Předmluva

[ z rukopisu Vratislavského ]

Poněvadž každého dne, každé chvíle a každé hodiny vždy více a více k smrti své jisté, k soudu spravedlivému a k věčnosti neskonalé se přibližujeme všickni: každé tedy chvíle a ustavičně o tom přemyšlovati máš, křesťanský člověče, kterak by při smrti i soudu posledním prav ostáti a rozkošný dům věčnosti za dědictví neuvadlé obdržeti mohl. Věziž pak jistotně o tom, žeť ke všemu tomu potřebí jest dokonalé přípravy, s níž by hotov byl, kdykoli se Bohu líbí, odsud se přestěhovati a na jeho soudu se postaviti. K takové přípravě a její dokonalosti, kteráž při lidech spasení žádostivých v životě tomto býti má, rozličné pomoci činí každodenně Pán Bůh, když s námi lidmi divně zachází, učí, cvičí, jednák sladký, jednák hořký kalich nalévá a tak divnými těmi cestami k dokonalosti té křesťanské vede. Čehož i tento kratičký spisek namítá; kterýž kdož bedlivěji čísti budeš, porozumíš, že darmo jest na světě sobě vybírati, jak by člověk od Pána Boha veden býti měl a chtěl; než že nejlépe jest povolně, byť i s plačky bylo, za Pánem Bohem jíti a všecko, štěstí i neštěstí, radosti, zámutek, smích i pláč s poděkováním z ruky jeho přijímati. Najdeš tam nejedny věci, v nichž se a neb upamatuješ a neb poučíš a neb potěšiš a neb k snášení jakéhokoli kříže, když by jej Pán Bůh na tebe dopustil, nastrojíš, a neb naposledy přivedl-li by tě Pán Bůh po přejití kázně své otcovské k nějakému ještě zde potěšení, jak by ho užívati měl, tomu se naučiš. Čemuž všemu z přečtení spisku tohoto vyrozuměje, mám za to, že jej zamiluješ, a krátce to sobě navržené maje, v tom se více rozmnožovati budeš a toho svatého přemyšlování nikdá a ničímž z mysli sobě vyraziti nedopustíš, ale skutkem a pravdou je na sobě prokazovati budeš. Mějž se dobře, Bohu milý křesťane, a On dejž tobě to svaté chtění i skutečné činění, aby Krista a jeho dokonalého života následujíc k němu do nebe přijíti mohl. Amen.

zpět na obsah Další: Pořádek kapitol