Kapitola třináctá
Že nejpředněji všechněm nám reformací v životě potřebí
Cokoli stále vzděláno býti má, musí grunt první a pevně položený míti, jakž
u svatého Matouše Kristus učí, sic by to se pilněji a krásněji stavělo
(jestliže bez dobrého základu), daremné bude, proto že stálého nic nebude. A
tak i svaté toto dílo, o němž mluvíme, obnovení církve, má-li nětco potěšeného
býti, dobrý základ musí míti. Ten bude, jestli že obnovu od života začneme,
čehož se nejprve dokáže, a potom k tomu s Boží pomocí cesta ukáže.
- A předně rozum sám to ukazuje, že, proč Pán Bůh lid svůj bije, v tom nejvíc
a nejpředněji napravovati potřebí. Projděme pak všecka Písma, najdeme, že Pán
Bůh proti lidu svému pro omylné, scestné při zákonu smysly, ani také pro nějaké
roztržky nikdá tak nehorlí, jako pro bezbožnost života, chlípnosti, nečistoty,
obžerství, pýchu, lakomství, lichvy, loupeže, falše a podvody všelijaké, rušení
sobot, lehkomyslnost v přísahách a jiné rozpustilosti. Plná jsou psaní
prorocská osvědčováni takových, že Boží oči jsou čisté, že se nemohou dívati na
takové věci, že nad národem takovým němuž než mstíti duše jeho, že bezbožnostmi
roznícený oheň prchlivosti jeho nemůž než hořeti až do nejhlubšího pekla.
Protož tedy co nejnebezpečnějšího a Božím očím nejodpornějšího při nás jest, to
se napřed přec vzíti musí, aby nemoc ne povrchně, než z kořena hojena
byla.
- Cokoli my lidé činíme, nevzdělává-li toho spolu s námi Hospodin, daremná
práce jest, jakž
žalm 127. osvědčuje. Nevzdělává pak
Hospodin též lidu toho,
kterýž miluje? Nemiluje pak též ty, kdož se dobrovolně k němu s pokáním života
navracují? Těm slibuje, že vzděláni budou, a dílo rukou jich že bude požehnané;
nekajícím pak praví: Stavějte vy, a já budu bořiti! Item: Nebudete-li činiti
pokání, všickni zahynete. Protož naprosto jest potřebí, abychom se všickni
napořád ujistili milostí Boží, což jinák býti nemůž, než aby polepšil jeden
každý cest svých.
- Tak radí Bůh sám a pořádek ten ukazuje, aby se nejprv hříšníci umyli a
očistili, přestali zle činiti a učili se dobře činiti, za tím jim teprv o
obnovení soudců a rádců (to jest církevního politicského řádu) mluví.
- Tak činili svatí reformátorové, že od obnovy života začínali: Noé, Jakob,
Samuel, Ezechiáš, jakž v
kapitole 7. ukázáno; a
Izrahelští po navrácení svém z
Babylona řekli: Po všech těchto věcech, kteréž přišly na nás pro zlé skutky
naše a pro veliké provinění naše, poněvadž ty, Bože náš, netresceš nás podlé
nepravostí našich, ale dals nám vysvobození: opět-liž bychom měli rušiti
přikázání tvá a přízniti se s národy ohavnými? Zdali by se opět nehněval na nás
zuřivě, až by i vyhladil nás? Protož když Ezdreáš a Nehemiáš lichvy zapovídali
a vyzdvihovali, dověrně tomu obcoval všecken lid.
- Tak i tím způsobem slibuje Pán Bůh požehnání své církvi, jinák nic: vyrazí
se, prý, jako jitřní záře světlo tvé, a zdraví tvé rychle zkvetne; předcházeti
tě bude zajisté spravedlnost tvá (to jest pokání tvé, nebo o tom tam před tím
mluví), a sláva Hospodinova zbéře tě, jestli že však vyvržeš z prostředků sebe
jho a přestaneš vztahovati prstů a mluviti nepravosti; i budeš jako zahrada. A
opět u Zachariáše: Jakož jsem byl myslil zle učiniti vám, když jste mne
hněvali, tak obrátě se myslím dobře učiniti Jeruzalému; nebojtež se! Toto pak
jest, což činiti budete: Mluvte pravdu jeden každý s bližním svým, pravý a
pokojný soud vynášejte. A v žalmu: Jistě žeť Bůh pokoj mluví lidu svému a
svatým svým, však aby se nenavracovali k bláznovství.
- Naproti tomu nenapravujícím se hrozí, že je i s jejich obětmi a zevnitřními
snažnostmi zavrže. Co, prý, říkati budete: Vyproštěni jsme, abyšte opět páchali
nepravosti, a nešlechetnosti? Zdali kradouce, mordujíce a cizoložíce a křivě
přisahajíce předce choditi a postavovati se budete přede mnou? Neskládejte
naděje v slovích lživých, říkajíce: Chrám Hospodinů! Ale jestli že všelijak
spravíte cest svých, tedy způsobím, abyšte bydleli v zemi této. Jaká pak to a
na čem života obnova bude, Bůh o tom takto nařizuje: Odvraťte se jeden každý od
cesty své zlé, a polepšte jeden každý cest svých. Boží, pravím, rozkaz a pěkné
naučení toto jest; nebo ptal-li by se kdo: V čem pak napraviti máme? odpovídá
Bůh, že rozdílně, proto že každý vlastni svou nějakou cestu má, rozdílnou od
cest Božích: tento nestřídmost, onen nečistotu, jiný lakomství, jiný pýchu,
jiný zlost a hněvivost, jiný ukrutnost a tyranství. Protož Boží rada jest:
Ohledejte cest svých, totiž zpytuj každý sebe sám, číms hřešil proti Bohu, a za
tím polepšte cest svých, to jest naprav jeden každý v tom, v čemž se znáš.
Přestaňte zle činiti a učte se dobře činiti, a jakž Sirach dí: Na které kdo
cestě prv padl, na tu nechoď víc. To bude nejlepší pokání všech veřejné; v čem
obzvláštně vrchnostem, v čem kněžím, v čem jiným napravovati potřebí, níže po
kapitolách to se obšírněji oznámí.
Poněvadž pak někteří obzvláštní hříchové v naší vlasti před těmito časy
škodlivě se byly rozmohly, v těch napraviti potřebí bude, jako v lakomství, v
kteréž přemnozí pohříženi byli, jen dům k domuť a rolí k rolí připojujíce, jako
by sami bydleti chtěli v zemi; ale snadť vám již těsno nebude, když nás Bůh dva
díly snad vyhubil, ostatní můžete svorní býti, a každý rád Pánu Bohu a bližním
sloužiti. Za tím v pýše nádherností rozličných veliký byl excess, protož
přestati; či opět se vaditi budete o sedání, stání, chození, a kdo a jak a kde
seděti má? Opět i, dcery Jeruzalémské, choditi budete s vytaženým krkem a v
nástrahách svých? Zdaž vám jich větším dílem nezodjímal a vás nezobnažoval
Hospodin? Co sobě zase nástroje marnosti shledávati, a neb, pozůstalo-li jich,
co znovu jimi Boha drážditi chcete? Nestřídmost také přílišná byla, předně v
pokrmích, zbytečná stkvostnost a hojnost, zvláště při tabulích panských a
rytířských míry tomu nebylo, a každý pán i rytíř po knížetsku neb královsku, a
někdy i měšťan po pansku dosti chudý strojiti dal, a tak se s boháčem na každý
den hodovalo stkvostně, an mezitím chudí poddaní neb jiní hladem nuzeli.
Tím-liž neměl rozdrážděn býti Bůh? Nebo jsme takovým zlým darů Božích užíváním
jiné národy daleko byli převýšili, přípovídku z sebe udělali, že luxus perdidit
Bohemos. Protož uleviti čas jest. Lid pak obecný, nenásledoval-li je vyšších v
stkvostnosti, následoval hovadským obžerstvím a opilstvím, tak že (jakž Bůh tam
naříkal někdy) plni stolové bývali vývratků a nečistot, kde jen jaké hody,
veselí, posedění a shledání bylo. (Izaiáš v 28. kap., v. 8.) Čas jest, čas
přestati drážditi Boha a začíti darů Božích s pobožnou šetrností užívati. Nad
to mimo jiné národy větší jakás neživost k Božímu slovu u nás se spatřovala,
řídko, nehorlivé k němu se scházení, ovšem skutečné slova Božího ostříhání
špatné bylo; vypřáhli byli všickni téměř z jha Kristova a zapřáhli jho světa a
teď v tomto Božím dopuštění jho Antikristovo rozpustilostmi všelikými. Protož
potřebí jho světa a Antikristovo zvrci a jho Kristovo pobožnosti a svattosti
zase vzíti. Čímž všickni Pánu Bohu povinni jsme místo vděčnosti, kohokoli Pán
Bůh za-choval, aby ho meč nezachvátil. Nebo skrze Zachariáše praví Pán Bůh, že
každý ten vzývati má jméno Boží a říci: Hospodin jest mým Bohem. Pakli bychom
nechtěli ještě, stojí u Izaiáše ortel ten: Budete-li, prý, poslušní, dobré
živné věci jísti budete; pakli budete zpurní, meč zžíře vás. Nebo nechť nemyslí
žádný, že by se již všecko přeskočilo; má ještě Bůh meč, mor, hlad, má
naposledy peklo pro ty, kterých zde pokutami svými oblomiti a ku po-kání
přivésti moci nebude. Protož mysl každý, aby po takovém přemrštění z hříchů
pokání činil, a to pokání aby bylo ne nějaké Achabovské, nápadní a pošmourné,
ale pravé, jakž Bůh dí: Jestliže všelijak polepšíte cest svých.
(Jerem, v 7. kap. v. 5.)
Blahoslavený člověk, kterémuž dáno jest od tebe, Bože, aby jíti
mohl cestami, kteréž mají pobožní v mysli své!
(Žalm 84, v. 6.) Začež každý se modl, nebo Bůh jest
ten, kterýž smývá nečistotu dcer Siónských v duchu soudu a horlivosti.
zpět na obsah 
Další: Že učení církve, má-li čisté a spasitedlné býti, z samých Písem bráno býti musí
