KAPITOLA I.
Čechové, jakž jen na víru obráceni, ihned protivenství zakusili.
- Čechové, narod slovanský, v modlářství až do léta Kristova 894.
pohříženi, bez pravého Boha a náboženství byli. Ale toho vlastně léta
kníže jejich Bořivoj, hostem byv u Svatopluka, moravského krále,
divným Božím řízením známosti Kristovy nabyl a ihned tam v Velehradě
23. dne měs. června s třiceti vévodami (aneb vladykami) křest svatý
přijav s radostí se domů navrátil a Strachotu (jinak Methudia)
biskupa moravského, aby českým apoštolem byl, s sebou přivedl. Kdež
jakž jen semeno slova Božího rozsíváno býti začalo, hojná ihned žeň
nastala. Nebo odvrhše modlu, již dotud ctili jmenem Krosinu, i
Lidmila, knížecí manželka, i přednějších pánů a obecného lidu velký
počet křtíti se dali, a od Bořivoje kostely i školy po místech se
vyzdvihovaly.
- Tuť se Čechům rozsvítilo nejprvé evanjelium svatého světlo; ale jehož
bez kříže míti nechtěl ukřižovaný Kristus, kterýž, jak sám vlastní
krví církev založil, tak ji, aby tím plodnější byla, krví mučedlníků
svých tytýž zalévati dopouští, proto že ta jest moudrosti Boží rada,
abychom se ne pro tento život v Kristu naději míti učili. Čechové
tedy evanjelium svatého vlastní svých milých přátel krví připlatili,
mezi nimiž i kněžna Lidmila a Václav kníže, a některé sto z obecného
lidu byli. Což jak se dálo, krátce (nejvíce z historie Doubravovy)
se oznámí.
- Nejprvnější ze všech sám Bořivoj od bezbožné nevěrných roty z země
vyhnán a na jeho místo Stojmír, jenž v Bavořích za 13 let vyhnancem
byl, dosazen. Ale když že i ten křesťanem jest zvěděno, zase ho
vyhnali, a Bořivoje povolavše, k tomu, aby synu svému Spytihněvovi,
jakožto pohanům příznivějšímu, knížectví postoupil, přinutili. Po
jeho smrti Vratislavovi, mladšímu Bořivojovu synu, za manželku dána
Drahomíra, panna rodu slavného, obličeje pěkného, ale zvedení
pohanského. Kteráž z počátku k manželu a křesťanským pánům přívětivá
byla, a že naučíc se katechismu, křest přijme, slibovala; ale potom
jak učitele své tak i rukojmě žena bezbožná opovážlivě oklamala,
daleko ukrutnější proti křesťanům se stavši, než někdy Jezábel proti
prorokům.
- Dokud sice pobožný manžel její živ byl, dotud pojatou proti křesťanům
nenávist chytře tajila. Ale když po jeho smrt Václav, syn starší, od
Lidmily, báby své, k vychování přijat, ona mladšího Boleslava k
cvičení vzala; a správy země se ujavši, hned vůbec vydaným mandátem,
aby kostely křesťanům zavřeny a přisluhování svatá zastavena byla,
poručila. Zapověděla zajisté i kněžím lid učiti i školmistrům
mládež cvičiti, a kdo by jináč se zachovali, těm vězením, vyhnáním,
smrtí hrozila. Tu v Praze úřadové proměněni a na místa křesťanů
modláři posazeni. Z jejichžto návodu tajně i zjevně, a to beze
všeho trestání, věrní mnohé křivdy snášeli i mordováni byli. Jestliže
pak kdo z křesťanů, bráně života svého, někoho z nich zabil, pro
jednoho na desíti mstěno bývalo.
- Ale aniž tak nenasycenému Drahomíry se rozlícení dosti učiněno býti
mohlo, pro nemírnou všech křesťanů vyhnání a vyhlazení chtivost, jak
by nejrychleji býti mohlo. Povolavši tedy jednoho z nejjízlivějších
měštanů, kteréhož Pražanům za rychtáře představila, jménem Palhoje, tomu
v svém proklatém úmyslu a po čem nejvíce touží, se vyjevila, i aby
skrze něho buď lstí buď mocí to vykonáno bylo, snažně žádala, mzdu
hojnou za pilné toho vyřízení slibujíc. Přijal na se tu
nešlechetnost, a na 600 přísahou sobě zavázaných mužů v domě svém
zbrojí opatřiv, s těmi k domům těch, kteříž pobiti býti měli, pospíšil
a je vybojovati usiloval. Ale, že ta věc Božím řízením křesťanům
vyjevena byla, sebrali se i oni v počtu okolo 400 k hájení životů
svých. I bili se vespolek tak, že křesťané vítězství obdrželi; a
padlo z obojí strany těch, jejichž krví ryňk i ulice pomazány, okolo
800.
- Drahomíra, nelibě to nesouc, že se ta rada nezdařila, obrátila se ke
lsti a stavěla se, jako by se jí takové bouřky nelíbily. Protož
obojí straně zbroj složiti a na rathauz vnésti rozkázala, a aby žádný
s střelbou neb mečem nechodil, přísně zapověděla.
- Křesťané, ačkoli že tu podvod jest, se domýšleli, však aby nebylo
myšleno, že rozkazům vrchnosti se protiviti chtějí, zbroje své na to
místo snášeli, na kteréž že je protivná strana snášela, viděli.
Drahomíra pak na ně tak nezbrojné, noc temnou k tomu obravši, aby snad
ve dne, jako i před tím, bouřka se nestala, znovu nastoupiti
poručila. A tak noci jedné od mordéřů k tomu najatých více než tři
sta lidí napolo nahých, napolo spících pobito. Z čehož Drahomíra se
utěšila, však nenasytila, ale krvavému tomu rychtáři svému moc dala,
aby po Praze zjevně již křesťany mordoval a vyhubil. Což on pilně
vykonati se snaživ a při sobě nemálo mordéřů a katanů měv, po ryňku i
ulicích běhal, každého, kdo se mu namanul, mordoval, tak dlouho, až
křesťané raději silně bojujíce, zemříti, nežli tak lenivě zbíti se
dáti chtíce, znovu se sebrali, rychtářovi bránili, jej přemohli a
utíkajícího probodli.
- Drahomíra takového ukrutnosti své holomka ztrativši, jako by se vztýci
měla, sobě počínala, a nemohouc v Praze křesťanů vyhladiti, na jejich
kostelích se pomstila, kteréž toliko dva ještě měli, a v jednom z nich
byl hrob manžela jejího, však je spáliti kázala.
zpět na obsah 
Další: Lidmila mučedlnice
