- Komenský | - Haggaeus red. | - |
to jest
křesťanských vrchností, kněží Páně a všeho pobožného lidu, z antikristského babylonského zajetí a rozptýlení navrátilých, k živé a vroucí pokáním svatým horlivosti a k horlivému vzdělání a znovu spořádání domu božího (jenž jest církev) horlivé a vroucí jménem božím napomenutí.
Z Knihy Moudrosti 6. kap. a z žalmu 2.
K vámť se vztahují řeči tyto, ó králové, nebo vám dáno jest panování a meč ode Pána, kterýž bude vyhledávati skutků vašich, jestli že služebníci Nejvyššího jsouce, nebudete souditi právě a ostříhati zákona a choditi podlé vůle Boží. Usrozumějte sobě, králové, vyučte se, soudcové zemští, služte Hospodinu v bázni a veselte se s třesením. Líbejte Syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byšte, jakž by se (opět) zapálil hněv jeho.
Malachiáš prorok v 2. kap., v. 1.
K vámť také vztahuje se přikázaní toto, ó kněží! Neuposlechnete-li a nesložíte-li toho v srdci svém, abyšte dali slávu jménu mému, praví Hospodin, jistě že na vás pošli zlořečenství, tak jako jsem prvé zlořečil vám, že jste neskládali toho v srdci. Nebo víte, že jsem k vám poslal přikázaní to, aby byla smlouva má s vámi, smlouva života a pokoje, zákon pravdy aby byl v ústech vašich, a nepravosti aby nebylo nalezeno v řečech vašich, v pokoji a upřímnosti abyšte chodili přede mnou a odvrátili jiné od nepravosti. Proto že rtové kněze mají ostříhati umění a na zákon doptávati se z úst jeho, poněvadž posel Hospodinů jest, vy pak sešli jste z cesty, byli jste příčinou mnohým, aby proti zákonu činili; protož i já vydal jsem vás byl v potupu a pohrdání, a vy ještě neostříháte cest mých a přijímáte osoby v zákoně. I zdaliž není jeden Otec všech vás? Zdali jeden Bůh nestvořil vás? Proč tedy nevěrně činiti máte jeden druhému?
Žalm 132, v. 6.
Žádejte (všickni) pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se všeckno pokojně těm, kteříž tě milují; budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácech tvých. Pro bratří své a přátely své žádati budu," aby byl pokoj v tobě. Na to pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.
Kapitola první - Jaká by měla býti církve dokonalost podlé toho, jakž ji Pán Bůh zaopatřil
Kapitola druhá - Že naproti tomu církev plna neřádů bývá, bludů totiž, roztržek a hříchů
Kapitola třetí - Kde se bludové v církvi berou
Kapitola čtvrtá - Odkud nepobožnost v lidu Božím povstává
Kapitola pátá - O příčinách nesvornosti v církvi
Kapitola šestá - Co Bůh k neřádům církve své říká
Kapitola sedmá - Co lid Boží po potrestání svém činiti má
Kapitola osmá - Že, kdykoli se církev napravuje, Pán Bůh v tom maje zalíbení, novým požehnáním žehná
Kapitola devátá - Komu církve reformací náleží
Kapitola desátá - Jak a neb podlé jakého pravidla církev napravována býti má
Kapitola jedenáctá - Že nyní církev reformací potřebuje
Kapitola dvanáctá - V čem a jak nyní církev reformací potřebuje
Kapitola třináctá - Že nejpředněji všechněm nám reformací v životě potřebí
Kapitola čtrnáctá - Že učení církve, má-li čisté a spasitedlné býti, z samých Písem bráno býti musí
Kapitola patnáctá - Že učení pravé všechněm v církvi známé býti má
Kapitola šestnáctá - O ceremoniích, jaké v církvi mají býti
Kapitola sedmnáctá - O svornosti, a nejprve o příčinách k ní dávajících
Kapitola osmnáctá - První cesta k svornosti jest k vnitřní, opravdové pobožnosti milost
Kapitola devatenáctá - Druhá k svornosti cesta, vyzdvižení jmen lidských
Kapitola dvacátá - Třetí k svornosti cesta, vyrozumění sobě v rozepři
Kapitola dvacátá prvá - Co pak činiti, jestli že by sobě předce vyrozuměti lze nebylo
Kapitola dvacátá druhá - Čtvrtá cesta k svornosti, srovnání řádů a ceremonií
Kapitola dvacátá třetí - Napomenutí k vrchnostem a kněžím společně
Kapitola dvacátá čtvrtá - Napomenutí k vrchnostem, jak se v povinnostech svých obnoviti mají
Kapitola dvacátá pátá - Napomenutí k kněžím, jak se v povinnostech svých obnoviti mají
Kapitola dvacátá šestá - Napomenutí k lidu křesťanskému
Kapitola dvacátá sedmá - Napomenutí k reformátorům
[ Stáhnout jako jeden HTML soubor (282 kB) ]