|
- Komenský | - Haggaeus red. | - |
To kdykoli se děje, a pobožní po trestání opravdově sebe i jiné v pokání a řádu dobrém obnovují, Pán Bůh má zvláštní zalíbení, tak že novým požehnáním žehná lidu svému. Nebo tak slíbil: Navraťte se ke mně, a navrátím se k vám, s tváří libou laskavě přijmu vás. Hledajíce naleznete mne; když mne hledati budete celým srdcem, slituji se nad příbytky vašimi a vzdělám vás, a bude od vás pocházeti díkčinění a hlas veselících se; nebo vás rozmnožím, a shromáždění vaše utvrzeno bude přede mnou jako prvé. Kteří se pohrnou k dobrotě Hospodinově s obilím a vínem a s olejem a stády skotů a bravů, těch duše podobna bude zahradě svlažené, a nebudou se rmoutiti více. Nebo obrátím kvílení jich v radost, a potěším jich po zármutku jejich. Rozvlažím i duši kněží tukem, a lid můj dobroty mé nasytí se, dí Hospodin. A opět: Jak jsem jim zlé učinil pro hříchy jejich, tak jim dobře učiním, když se mne báti budou. A budu je milovati tak dobrovolně, a budu Izraelovi jako rosa, zkvete jako lilium, a vpustí hluboce kořeny své, a rozloží ratolesti. Nebo toť mi bude k jménu, k radosti, k chvále a k zvelebení mezi národy.
Vizme i příklady: Noélovu po potopě pobožnost tak sobě velice zachutnal Pán Bůh, že se pro ni celému lidskému pokolení, nýbrž všemu stvoření novým slibem zavázal.
Jakob když pobožností obnovil dům svůj, oblíbil to Pán Bůh tak, že ukázav se jemu, veliké jemu věci slíbil i nové jméno dal, aby Izrael sloul.
Samuel když lid obnovil, Bůh jak tu horlivost liboval, hned zázrakem velikým osvědčil, že na nepřátely jejich z nebe hřímal a je potíral.
David když sobě chrám Bohu vzdělati v úmysl vzal, Pán Bůh hned jako na poděkování Nátana proroka k němu poslav, za to jemu i všemu pronárodu jeho požehnání své pod věčnou pravdomluvností svou slíbil.
Azovi, Jozafatovi, Ezechiášovi Bůh horlivost jejich hojným svým požehnáním, slávou a bohatstvím i vítězstvími nad nepřátely bohatě odměnil. Proti Azovi když táhl Zeroch mouřenín, tisíc tisíců v vojště svém maje, Bůh je všecky před ním potřel. Proti Ezechiášovi pak když Senacherib s velikou mocí táhl, Pán Bůh angelem svým je porazil.
Machabejských horlivost Bůh náramnými nad nepřátely vítězstvími korunoval, což z knih jejich známe.
Tolikéž Konstantinovi císaři jeho svatých prací požehnal, že víra křesťanská pod ním slavně zkvetla.
A tak, krátce mluvě, co Azaf svědčí, pravé jest, že, kdykoli se lid hříšný navrací k Bohu svému, on dokazuje milosrdenství. A co Matatiáš k synům svým řekl, to se tuto říci může, že, přeběhna rodinu po rodině, ukáže se, že všickni, kteříž posílíc se ujímali se o zákon a udatně sobě počínali při zákonu, skrze něj oslaveni byli.
Naproti tomu, nenapraví-li se kdy lid Boží po kázni, velice horlí Pán Bůh a znovu bíti hrozí, jako skrze Mojžíše pohroziv, že, nebudou-li ho poslouchati, ukrutné na ně nepřátely pošle; za tím dokládá, nenapraví-li se, že je sedmkrát více bíti bude, a pakli ani tak, tedy že ještě sedmkrát touže, a to opětujíc v té kapitole po čtyřikrát, že s nimi vždy prchlivěji zacházeti bude až do vyhlazení. Skrze Nahuma pak dí: Byť se lid můj pokojně byl měl, byli by toliko přemrštěni, a tudíž by to bylo pominulo, a netrápil bych jich byl tak, jakž jsem trápil. Protož skrze Jeremiáše ponaříkav, že je nedávno bil, že kázně jeho nepřijali, rovněž skrze Jeremiáše ještě je napomíná: Smysl sobě, Jeruzaléme, aby se neodloučila duše má od tebe. A když nechtěli, praví, že již vyleje prchlivost svou a vyplení je dokonce; jakž se i stalo. Viz také kap. 9, v. 7. 9. 11. - Na tom tedy stojí, že ostatkové církve mají se k Bohu horlivě obraceti a padlý způsob poct jeho mezi sebou napravovati mají.
Další: