|
- Komenský | - Haggaeus red. | - |
K vám se obracím, služebníci Kristovi, otcové, bratři vzáctně milí, a co Bůh k vám v slovu svém mluví, donáším. Vásť jest vyvolil Bůh, abyšte stojíce před ním, sloužili jemu a byli angelé jeho k lidu a strážní domu jeho a sloupové chrámu jeho a lampy, svítící v domě jeho, a šafáři tajemství jeho, nýbrž místodržící Kristovi v církvi (a to plnomocně), jako by Bůh skrze vás mluvil. Aj, jak slavné dostalo se vám dědictví! Ó byť Bůh dal Ducha svého všechněm vám, abyšte (znajíce důstojnost nebeského svého povolání) říkali s svatým Pavlem: Protož majíce toto přisluhování tak, jakž jsme milosrdenství došli, neoblevujme v něm. Ó, byť vám Bůh dal, abyšte sobě formu apoštolství svého z apoštolů svatých brali, z nichž jeden i toto napsal: My, prý, jakž nás hodné učinil Bůh, aby nám svěřeno bylo evangelium, tak mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž zpytuje srdce vaše. Aniž jsme kdy užívali řeči pochlebné, jakž víte, ani pod zámyslem jakým lakomství provodili, Bůhť jest svědek! Aniž jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, a ač jsme vás mohli obtěžovati jakožto apoštolé Kristovi, však jsme byli tiší mezi vámi, jako když chová matka dítě své, hotovi byvše s velikou chutí vydati vám nejen evangelium Boží, ale i ty duše své, proto že jste nám milí. A pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání, že ve dne i v noci pracovavše, kázali jsme evangelium Boží? Vy jste svědkové i Bůh, tak jsme svatě a spravedlivě a bez úhony obcovali mezi vámi, jakož víte, kterak jsme jednoho každého z vás jako otec dítek svých napomínali i potěšovali i s osvědčováním, abyšte chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého v slávu. To jsou mé cesty v Kristu, dí tentýž. Ale vám z Babylona navráceným kněžím svým co praví Pán Bůh? Toto praví: Vy pak sešli jste s cesty, a byli jste příčinou přestoupení mnohým, aby činili proti zákonu, tak že i v domě svém nacházel Hospodin nešlechetnost.
Předně zajisté nejedni jste, ješto jste [se] ne pro ten cíl k službě Kristu dávali a církvi, pro který jste povinni byli (totiž aby skrze vás oslavován byl Kristus buďto skrze život nebo smrt k prospěchu a radosti věřícím, jmenovitě, aby skrze vás na místě Kristově lidé smiřováni byli s Bohem), ale úmyslem cizím, totiž pro opatření těla. A tak vám úřad kněžský jen byl za obchod a živnost, a tak jste byli nájemníci stáda Božího, jinak nemilující, než pro tuk a vlnu. Protož kde tučnější ovčinec, tu jste se, jeden druhého odstrkujíc, tlačili, a tak často, i kde vás nevolal žádný, běželi jste, což jest nájemníků znamení. Jestli tedy kteří jste toho do sebe svědomi, usmyslte sobě; rozpomeňte se, jak Pán náš Petra nejprve po třikráte examinoval, miluje-li ho ze vnitřnosti srdce, a jemu teprv beránky své k spasení svěřil, protož i my zpytujme sami sebe. Milujete-li Krista, paste stádo Boží, kteréž při vás jest, opatřujíce je ne bezděky, ale dobrovolně, ne pro mrzký zisk, ale ochotně; a když se ukáže kníže pastýřů, vezmete tu neuvadlou korunu slávy. A hleďte, abyšte s svatým Pavlem v pravdě posluchačům svým říkati mohli: Non vestra, sed vos quaero.
2. Podobné tomu jest, že jste někteří (i z upřímných) přílišného v církvi pohodlí a lhostejnosti hledali zapomínajíce, že nyní povoláni jste ku prácem, postům, bděním, k rytěřování na pravo i na levo, skrze slávu i pohanění, zlou i dobrou pověst, jakož mluví apoštol, odplata pak že v nebesích teprv slíbena jest, kdež ti, kdo jiné vyučují, stkvíti se budou jako blesk oblohy, a kteříž k spravedlnosti přivozují, jako hvězdy na věčné věky. Kteráž slavná, věčná odměna poněvadž vám nejpředněji slíbena, a vy předněji na sobě ukazovati máte přiklad, jak ne pro tento život doufáte v Krista, ale zapomínajíce se na to, což vzadu jest, chvátáte k cíli odplaty svrchovaného povolání Božího.
3. Protož proklaté bylo svatokupectví některých z vás, že jste všech církevních služeb jen za čižbu ku plnění měšců užívali. Kdo z vás dvéře darmo zavře? dí Bůh, a neb zapálí oheň na oltáři mém? Ješto Kristus řekl: Darmo jste vzali, darmo dejte! Ale toho když jste šetřiti nechtěli, co div, že ten, kterýž někdy tam kupce prodavače z chrámu svého vymítal, i vás teď v rozhorlení svém byl rozmetal? Protož nyní kořtež se tváři Boha silného, aby vám milost učinil; nebo zdaliž vy nejste příčina hněvu jeho? Ulekněte se, prosím, slov Božích u Micheáše, kdež potouživ, že kněží v Jeruzalémě ze mzdy učí, a proroci z peněz hádají, a však na Hospodina spoléhají, říkajíce: Zdaliž není Hospodin uprostřed nás? dokládá: Protož vaší příčinou Sión jako rolí orán bude, a Jeruzalém v hromady bude. Ach, ach! nehněvejtež Boha více a nedávejtež příčiny k novému zpuštění církve.
4. Někteří jste sic lakomí byli skrbností, hospodářstvím příliš pilným, lichvami a jinak sobě nahánějíce a domy, vinice, rolí, luky, dvory skupujíce, ješto jste pamatovati měli, co Bůh Aronovi řekl:
Nebudeš mezi jinými v zemi dílu míti, já jsem díl a dědictví tvé, ty pak živ budeš z oběti a desátku; a co Kristus vysílaje učedlníky poroučel: Neshromažďujte zlata ani stříbra, ani peněz do opasků, ani mošny mívejte, ani dvou sukní (totiž zbytečných nábytků), nebo rytíř Boží má býti ve všem zdrželivý. A čím bych pak živ byl? dí někdo. Co bych manželce a dítkám nechal? Odpovídá Kristus: Hoden jest dělník mzdy své. Protož, co před vás předloží, jezte; to jest, církev to opatří, co jísti a píti a kde bydleti máte, na tom přestávejte. Budete-li vy jiným na příklad napřed hledati království Božího a spravedlnosti jeho, Bůh jiným na příklad těch časných věcí ku potřebě vám dosti dodá. Vizte Pavla sv.; ten nelakoměl, nesháněl, nestaral se o věci časné, než jen na povinnost svou dnem i noci myslil, a však měl dosti a hojně, jakž se Filipenským přiznává, proto že Bůh i Filipenské i Galatské nastrojoval, že na ně nouze nedopouštěli, hotovi byvše i těmi očima, vyloupíc je, zděliti se. Protož budete-li vy Pavlové, najdou se Galatští i Filipenští, nebo kdo by nemiloval takových služebníků? Kdo by jich nepřijímal jako angelů Božích, jako Krista Ježíše? Rozpomeňte se, co Kristus řekl apoštolům: Když jsem vás posílal bez pytlíka a bez mošny, bez obuvi, měli-li jste v čem nedostatek?
Odpověděli: V ničemž. Toto hle apoštolů vyznání přesvědčí a zahanbí vás, lakomci kněží, kteříž Kristu a církvi se nedůvěřujíc sami v zemské pečování se vydáváte a tím, že mysl zemských věcí čenichající máte, pronášíte.
5. K témuž jest podobné vydávání se některých v věci k povolání nepřináležející. Nebo někteří nejen kochání, ale i pochvaly hledávali, aby slovo měli, že jsou dobří hospodáři, vinaři, štěpaři, koníři, kuchmistři neb také političští a dvořáci; ale, bratří, tato chlouba není dobrá, nebo žádný, kdo rytěřuje, neplete se v obecné živnosti, dí apoštol; a opět: Jedenkaždý v tom povolání, kterýmž povolán jest, zůstávej. Čehož když kdo nešetří, co jiného odtud jíti můž, jediné že chtěje uměti to, čeho mu uměti netřeba, neumí toho, co uměti má. Necessaria ignoramus, quia non necessaria didicimus. Nebo jak to státi může, [když] my se s zákonem Nejvyššího obírati a zaměstknání zevnitřních obchodů hleděti [chceme], o tom sobě Siracha v kapitole 38, v. 39. přečtěte. A Kristus činí vejpověd: Kdo sáhne rukou k pluhu (k duchovnímu pluhu), ohledal by se zase, není způsobný k království Božímu. A divili jsme se, proč málo měla církev způsobných k království Božímu učitelů, kteříž by z pokladů svých vynášeti uměli staré i nové věci; polypragmosyne, totiž všetečnosti a cizími věcmi se zaměstknávání bránilo tomu. Nebo Pluribus intentus minor est ad singula sensus.
Má-li služebník církve vykrmený býti slovem víry, a uměle rozdělovati slovo Boží, a býti užitečná nádoba Pánu, co k tomu náleží, apoštol ukázal: Buď, prý, pilen čítání a napomínání a učení. Nezanedbávej daru, kterýž jest v tobě; o tom přemyšluj, v tom buď ustavičně, aby prospěch tvůj známý byl všechněm. Buď sebe pilen a učení; v tom trvej, nebo to čině i samého sebe spasíš i ty, kteříž tě poslouchají. Čehož kdo nečiní, než s hospodářstvím, konířstvím, lékařstvím, poëtářstvím, musikářstvím zachází, dobrý může býti hospodář, koníř, malíř, poëta, ale zlý theologus. A to jaká čest? Rovně, jako kdyby zlatník chlubě se, že on ševcovským, soukenickým, kovářským grifům na výbor rozumí, v svém vlastním řemesle nic zvláštního postaviti neuměl, kdo ho nevysměje? Vergilius poëta Římanům svým takovou tuto dával radu:
Excudent alii spirantia mollius aera;
credo equidem; ducent vivos de marmore vultus;
orabunt causas melius caelique meatus
describent radio et surgentia sidera dicent:
tu regere imperio populos, Romane, memento.
Nechť jiní, co chtí, dělají,
z dřeva, z mramoru rýpají,
nech třeba živé obrazy
sobě slévají z mosazi;
nech, jak chtí, krásně řečňují,
subtilně pře sem tam snují;
nechť rozměřují oblohu
s hvězdami, a co víc mohou:
ty, Římane, lidi spravuj,
to tvé mistrovství, v tom pracuj!
Ovšem tehdy, kteří za rybáře, pastýře, zprávce, strážné duší lidských, ano i za hlásné postaveni! Čím větší a dražší duše jest, než tělo, tím vyšší a těžší pastýřská zpráva duší, nežli politicská zpráva těl, vyhledávající celého člověka, an s tím se vším ještě se za dosti neučiní. A jak pak z toho tomu, kterýž jim duše lidské pod počet uvedl, počet činiti budou? Nemíním však, aby kněz nemohl popracovati, zazpívati a nějaké recreatí míti, než řemesla sobě z něčeho jiného s obmeškáním povolání dělati nesluší. Nebo apoštol praví, chce-li se kdo rozhojňovati v jakém umění, aby se rozhojňoval v tom, což by sloužilo k vzdělání církve.
6. K tomu neduh byl obecný, že jste řídcí důstojnost povolání svého rozvažujíce, deklamatorstvím toliko (totiž řečňováním neb kázáním) povinnosti své kněžské odbývali, ješto co-liž slavnějšího a velebnějšího povolání vaše sebou nese, jmenovitě abyšte angelé Boží v církvi a náměstkové Kristovi (jakž prv ukázáno) byli. Protož, co by angelé činili, kdyby sobě tu povinnost svěřenou měli, co by Kristus činil, kdyby tu viditedlně byl, to vám činiti náleží, učiti, napomínati, vystříhati, trestati, potěšovati, napravovati, summou lidi cestami Božími k spasení vésti, a to všecko slovem i příkladem (Matouš v 5. kap. v. 20; Filip, v 3. kap. v. 17; 1. k Timot. v 4, v. 12; 1. Petr. v 5, v. 3), společně i obzvláštně po osobách (1. Tessalon. v 2. kap. v. 11), zjevně v chrámích i po domích (v Skutcích apošt. v 20, v. 20), v čas i nevčas, kde jen příčina a potřeba (2. Tim. v 4, v. 2), mladé i staré Písmům vyučovati (2. Timoth. v 3. kap. v. 15), naposledy své i cizí posluchače, jakož apoštol dí: Napomínajíce všelikého člověka, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu (Kolossen. v 1. kap. v. 28.), tak aby žádný při spasení svém obmeškán nebyl, proto že počet činiti, budete z duší lidských, a zahyne-li která, z ruky vaši vyhledávati strojí krve její Bůh. Protož k konání povinnosti kněžské přináleží předně život čistý, bez úhony, angelský téměř, aby lidé na nich jako na zrcadle ctnosti své viděli a učili se, nebo příkladové mnohem se více jímají než slova. Sic, uč kdo jak uč jemně, neukazuje-li formy toho na sobě sám, víc lidi rozpakuje než ponouká, proto že (jak staří říkali) levou rukou staví a pravou boří, a tak víc boří, než staví. Item náleží k tomu vroucí milost k posluchačům a spasení jejich, aby po jejich vzdělání v střevách svých toužíce, hotovi byli jim vydati nejen evangelium Boží, ale i ty duše své; a toť apoštol nazývá otcovskou péčí. Za tím náleží k tomu převeliké osvícení, aby dokonalou zprávu znali lidských svědomí, jmenovitě, kde a jak potřebí vyučovati, kde a jak odučovati, kde a jak napomínati, kde a jak vystříhati, kde a jak haněti, kde a jak chváliti, kde a jak těšiti, kde a jak děsiti, kde a jak slibovati, kde a jak hroziti, kde a jak trestati, kde a jak netrestati, summou, jak kde na které svědomí příhodně raditi a retovati duše lidské, a jakž Pán Bůh mluví, jak neduživých posilovati, jak nemocné hojiti, jak zlámané uvazovati, jak zaplašené vábiti, jak ztracených hledati. Čehož všeho nečiní-li, běda, běda pastýřům, volá Pán Bůh. K jakéž více než lidské prozřetedlnosti nabyti kdo nevidí, že ustavičného Písem zpytování, na lidské svědomí pozoru dávání a vroucích modliteb potřebí. Tím úmyslem duchovní důstojnými a velebnými nazváni jsou pro angelskou a Božskou téměř důstojnost a velebnost úřadu svého, kterouž náramně lehčí, kdokoli ji samým oděvem a jazykem kněžským odbývají.
7. Z toho šlo, že se dílo kazatele na větším díle jalově konalo, a to dvojím způsobem: Někteří kázaní ledčíms odbývali, leda se hodina vyřečňovala, buď nechtíce neb neumějíce (svou vinou) užitečnějších sobě věcí pro lid Boží shledávati, než co buď slina k ústům přinesla (pravda se mluviti musí), buď z nějakých škaret uchytilo, tref se komu z přítomných neb netref, vynášelo se, an často sám neví, co mluví, a k čemu jest to, což mluví, ovšem posluchači. Ale to-liž pak jest srozumitedlně v církvi mluviti, aby všickni poučováni a všickni vzděláváni byli? To-liž jest příkladem Kristovým, jako moc maje, učiti, čili jalové řeči s Farizei vylévati? Není-liž to, co Bůh kněžím Starého zákona odrhá: Aj, přinášíte mi, což vydřeno jest, chromé a nemocné, i to-liž mám přijímati z ruky vaší (z úst vašich)? dí Hospodin. Daruj je medle knížeti svému, zalíbíš-li se jemu! (Přistup před kníže s takovou nepřipravenou řečí!) Protož zlořečený, kdož, maje v svém stádě zdárnější, obětuje to, což churapého jest, nebo král veliký jsem já, praví Hospodin, a jméno mé hrozné jest mezi národy. - Druzí zase vyhledávali z postilly, kommentářů neb z vlastního mozku věci subtilné a přednášeli je lidu zle, bez vlastní vnitřní čitedlnosti a pravdy, a neb ne v čas, neb nepříhodně, neb nad pochopitedlnost posluchačů a tak bez užitku, byvše jen jako měď zvučící a nebo zvonec znějící. Čím to? Nenásledovali jste sv. Pavla, zakládali jste sobě v slibných řečech moudrosti lidské raději, nežli v dokazování Ducha sv. a moci, a tak ne Ducha sv., než ducha filozofie za vůdce majíc, skrze chlubnost svou vyprazdňovali jste kříž Kristů.
8. Někteří jste na kázáních jen disputovali, ješto vás Kristus neposlal kázati hádek, než čeho oko nevidělo, a ucho neslýchalo, a lidem na srdce nevstoupilo, jmenovitě, co Bůh připravil těm, kteříž ho milují, tak aby lidé od viditedlných věcí k neviditedlným, od zemských k nebeským pozdvihováni byli. Vy pak disputováním svým co jste dovodili? To, že jste nadělali tělesných křesťanů (nebo když říkají: Já jsem Pavlů, já Apollů, zdaliž tělesní nejsou?) To, že jste rotili lid Boží proti druhým, totiž že jste z lidských srdcí vykazili všecku lásku a uvedli mezi ně zášti a nenávisti, války a boje, totiž že kázaní Božího slova, v šermířství proměněné, váhu svou tratilo a lidem mocí Boží k spasení býti přestávalo, totiž že jste sebe v zlehčení uvodili, proto že rozumnější vášnivost vaši znamenali, hloupější pak, že co jiného kázati nevíte, říkali. Protož přestaňte pro milosrdenství Boží a učte se od Krista, proroků a apoštolů, co a jak kázati máte, jmenovitě: Krista, Krista, Krista, toho ukřižovaného, a víru živou v něho, a z té víry lásku neošemetnou, a ze všeho toho jdoucí přesladkou tu naději a očekávání věci věčných, jichž oko nevidělo, a z té naděje pocházející obcování nebeské. Zastírali se někteří, že nemohou než horliti jako předešlí svatí, jako Mojžíš proti modlářům, Fines proti smilníkům, jako Eliáš proti nekajícnosti posluchačův svých, jako David proti zapomínání se lidskému na zákon, jako Kristus proti svatokupectví, jako Pavel proti slepotě lidské; tu horliti můžete (nebo se lidského spasení a zatracení dotýče); ale abych já proti někomu pro rozdílnost ceremonií, a neb že on v něčem jinak smýšlí než já, horliti měl, toho mi nikdež Bůh neporučil, aniž příkladů mám. Svatý Pavel horlivý a vroucí byl Kristů služebník, jako jeden na světě, a však kdež o rozdílnost smyslu činiti bylo, bez velikého horlení tím zavřel: Zdá-li se kdo sobě býti prorokem a neb duchovním, nechžť pozná, že, co mluvím, přikázaní jsou Páně. Pakli kdo neví, nevěz. A napřed oznámiv Korintským, co potřebí bylo, řekl: Vidí-li se ko býti neústupným, my toho obyčeje nemáme ani církev Boží. K Galatům sic horlil, proto že bylo o podstatný artikul, na kterémž spasení záleží, činiti, o ospravedlnění, a však naposledy také bez velikého horlení zavřel: Dále pak žádný mi nečiň zaměstknání, nebo já jizvy Pána Ježíše Krista nosím. Ale patrnéť jest, moji milí bratří že to horlení při nás pramének jest, z nečisté studenky závisti a nenávisti k spolubližním vyplevající, a neb aspoň zlé navyklosti, pocházející z nerozvážlivého jiných totéž činících následování, tak že i se jedni od druhých snáze zlému než dobrému učíme, zvláště když sobě proti zápovědí na zemi mistry shromažďujeme, ješto Kristus dí: Učte se ode mne. I čemu? Nebo já jsem tichý a pokorný. Ústa má odevřena jsou k vám, ó služebníci Boží, prosím, sneste mne, ať s apoštolem řeknu: Byliť jsme i my někdy nesmyslní, tvrdošíjní, bloudící, sloužící žádostem (vášním), i jáť jsem někdy proti straně odporné sobě horlivý byl, znám se k tomu. Sed non, quia erratum est semel, semper errabimus. Proto-li, že jsme někdy byli děti (po ulicích na sebe hvízdající, vyvolávající a škorpící se), nikdy nepřestaneme býti děti? Nýbrž když jsem učiněn muž, opustil jsem dětinské věci, dí apoštol; protož učiňme totéž, a když nás teď Pán Bůh jako svévolné dítky pardusem potrestav, zase z kázně propustil, nechme dětinství toho a nesme se k dokonalosti. Jaká pak to dokonalost? Taková, jakouž na témž místě: apoštol commenduje, abychom plni byli lásky a naplňovali láskou všecka křesťanská srdce po všech stranách. Prosím, bratří, buďte, jako jsem já, nebo já jsem jako vy, dí apoštol, totiž všechněm jsem všecko, abych všecky získal, nebo láska Kristova víže nás všecky. (Tohoto svazku dokonalosti když předešle ostříháno ani k němu, jakž náleželo, směrováno nebylo, co se tím dovedlo? Že teď z hadruňků kněžských válka povstala, to, že nebyvše svorní, přemoženi jsme, to, že lidé houfem k Antikristu odpadli. V Frankrejchu od 70 téměř let hrozné proti podobojím persequucí začínány, hrozné války zdvihány, však mečem nikdy přemoženi nejsou, svorní byvše; když pak po místech persequucí šly, stínati se, věšeti, páliti dali, než by odpadli (proto že právě podstatné víře jediné vyučováni byli), tak že království to na tisíce mučedlníků vydalo. U nás nic toho! Proč? Vy, duchovní, příčina jste, neučili jste lidu Krista samého, než učili jste hádkám (což se v pokušení jako vosk rozplyne), neučili jste svornosti, než roztržkám, odkadž co pojíti mohlo, než což vidíme. A tak na vás tyto zpuštěné země, na vás ovšem zavedené duše naříkati mohou. A však usmyslte sobě již aspoň, či zase nových různic podpal dávati, nové jiskry rozkřesávati budete? Uchovejž Bůh nesmyslnosti té!)
9. Někteří jste víc ceremonií než pravdy hledali a v nich sebe lid (sic ku pověrám schopný) zdržovali, ješto jste pamatovati měli, že jste služebníci Nového zákona, ne litery, ale ducha. Protož jste, liternosti, ceremoniářství, tvárnosti zevnitřní odmítajíce, užívati mohli mnohé svobody k zjevování pravdy u každého svědomí lidského před obličejem Božím.
10. Někteří jste byli v práci povolání svého leniví, totiž v kazatelství, kde jste uležeti mohli, činili jste to, jedním obyčejem za týden kázáním lidu odbývajíce, a i kde nešporních a jiných kázaní žádali, nejinak než přivětšováním platu jste přivolovali. Ale to-liž jest dílo kazatele konati? To-li statečně, že služebník Kristů jsi, dokazovati? Zdali vás Kristus předně poslal křtíti, oddávati, pohřbovati, zdali ne raději kázati? Proč nejste následovníci apoštolovi, řekl: Běda mně, nebudu-li kázati! Nýbrž proč Krista, Spasitele svého, (jestli učedlníci jeho jste) nenásledujete, kterýž celý den učil, tak že často kdy pojísti neměl, a nedbal na to pravě, že to jest pokrm jeho, aby činil vůli Boží a konal dílo jeho. Protož nejen v chrámě, ale i po domích a po polích i cestou jda, kde jen koho měl, jehož by potřebnému nětčemu poučiti mohl. Podobně činili apoštolé, že po domích chodíce, navštěvovali posluchače (ale proč? Zdali aby pojídali a popíjeli? Nic, ale) pro poučování jich pokání a víře v Pána Ježíše Krista, aby žádný obmeškán nebyl. Následovníci moji buďte, bratří, jako já Kristů, dí apoštol svatý Pavel, a buďte nejen pěstounové posluchačů svých, ale raději otcové, rodící s pilností dítky Boží, nebo k tomu povoláni jste. Což se stydíte za evangelium Kristovo?
11. Někteří (veliký vás díl) byli jste nedbalí strážcové svatyně Boží, všecko, čisté i nečisté, tam pouštějíce, zlí šafáři tajemství Božích, svaté věci psům k sežrání a perly sviním k pošlapání poskytujíce, totiž sloužili jste vesměs zlým i dobrým, bez donucování jich ku pokání, a tak jste obcovali cizím hříchům a byli jste psi němí, na jakéž se hněvá Bůh. Též neodučovali jste pilně lidu obecného pověrám, jichž všudy bylo plno.
12. Nýbrž někteří jste pochlebníci byli, v hříších lidu lahodili, zvláště vyšším pro kus chleba a hrst ječmene, polštáříky kladouce pod lokty lidské, aby tím bezpečněji v hříších leželi; ješto jste pamatovati měli, že jste k tomu povoláni, abyšte s Jeremiášem plenili a kazili, hubili a bořili a stavěli zase, a s Izaiášem pozdvihovali hlasu jako trouby, a oznamovali lidu přestoupení jejich, a s Timoteem trestali, napomínali, žehrali v čas neb nevčas, a s Micheášem naplněni byli silou Ducha Hospodinova a soudem i udatností, abyšte i předním a vůdcům oznámiti směli hříchy jejich.
13. Což opět někteří konati chtíce, neuměli jste konati, proto že jako panujíce nad svědomími lidskými mocí, násilím, křikem, proklínáním a tak vášněmi tělesnými, k čemu se vám vidělo, dohaněti jste chtěli, ješto odění rytěřování našeho není tělesné, dí apoštol, ale mocné v Bohu k vyvrácení ohrad a k podvrácení všeliké rady a vysokosti, povyšující se proti umění Božímu, a k jímání všeliké mysli, v poddanost Kristu, nahotově majíce pomstu proti každému neposlušenství. To hle moc služebníků církve, však ne, aby pastýřové byli pěstmi bijícího, a neb Goliášové všetečně, opovážlivě, křiklavě na jiné vyvolávajíce, až by z nich hrůza šla, ale Davidové, sami v sobě tiší a krotcí, v Boží pak moci kráčející, též Pavlové, v mdlobě, bázni a strachu mnohém úřad konající, a skrze milosrdenství Boží, skrze tichost a dobrotivost Kristovu, skrze budoucí soud, skrze střeva slitování a skrze účastenství Ducha svatého prosící a lidem k víře, bázni, hrůzi a pokání sloužící. Čehož kteří nešetří, nýbrž i vlastní moudrostí a mocí ku pobožnosti, jako rychtářové k robotám, lidi doháněti chtějí, co div, že jim přichází to, co o Jeruzalémských prorocích Pán Bůh mluví: Koho zahanbili ti moudří? Kdo jest od nich předěšen a jat?
14. Mnozí jste sami byli nepříkladní, bujní, nezdrželiví, nestřídmí, ožralci, svárliví, bitci, ješto se takových věcí nechávati mělo těm, kteříž neslouží Pánu Ježíši Kristu, ale svému břichu. Ale proč toho víc připomínati, coťkoli při kom bylo neumělosti, neopravdovosti, nesprostnosti? Zapomeňme na to vespolek, a zapomeň na předešlé naše viny a nedostatky Bůh!
Synové moji (tak k vám slovy Ezechiášovými mluvím), nebluďtež již, vásť jest vyvolil Hospodin, abyšte před ním stojíce, sloužili jemu. Protož služtež jemu a lidu jeho v upřímnosti a pravdě, buďte sůl země a světlo světa, a nezatemňujte se více a nebývejte zmařeni více. Očisťte se od věcí těch zlých, a budete nádoby ke cti posvěcené a užitečné Pánu. Hospodin pak sešliž světlo své a pravdu svou, ať vás vodí a provodí do příbytků Božích, abyšte zase přistupovali k oltáři Božímu, k Bohu silnému, dárci radostného plesání vašeho. Učiniž tu milost s vámi, služebníky svými, Hospodin, abyšte, odevřené sobě majíc oči, spatřovati mohli divné věci z zákona jeho, a měli svědectví jeho za rozkoše své a za rádce své. Vyuč vás Hospodin cestě ustanovení svých, kterýchž byste stále ostříhali až do konce. Dejž vám ten rozum Hospodin, abyšte šetřili zákona jeho a ostříhali ho celým srdcem svým; on nakloniž srdce všech vás k svědectvím svým a ne k lakomství. Potvrdiž vás Hospodin, abyšte se cele oddali službě jeho! Nevynímejž Hospodin z úst vašich slova nejpevnějšího! Budiž podíl váš Hospodin, abyšte, o zákonu jeho přemyšlujíce ustavičně, nad všecky učitele své (někdejší) moudřejší učiněni byli. Služebníci jste Boha nejvyššího, on dejž vám rozumnost, abyšte mluvili slovo jeho, nenáviděli vejmyslků lidských! Utvrď kroky vaše v slovu svém Hospodin a nedopouštěj, aby nad vámi panovati měla jaká nepravost! Budiž vám ku pomoci ruka jeho, kteříž sobě koli zvolíte cestu přikázaní jeho, a dejž vám býti jednomyslným podlé Jezu Krista, abyšte sebe vzdělávali vespolek a utěšeně jako bratří přebývali vespolek, aby vůně z vás rozcházela se, jako vůně masti Aronovy, a rozvlažení z vás, jako rozvlažení z rosy hory Hermon, sstupující na Sión, nebo tu udílí Hospodin požehnání a života až i na věky. Požehnáni vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi! Amen. Naposledy, bratří, kratičkou instrukcí přijměte, jak máte zase konati začíti úřad svůj, k němuž vás navrací Bůh:
Předně, kamkoli se kteří dostanete, učte lidi, že vysvobození toto a proměna tato samého Boha dílo jest, a že se to stalo a děje, což dávno prohlášeno bylo o prudkém pádu Babylona tehdáž, když nejvíce zroste, tak aby se to náhodě neb lidem nepřipisovalo. Protož i sami pilně čtěte, rozvažujte i svým posluchačům osvíceným v mysl vkládejte, co o tom Jeremiáš v 50. kap. v. 51, též v Zjevení sv. Jana v 17. a 18. kap. stojí.
2. Učte lidi vděčnosti, chválám a pobožnosti opravdové. K jakéž potřebě zanechte hádek o otázky a kažte jim jen pokání a víru; dosti jste již trhali církev Boží, již pomáhejte hojiti rozsedliny jejich. Přestaňte říkati: Já jsem Pavlů, já Apollů, já Husů, já Luterů, já Kalvínů, začněte, prosím, již aspoň všickni opravdově Kristovi býti, a Kristu také, ne sobě, shromažďujte učedlníky a veďte je po snadničké, jisté cestě Boží, jenž svatá slove, a nezaplétejte jich více controversiemi, z nichž ani sami vyplétati se neumíte. Šetřte všech prorockých, Kristových a apoštolských kázaní, spatříte, že nekáží nic, než pokání a víru, totiž učí lidi mrtviti starého Adama a životu novému v Kristu, a že se sic s křížem potkávají, kdo za Kristem jdou, ale však pokoj Boží že vítězí v srdcích jejich. To hle jest prostičká Kristova theologia, kteréž kdo učí, mnohé jistotně vyzíská k spasení; kdo nešetří, by on všecky jazyky uměl a celou Biblí a všecky patres k tomu a všecky nové scribenty se všemi controversiemi, nic není, než bídný ignorant a vagant, sebe i jiné zaplétající bez užitku, měď nadarmo zvučící a zvonec znějící.
3. Buďte sami pobožní, abyšte za hodné jmíni byli, že jste ran těch ušli a chováni ku potřebě ostatkům Siónským, kteříž svatí slouti mají. Buďtež tedy sami napřed svatí, a buďte v tom světlo jejich, a tak požehná Bůh vám.
4. Pilní buďte stáda Božího, uveďte je zase (každý své) v řád pěkný, padlí ať vstanou zase, stojící ať se posílí zase, rozpustilí ať rozpustilostí přestanou, pobožní ať v pobožnosti neumdlévají. K tomu jim, pravím, nejen slovem a příkladem, ale i kázní sloužiti začínejte, žehřete, trescete, napomínejte v čas neb nevčas, a však ve vší tichosti, tak abyšte opravdu byli sůl země, církev Boží, před zkázami, shnilinami a smradem všelijakých pohoršení stále již zachovávající. A to budete-li činiti, když se ukáže kníže pastýřů, vezmete tu neuvadlou korunu slávy, a stkvíti se budete jako blesk oblohy a jako hvězdy na věčné věky.
Další: