Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA I.

Čechové, jakž jen na víru obráceni, ihned protivenství zakusili.

  1. Čechové, narod slovanský, v modlářství až do léta Kristova 894. pohříženi, bez pravého Boha a náboženství byli. Ale toho vlastně léta kníže jejich Bořivoj, hostem byv u Svatopluka, moravského krále, divným Božím řízením známosti Kristovy nabyl a ihned tam v Velehradě 23. dne měs. června s třiceti vévodami (aneb vladykami) křest svatý přijav s radostí se domů navrátil a Strachotu (jinak Methudia) biskupa moravského, aby českým apoštolem byl, s sebou přivedl. Kdež jakž jen semeno slova Božího rozsíváno býti začalo, hojná ihned žeň nastala. Nebo odvrhše modlu, již dotud ctili jmenem Krosinu, i Lidmila, knížecí manželka, i přednějších pánů a obecného lidu velký počet křtíti se dali, a od Bořivoje kostely i školy po místech se vyzdvihovaly.
  2. Tuť se Čechům rozsvítilo nejprvé evanjelium svatého světlo; ale jehož bez kříže míti nechtěl ukřižovaný Kristus, kterýž, jak sám vlastní krví církev založil, tak ji, aby tím plodnější byla, krví mučedlníků svých tytýž zalévati dopouští, proto že ta jest moudrosti Boží rada, abychom se ne pro tento život v Kristu naději míti učili. Čechové tedy evanjelium svatého vlastní svých milých přátel krví připlatili, mezi nimiž i kněžna Lidmila a Václav kníže, a některé sto z obecného lidu byli. Což jak se dálo, krátce (nejvíce z historie Doubravovy) se oznámí.
  3. Nejprvnější ze všech sám Bořivoj od bezbožné nevěrných roty z země vyhnán a na jeho místo Stojmír, jenž v Bavořích za 13 let vyhnancem byl, dosazen. Ale když že i ten křesťanem jest zvěděno, zase ho vyhnali, a Bořivoje povolavše, k tomu, aby synu svému Spytihněvovi, jakožto pohanům příznivějšímu, knížectví postoupil, přinutili. Po jeho smrti Vratislavovi, mladšímu Bořivojovu synu, za manželku dána Drahomíra, panna rodu slavného, obličeje pěkného, ale zvedení pohanského. Kteráž z počátku k manželu a křesťanským pánům přívětivá byla, a že naučíc se katechismu, křest přijme, slibovala; ale potom jak učitele své tak i rukojmě žena bezbožná opovážlivě oklamala, daleko ukrutnější proti křesťanům se stavši, než někdy Jezábel proti prorokům.
  4. Dokud sice pobožný manžel její živ byl, dotud pojatou proti křesťanům nenávist chytře tajila. Ale když po jeho smrt Václav, syn starší, od Lidmily, báby své, k vychování přijat, ona mladšího Boleslava k cvičení vzala; a správy země se ujavši, hned vůbec vydaným mandátem, aby kostely křesťanům zavřeny a přisluhování svatá zastavena byla, poručila. Zapověděla zajisté i kněžím lid učiti i školmistrům mládež cvičiti, a kdo by jináč se zachovali, těm vězením, vyhnáním, smrtí hrozila. Tu v Praze úřadové proměněni a na místa křesťanů modláři posazeni. Z jejichžto návodu tajně i zjevně, a to beze všeho trestání, věrní mnohé křivdy snášeli i mordováni byli. Jestliže pak kdo z křesťanů, bráně života svého, někoho z nich zabil, pro jednoho na desíti mstěno bývalo.
  5. Ale aniž tak nenasycenému Drahomíry se rozlícení dosti učiněno býti mohlo, pro nemírnou všech křesťanů vyhnání a vyhlazení chtivost, jak by nejrychleji býti mohlo. Povolavši tedy jednoho z nejjízlivějších měštanů, kteréhož Pražanům za rychtáře představila, jménem Palhoje, tomu v svém proklatém úmyslu a po čem nejvíce touží, se vyjevila, i aby skrze něho buď lstí buď mocí to vykonáno bylo, snažně žádala, mzdu hojnou za pilné toho vyřízení slibujíc. Přijal na se tu nešlechetnost, a na 600 přísahou sobě zavázaných mužů v domě svém zbrojí opatřiv, s těmi k domům těch, kteříž pobiti býti měli, pospíšil a je vybojovati usiloval. Ale, že ta věc Božím řízením křesťanům vyjevena byla, sebrali se i oni v počtu okolo 400 k hájení životů svých. I bili se vespolek tak, že křesťané vítězství obdrželi; a padlo z obojí strany těch, jejichž krví ryňk i ulice pomazány, okolo 800.
  6. Drahomíra, nelibě to nesouc, že se ta rada nezdařila, obrátila se ke lsti a stavěla se, jako by se jí takové bouřky nelíbily. Protož obojí straně zbroj složiti a na rathauz vnésti rozkázala, a aby žádný s střelbou neb mečem nechodil, přísně zapověděla.
  7. Křesťané, ačkoli že tu podvod jest, se domýšleli, však aby nebylo myšleno, že rozkazům vrchnosti se protiviti chtějí, zbroje své na to místo snášeli, na kteréž že je protivná strana snášela, viděli. Drahomíra pak na ně tak nezbrojné, noc temnou k tomu obravši, aby snad ve dne, jako i před tím, bouřka se nestala, znovu nastoupiti poručila. A tak noci jedné od mordéřů k tomu najatých více než tři sta lidí napolo nahých, napolo spících pobito. Z čehož Drahomíra se utěšila, však nenasytila, ale krvavému tomu rychtáři svému moc dala, aby po Praze zjevně již křesťany mordoval a vyhubil. Což on pilně vykonati se snaživ a při sobě nemálo mordéřů a katanů měv, po ryňku i ulicích běhal, každého, kdo se mu namanul, mordoval, tak dlouho, až křesťané raději silně bojujíce, zemříti, nežli tak lenivě zbíti se dáti chtíce, znovu se sebrali, rychtářovi bránili, jej přemohli a utíkajícího probodli.
  8. Drahomíra takového ukrutnosti své holomka ztrativši, jako by se vztýci měla, sobě počínala, a nemohouc v Praze křesťanů vyhladiti, na jejich kostelích se pomstila, kteréž toliko dva ještě měli, a v jednom z nich byl hrob manžela jejího, však je spáliti kázala.

zpět na obsah - Další: Lidmila mučedlnice