Česká čítanka - Komenský- Haggaeus red. -

Kapitola dvacátá sedmá

Napomenutí k reformátorům

Kdykoli Božím slitováním potěšené církvi obnova nastávala, vzbuzoval Bůh jisté své nástroje, skrze něž se to konalo, i politiky: Mojžíše, Davida, Joasa, Ezechiáše, Zorobabele, Nehemiáše, Konstantina, i duchovní: Arony, Samuele, Natany, Jojady, Aggeáše, Jozue, Petry, Pavly, Viklefy, Husy, Lutery. Nepochybně tedy (ex analogia operum Dei) věříme, že i nyní při pádu Babylona (nad nímž všecka království země v nepokoje přišla, a Bůh podlé předpovídání svých nebem i zemí pohnul, aby všecky národy k žádoucímu národů obrátil) vzbudí nějakého reka, Cyra neb Konstantina, kterýž způsobí po národech církvi pokoj a svobodu, a v slušné spořádání ji uvede, aby to poslední veliké světlo světu tím jasněji svítilo. A pošle také jednou ještě, nežli přijde veliký a hrozný den Páně, slavného nějakého Eliáše, kterýž by všemu modlářství a všechněm při víře kulhavostem konec učinil, obrátil srdce otců k synům a synů k otcům. Mezitím i, nežli by k tomu přišlo, potřebí jest vyšším všechněm knížatům, panstvu, kněžím osvíceným, jak čího ducha Bůh vzbudí, mysliti na to, aby v poddaných sobě krajinách a místech svatou tu Bohu milou reformací, (jmenovitě vyzdviženi dobrých řádů v církvi i v politii) začali, nebo toho od nich Boží rozkaz, toho přítomná potřeba, toho času příhodnost, toho ta, kterouž Bohu dlužní jsou, vděčnost, toho jich samých budoucí potěšení vyhledává.

K vám tedy nejprve, ó Zorobabelové a Nehemiášové Boží, knížata a páni, kteříž máte přednost v čeledích otců svých, a vás Bůh panováním nad lidem svým poctil a Ducha svého, ducha umění a horlivosti vám udělil, k vám, pravím, obracím se napřed a vás jménem Božím napomínám, abyšte ne napřed k důchodům svým a pohodlím svým chvátali, ale napřed na zvelebení slávy Boží pomysleli, což skrze ušlechtilé vlasti a církve spořádání bude. Posilňtež se tedy v Pánu a přiložte srdce k cestám Božím, abyšte jeden každý mezi poddanými svými a všickni v celé vlasti napravili řád církve i politie. Řád církve v tom bude, abyšte chrámy, kněží a lidi napravovali. Chrámů napravení v tom bude, abyšte je od poskvrn modlářských vyčistili, a abyšte je znovu posvětili. Vyčištění chrámů jak by se díti mělo, vizte příklady svatých reformátorů, obzvláště jak Ezechiáš, jak Machabejští, jak Kristus chrámy vyčišťovali, jmenovitě vymítáním modlářských oltářů, obrazů, penězoměnečných stolů a jiných všelijakých modlářství a svatokupectví nástrojů a nástrah. Protož vymectež i vy všecky Antikristské, modlářské, nevěstčí šperky z míst svatých, i obrazy, nejen proto, že je Bůh dělati zapověděl a vzdělané bořiti a kaziti poroučel, ale obzvláštně nyní pro čtyři příčiny:

  1. Že tak příklad těch předešlých svatých reformátorů ukazuje, aby, cokoli ne od Boha původ má, vyzdviženo bylo.
  2. Že některým pobožným Izraelským a Judským králům za zlé se má, že výsostí nezkazili a tím podnětu budoucímu opět modlářství nechávali, tak že, prý, lid nenastrojil cele srdcí svých k Hospodinu. Protož vy podobného Božího naříkání na se neuvozujte, abyšte budoucím zlým a necelostí lidu k pravému, čistému evangelium vinni nebyli.
  3. Bůh ženy Madianské proto, samy že krásou a úlisností svou Izraelské byly k hřešení přivedly, pomordovati poručil, čehož když Izrahelští, krásy jejich šanujíce, neučinili, horlil Mojžíš velice, a musili to učiniti. I nedal-liť Bůh živým obrazům, proto že nástrahou byli modlářství, odpouštěti, čím méně dřevěným a kamenným? Nebo byť i to bylo, že evangelíci v kostelích svých předešle modlářských obrazů neměli, než pamětné toliko, již však skrze Antikrista modlářstvím poskvrněné jsou hůře, než onen Mojžíšů had, jejž pro poskvrnění modlářstvím stroskotal Ezechiáš, a Machabejští nejen postranní, od pohanů vzdělané oltáře, ale také pravý Boží oltář proto, že pohanskými obětmi poskvrněn byl, vybořili a rum ven vyházeli. Čím více to věci té, jíž nikdy Bůh vzdělati byl neporučil, nýbrž vždycky vnadou modlářství byla, po takovém hrozném jí poskvrnění, učiniti sluší a náleží.
  4. Bůh nemoha starému svému lidu (ač s nimi o to často skrz proroky činiti míval) modlářství ubrániti, poslal na ně Babylonské a dal je hrozně ztrestati, oznámiv skrze proroka, že je aspoň tak modlářství odučí: Tehdáž, prý, zavržete obestření rytin svých stříbrných, a oděv slitin svých zlatých, odloučíš je jako nemoc svou trpící, řka jim: Táhněte tam! I bylo tak, že od tehdejšího z Babylona navrácení již se na věky žádnými víc modlami neposkvrňují. Podobně se nám evangelíkům přihodilo, že, ač nás Bůh od Antikristských bludů oddělil, nám se však rytin a slitin všelijak opustiti nechtělo, až Bůh teď skrze téhož Antikrista hrozné zpuštění na nás uvedl. Dejž tedy Bůh, abychom i my z Babylona se vracující podlé toho Božího předpovědění a Izrahelských příkladů se zachovali, a více sobě na rytinách a slitinách nezakládali na věky.

Řekl-li by kdo: Co pak s obrazy dělati budeme? Na to já nevím co odpovědíti, jediné, že na příklad starých svatých reformátorů hleděti velím. Mojžíš slitinu modlářstvím poskvrněnou ohněm spálil a prach do vody vsypal; Joziáš všeliké ryté a lité obrazy stloukl, zdrobil, setřel a rozsypal po hrobích modlářů; Aza a Ezechiáš a lid jejich rozhorlivší se rozsekali, stroskotali a rozházeli obrazy. O Manassesovi se toliko praví, že je z chrámu vymetal a za město vyházel. Podobně Kristus stoly penězoměnců a jiné nečistoty (nebo obrazy se od Babylonského zajetí již víc neposkvrňovali) z chrámu vymetal. Jakob pak patriarcha, aby samy od sebe shnily, pod dubem je zakopal; a to se zdá nejmírnější cesta, aby pohřbeny byly i památka jejich s nimi. Tak chrámy od modlářství a pověr vyčistíc, potřebí bude znovu je posvětiti; ale jak? Zdali nějaké svěcené vody kropením, či soli posypáním, či kazatedlnic mrskáním, či novým oltářů mazáním, či křížů nějakých po stěnách děláním? Nikoli, Antikristoviť to byli šermové, pověry k čarám a kouzlům nežli k posvěcení podobnější věci; jiný, daleko jiný, sprostnější, a však mocnější způsob Duch Boží nám ukazuje skrze apoštola řkoucího: Všeliké stvoření Boží posvěcené bývá skrze slovo Boží a modlitbu; a takť i Šalomoun chrám svůj posvětil. A tak tedy vyčistíc místa svatá, bude potřebí shromáždění veliké svolajíc, modlitby svaté vroucně konati a slovo Boží v čistotě kázati začíti; tak ta místa v pravdě svatá budou, nebo dům můj [dům] modlitby slouti bude u všech národů.

Napravení kněží záležeti bude v tomto čtverém: Jedno, aby řádně do chrámu byli uvedeni, a moc přisluhování církevního zase jim odvedena byla.

Druhé, aby jim Krista kázati poručeno bylo, hádky pak a disputaci zastaveny, tak aby někteří novou, nevčasnou horlivostí různic zase nevtrušovali, ale ať bázni Boží lid učí, zvláště nyní po takovém Babylonském zpuštění, když lidé jako v duchovní Sodomě rozpustilostem všelijakým zvykli, aby zase ku pokání a pobožnosti vedeni byli.

Třetí, aby kněžím statky a důchody pozemské zapověděli, proto že je Bůh v staré církvi zapověděl, a o nové skrze Ezechiele mluvě, vrchnostem tak poroučí: Vladařství nedávejte jim v Izraheli, já jsem vladařství jejich. Protož dobře by bylo kněžím i rolí i vinic i domů a dvorů zanechati, proto že to všecko v zápovědi Boží obsaženo; a Sirach za nemožné pokládá, aby, kdo se mysli s zákonem obírati má, zevnitřních živností práce hleděti měl. A zkušení to ukazuje, že kněžské to důchodů rozšiřování podnět jest lakomství a začátek opouštění povinností a první základ lhostejnosti, bůjnosti, pýchy. Mají-li pak kněží toho se vzdalovati, má a musí jim od vrchnosti slušné vychováni nařízeno býti, proto že jim to právem Božím povinné jest, aby, kdo evangelium slouží, z evangelium živi byli; takť jest to Pán nařídil, tak i svatí reformátorové činili, že i kněžím i pomocníkům jich i manželkám a dítkám jejich opatření nařizovali, aby, prý, ochotnější byli v zákoně; a Bůh tomu dílu jejich žehnal.

Čtvrté, napraviti potřebí kněží v tom, aby mezi nimi řád nějaký slušný vzdělán, vyzdvižen byl, jmenovitě: 1. Aby sami neběhali, než voleni řádně byli. - 2. Aby to volení bylo v moci starších neb superintendentů. - 3. Aby nebyli voleni než hodní. _ 4. Aby byli vždy nějací ministerii gradus, a aby se nedávali per saltum. - 5. Aby kněží spořádáni byli, kdo na koho pozor míti a kdo kým se zpravovati má. - 6. Těm, kteříž zpravovati, i těm, kteří poslouchati mají, aby jisté regule byly. - 7. Na vystupující z řádu aby byla kázeň. - 8. Aby bývaly visitací a synodové každý rok.

Co od koho by se a jakým pořádkem konati, a co při tom říditi mělo, jako i jiné ty všecky připomenuté věci jak by se plněji spořádati měly, toho se všeho forma a neb způsob buď z příkladu apoštolské sprostnosti, z psání jejich, a neb na způsob staré oné církve po apoštolích, když právě v květu svém stála, z dekretů starých svatých concilií vzíti může. Jakož kdyby ducha předních Bůh vzbudil, že by se k takové svaté, společné v celém království reformací naděje ukazovala, mohlo by se to, jakým řádem apoštolé a učedlníci jejich církev spořádali, v jedno shledati, tak aby nového Božího chrámu základové ne jinak než na gruntech starých položeni byli.

Spořádání lidu strany vrchností v tom jest, aby je k chrámům předně a potom skutečné pobožnosti (předešlé všelijaké rozpustilosti zastavíc) přidrželi. Knězi pak, dobře by bylo, aby sobě posluchače tak, jako staří, rozdělili na catechumenos, adultos a seniores, totiž na počáteční, dospělé a starší. Počáteční byli mládež a jiní hloupí, artikulům víry a náboženství teprv se učící, kteříž sic pokřtěni byli, svátosti však večeře Páně, dokudž by tajemstvím těm nevyrozuměli, neužívali. Dospělí byli vyučeni již tajemstvím víry a plně všemu v církvi obcující. Starší byli muži z obce zvolení, pobožní, osvícení, vážní, obyčejně staří, aby byli pomocníci kněžští strany pozoru dávání na lid, jak se kdy v svém povolání a křesťanství chová neb nechová, též aby vedle kněží, zprávců svých, soudy církevní uvažovali a tak lidu Božího zpravovati a v řádu držeti pomáhali. To byl lid křesťanský v řádu stojící. Z řádu pak vystupující skrze kázeň církevní opět byli na dvé děleni: jedni slouli excommunicati, vyloučení, druzí paenitentes, kající. Vyloučení byli, kteří sobě přílišnými výstupky toho zasloužili, aby z církve naprosto vyvrženi byli, a jimž se ani k svátostem ani do chrámu přístupu nedopouštělo, jako jiným pohanům. Kající pak, kteří pro lehčejší, a však škodlivé vejstupky (a neb po vyloučení milosti žádající, ještě) od požívání večeře Páně dotud, dokudž by dostatečně pokání a nápravy neosvědčili, odloženi byli; a těm se chrámu nercili nebránilo, nýbrž nad jiné pilněji choditi museli, na obzvláštní však místo. Což vše že tak býti má, má-li církev kvésti a růsti, z Písem a z psání učitelů starých dovésti se, i forma toho plněji vzata býti může. A to bude řád církve.

Řád politicský pěkný a slušný záležeti bude v obnovení těchto věcí: 1. Úřadů osobami hodnými. - 2. Práv psaných (i na přestupníky první dsky zákona). - 3. Škol a biblioték. - 4. Špitálů, řádů o žebrácích, též řádů o sirotcích chudých. - 5. Řádu o minci. - 6. Řádů strany šatstva vedle rozdílů stavů. - 7. Bezpečnosti silnic a v hospodách řádů, též o zločincích a způsobu jich trestání skrze cuchthouzy. - 8. O způsobu panování nad poddanými. - 9, Pozoru v obcech, aby se každý poctivým nějakým obchodem živil. A naposledy: 10. Pilnosti v ostříhání toho všeho. Čehož všeho opět plnou formu z Písem a politicských fundamentů a příkladů nejpořádnějších starých i nových obcí vzíiti nesnadné nebude, jestli že jen ti, jimž o to péče přináleží, srdce přiloží k cestám svým, na čemž, poněvadž slávě Boží a dobrému církve a vlasti i všech veřejnému potěšení [slouží], záleží.

Nuže tedy, vy knížata lidu, vy přemilé vrchnosti, probuďtež se, povstaňtež, rozhorletež se, abyšte, jsouce bohové zemští, nebeskému Bohu učinili zalíbení a podlé slova jeho, pro slávu jeho obnovili sobě církev a politii v řádích dobrých. Buďte, prosím, Azové, Jozafatové, Joziášové, Ezechiášové, Nehemiášové Boží, kazte neřády a vzdělávejte řády! Zvláště pak nyní při této příležitosti a příhodnosti času buďte všickni Davidové! Nevcházejte vesele do domů svých, neléhejte na ložce své, nedejte usnouti očím svým ani zdřímati víčkám svým, dokudž byste místa Hospodinu nenalezli a odpočinutí arše jeho. A tak také budete Zorobabelové, jako pečetní prsten na ruce Boží každý z vás.

Vy pak, ó theologové, služebníci Krista Ježíše a místodržicí jeho, buďtež jim opravdově na pomoc, zvláště vy Finesové, Samuelové, Natanové, Jojadové, Jozuové Boží, kdo nad jiné větším osvícením a horlivostí poděleni jste, probuďte se a přiložte mysl k cestám Božím (sic budete-li vy mlčeti, kamení bude volati). A Satan vám po pravici bude, aby se vám protivil, ó Jozuové Boží, však nebojte se, skrotí jej Hospodin; a ač byste jakýmikoli calumniemi a útržkami mazáni byli, však nebojte se, sejme to z vás Bůh, a dáno vám bude, abyšte chodili mezi angely Božími, nebo ne pro samého Jozue to zapsáno jest, ale pro všecky, kteří na jeho místě nastupují, chrám Boží vzdělávají a pořádají.

Řekl-li by kdo: Těžké jsou to věci! Odpovídá Bůh: Ne silou ani mocí (lidskou) stane se to, ale Duchem mým, praví Hospodin, zástupů, nebo milost, milost stane se Jeruzalému. Dí-li kdo: Těžce se to stane, aby taková veřejná reformací býti mohla! Odpovídá Bůh: Kdož by pohrdal dnem malých začátků? Poněvadž sedm očí Hospodinových, procházejících všecku zemi, i na samé závaží díla toho hledíce, veselí se. Dí-li kdo: Ještě jsme nevyhráli; odpovídá příkladem svým Izrahelský lid, že se jednou rukou Jeruzalém stavěti, druhou proti ostatkům nepřátel zbraň držeti může. Dí-li kdo: Kdyby to jen jíti mohlo a chtělo! Odpovídá Bůh: Jen se posilňte, Zorobabeli kníže, Jozue, nejvyšší kněže, a všecken lid země této, a dělejte, nebo já s vámi jsem, dí Hospodin zástupů. Podlé slova smlouvy mé stane se, Duch můj stane u prostřed vás, jen posilňte se!

zpět na obsah