Kapitola pátá
O příčinách nesvornosti v církvi
Všecka takměř vždycky nesvornost v církvi od duchovních pocházela a pochází,
a to na větším díle bez potřeby a důležitých příčin, toliko:
- Z bujnosti pro rozdílnost smyslu při otázkách, kteréž sobě pro ukazování a
provívání vtipu nad to, než jich Písmo naskýtá, strojíce místo pasti jedni na
druhé trhají, a každý k svému zákonu, jak umí, natahuje, odkudž hádky bez konce
přicházejí, z hádek pak závisti, svárové, rouhání, porušení mysli a zbavení
pravdy, jakž svědčí apoštol.
- Z pověry pro rozdílnost ceremonií; tu se židé s učedlníky Janovými o
očišťování, tu Samaritáni s židy o místo k modlibám nejpříhodnější, tu
učedlníci Janovi s Kristem o posty, tu Korintští vespolek o obětováni modlám,
tu Kolossenští o rozdíly pokrmů a dnů hádají, an všecky ty a těm podobné věci
jen (adiaphora) běžné a svobodné jsou, na nichž podstata ani služby Boží ani
lidského spasení nezáleží.
- Z pejchy o přednost míst. Tak se s Mojžíšem o přednost nesnadnili Aron a
Maria a potom Datan, Abiron a Chore; tak se svářili apoštolé, kdo by z nich
větší byl; tak Diotrefes o prvotnost stoje proti svatému Janovi, mluvil zlé
řeči a z církve pyšně vylučoval, koho chtěl. Ach, což často farizejský duch při
duchovních se ozejvá, že přední místa na večeřích milují a přední stolice v
školách a pozdravování na trhu, a aby byli nazýváni mistři, tak že, než by
jeden druhému ustoupil a neb jemu, že lépe nětčemu rozumí, čest dal, raději
proti němu boj začne a svého (očkoli činiti jest, by o to sedění bylo) krvavě
hájí. Za mnoho set let žádného duchovního sněmu nebylo, aby o sedění mezi
biskupy tahanic nebylo, tak snadně, všickni na Kristovu zápověď (Vos non
sic!) zapomínají.
- Z lakomství, příčinou hojnějšího opatření. Příklad na synech Elí, kteříž se
často o své kněžské důchody s lidmi nesnadnili i mocí brali. Tak se v církvi
apoštolské reptání stalo proti Židům Řeků, že zanedbávány bývaly vdovy jich;
tak v Korintu falešní apoštolé, velikého vyhledávajíce opatření, Pavla svatého
pomlouvali, že práva kněžského neužívá, proto že pravý apoštol není, čímž k
nemalým podezřením, záštím, rozepřem příčina dána byla, nebo svatý Pavel tuze
se s nimi i Korintskými nesnadniti, a jak svého učení a neb úřadu, tak i svého
práva zastávati, oněch pak z pýchy a lakomství jdoucí lest a zlost vyjevovati
musel. A Pán Bůh o lakomství falešných proroků mluvě praví, že kdo jim nic do
úst nedává, proti tomu vyzdvihují válku.
zpět na obsah 
Další: Co Bůh k neřádům církve své říká
