Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA X.

Mučedlníci Táborští

  1. Ale dotknouti trochu zřetelněji náleži míst a osob některých, a ukázati něco částečně, jak jest sběř římská, jsouc tím antikristským Martinovým lermem poštvána, s věrnými zacházela.
  2. Když po Václavově smrti Zikmund císař v království se uvázal a skrze komisaře (poněvadž sám v Čechách se neukázal, až potom s vojskem) rozličné věci na zmenšení svobod svědomí lidských nařizoval, tedy ti, kteří se čistého učení přidrželi, sběhli se v několika tisících na jednu skalnatou horu, v desíti od Prahy mílích ležící, a té jmeno dali Tábor. Kterouž zdmi ohradivše, město vzdělali, aby byla-li by potřeba, jakož potom byla, zbrojně ho brániti mohli.
  3. Těm tedy Římané, a brzo potom rozzlobivše se sami kališní, jaká jen mohli protivenství činili. A nejprvé, když oni posly své o pokoj do Hory Kutné poslali, Havla Prstena a Matěje Blažka, ti od horníků (jižto na větším díle pro práce havířské Němci a již císařskými byli) zjímáni a do nejhlubších havířských dolů za živa vmetáni byli. Čehož se též potom Janovi Chodkovi, faráři kouřímskému (an to město císařský lid již bylo přijalo) i jiným mnohým duchovním i světským dostalo. Nebo i skupovali Táborské a za kněze pět kop grošů, a obecného člověka jednu kopu grošů dávali. Což potom hrozného krve prolití příčinou bylo.
  4. Nachází se zajisté v jedné psané knize (čehož kněz Václav Thermenus svědkem jest), že léta 1420. na Kutných Horách do jednoho dolu uvrženo okolo 1700 lidí, do druhého 1308, do třetího 1334. Protož potom každoročně 18. dne dubna na tom místě (kdež i kostel vystavěný posavad zůstává) slavná shromáždění a na památku týchž mučedlníků kázání mívati obyčej byl až do léta 1613., když nejvyšší mincmistr Vřesovec to, ale na darmo zastaviti se pokoušel. Potom teprv, když protivenství se rozmohlo, v létu 1621. to ustalo.

zpět na obsah - Další: Jan Krása