, že já vám to rozdmychuji. Proč pak rozdmychuje? Pro dům můj, dí Hospodin, že pustý jest. A hned zatím radí: Přiložte srdce k cestám mým! A skrz Malachiáše: Zkuste mne v té věci, nezotvírám-li vám průduchů nebeských, a nevyleji-li na vás požehnání, tak že neodoláte.
A tak nás tehdy hrozná a zuřivá ta Boží kázeň, v niž pojati i jsme, všecky ze spolka přesvědčuje, že jsme vystoupili z cest Božích a zase k nim srdce přiložiti musíme.
zpět na obsah 
Další: V čem a jak nyní církev reformací potřebuje