Co Bůh k neřádům církve své říká

Kapitola šestá

Co Bůh k neřádům církve své říká

Hospodin Bůh náš (dí Jozue k lidu Izraelskému) jest Bůh horlivý, kterýž na vás nepřehlídne nepravosti. Což tedy říká, že mu lid jeho tak často zbíhá z cest jeho, to nalézáme z Písem.

Že horlí velice (jako skrze Mojžíše dí): Pokolení převrácené a zavilé zpronevěřilo se Hospodinu mrzkostmi svými, jakož vzdáleny býti měly od synů jeho. Tímliž jste se odměňovati měli Hospodinu, lide bláznivý a nemoudrý? Zdaliž on není otec tvůj, kterýžtě sobě dobyl za dědictví? (A skrze Micheáše:) Slyšte všickni lidé napořád, pozoruj země, a což na ní jest, a nech panovník Hospodin proti vám svědkem jest. (A skrze Amosa:) I nad tím-liž by se země nezatřásla, což činí lid můj?
Pamatuje, napomíná, prosí,jako skrze Mojžíše: Rozpomeň se, lide můj, že jsem já sobě tebe. zvolil, aby byl lidem mým; pročežs pak opustil Boha, stvořitele svého, a nevážíš sobě spasení svého? A skrz Ezechiele: Odvraťte se od cest svých zlých. I proč máte mříti, ó lide Izrahelský? Item skrz Micheáše: Lide můj, cožť jsem učinil, že mne popouzíš? Rozpomeň se, že jsem tě vykoupil, aby poznal hojnou spravedlnost mou. A opět skrz Davida: Aby mne chtěl poslouchati lid můj, a Izrahel cestami mými choditi, jistě by byl pokojný čas jeho až na věky!
Hrozí zuřivě, jako skrze Jeremiáše: Poněvadž to činíte, a když volám na vás, neozýváte se, zavrhu vás od tváři své. A skrze Ezechiele: Aj, trestal jsem vás často, ale co jsem prospěl? Protož již metly hubící přičiním. Vítr rozsíval lid můj, vichřici žíti budou, dí skrze Ozeáše. A opět: Slyšte slovo Hospodinovo, nebo rozepři má Hospodin s lidem svým, proto že není žádné věrnosti, ani žádného milosrdenství, ani žádné známosti v zemi této. Pustím hněv svůj na všecko, což v ní přebývá, životčichové i ptactvo i ryby zhynou. Vyhlazen bude lid můj pro neumění, že opustil zákon Boha svého. Stane se jak lidu, tak kněží, nebo vyhledávati chci cest jejich, a za skutky jejich navrátím jim. Item skrz Amosa: Přišel konec lidu mému, již nebudu promíjeti. Učiním, že jim slunce zajde o poledni, a uvedu na ně tmu. A proměním svátky vaše v kvílení, a zpěvy vaše v naříkání. A pošli na ně hlad, ne hlad chleba a žízeň vody, ale slyšení slov Hospodinových; ačkoli běhati budou, hledajíce slova mého, však nenajdou. A skrz Jeremiáše ještě zůřivěji: Kdož by se nad tebou slitoval, Jeruzaléme? Kdož by tě litoval? Nebo opustil's mne, dí Hospodin, a protož, aj, já vztahuji ruku svou, abych tě zkazil; nebo jsem ustal želeje. Aj, již zkazím lid svůj, protože se od cest svých neodvracejí. A byť i volal ke mně, neslituji se. Běda jim, když se odvrátím od nich.
Ještě vystřihá věrné, jako skrze Sofoniáše: Ohledejte sebe, ohledejte, ó národe nemilý! Prvé než uložení přijde, prvé než prchlivost přijde, snad se ukryjete v den hněvu. A skrz Jeremiáše mnohem milejšími slovy: Usmysl sobě, Jeruzaléme, aby se od tebe neodloučila duše má, abych tě neobrátil v pustinu. Item: Navrať se, zpurná dcerko Izrahelská, dí Hospodin, a neoboří se zuřivá tvář má na vás, nebo já dobrotivý jsem, aniž držím hněvu na věčnost. Jen toliko poznej nepravost svou.
Naposledy pak, když ani prosby ani pohrůžky platné nejsou, mstí a tresce skutečně, jako neřád rajský trestal vyhnáním všech nás do bídy a lopoty, neřády prvního světa zaplavil potopou, Izrahelské zpurné pohubil na poušti všecky, v zemi pak jejich několikrát prostopášnost jejich skrocoval válkami, hladem, morem, až je naposledy i s zemí jejich vyvrátil, ostatky toliko zanechav. A i ty do sedmdesátileté kázně do Babylona poslal, až by se naučily znáti, jak hořká věc jest opouštěti Hospodina a neostříhati bázně jeho. Potom, když opět nechtěli býti lidem jeho, dal je dokonce pohubiti a rozptýliti po všem světě. Na nepobožné pak a nesvorné své křesťany posílal nejprve Nerony, Diocleciány, Maxencie, potom Machometa a papeže a posledních teď časů Turka a Španěle. Jakož i nynějšího našeho pohubení nic nepřivolalo, jediné hříchové naši, kteréž jsme všickni, jedni zjevnou rozpustilostí, druzí falešnou pokrytostí provodili, všickni, pravím, nižší i vyšší, světští i duchovní, všickni jsme byli porušili cesty, jsouce živi příkladem světa a nenávisti větší proti sobě než ti, kteří ven z církve jsou, provodíce. Protož roznítili jsme horlivost Boží, že se hněval, hrozil, naposledy s námi podlé spravedlivých svých osvědčováni a pohrůžek, něž jsme nedbali, dokud jsme nepocítili, naložil. Naložil, pravím, s námi podlé hněvu svého tak, že s Jeremiášem dosti oplakati nemůžeme potření dcerky lidu svého, proto že nepřátelé naši učiněni byli hlavou nad námi, odpůrcům našim dobře se zvedlo. Padali jsme od ruky nepřátel, a nebyl, kdo by retoval, protivníci dívajíce se, posmívali se pádu našemu. Jho jako tuze spletené houžve dal byl Bůh na hrdlo naše, řetěz ocelivý nás stížil. Krmil nás hořkostí a napájel pelyňkem. Tvář hněvivá Hospodinova rozptýlila nás byla, ukrutníkům v moc dal nás, kteříž ani kněží nešanovali, ani starcům milosti nečinili, kteříž kroky naše šlakovali, že jsme po ulicích svých choditi nemohli, nýbrž i po horách stíhali nás i na poušti zálohy strojili. Dědictví naše bylo obráceno cizím, zboží naše přišla v moc cizozemcům. Sirotci jsme byli v domích svých, vodu svou za peníze jsme píti musili a chléb svůj kupovati, nýbrž na hrdle snášeli jsme protivenství, pracovali jsme, lekali jsme se, utíkali jsme jako jeleni a neměli žádného oddechnutí. Otroci panovali nad námi, a nebyl, kdo by vytrhl z ruky jejich. Ženám i pannám násilí činili, knížata naše zmordována, mládence naše k žernovu (za nástroje tyranství svého) brali a pacholata naše k nošení dříví (k napomáhání modlářství). Všecka radost naše byla přestala, plesání naše v kvílení nám obráceno bylo, chrámy naše obrátili v pustinu, a naplnivše řvaním křiků svých, poskvrnili všech stánků Boha živého v zemi, tak že jsme znamení svých neviděli a proroků neslýchali. A již říkali nepřátelé naši: Vyhubme je na pořád. A protož veliké jest milosrdenství Hospodinovo, že jsme dokonce nevyhynuli; nepřestávají zajisté slitování jeho, ale nová jsou každého jitra.

Protož již, ó Hospodine, obratiž nás k sobě, a budemeť obráceni! Obnov dny naše, jakž byly za starodávna. Nebo zdaliž všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás tak velice?

zpět na obsah Další: Co lid Boží po potrestání svém činiti má