KAPITOLA X.
Mučedlníci Táborští
- Ale dotknouti trochu zřetelněji náleži míst a osob některých, a
ukázati něco částečně, jak jest sběř římská, jsouc tím antikristským
Martinovým lermem poštvána, s věrnými zacházela.
- Když po Václavově smrti Zikmund císař v království se uvázal a skrze
komisaře (poněvadž sám v Čechách se neukázal, až potom s vojskem)
rozličné věci na zmenšení svobod svědomí lidských nařizoval, tedy ti,
kteří se čistého učení přidrželi, sběhli se v několika tisících na
jednu skalnatou horu, v desíti od Prahy mílích ležící, a té jmeno dali
Tábor. Kterouž zdmi ohradivše, město vzdělali, aby byla-li by
potřeba, jakož potom byla, zbrojně ho brániti mohli.
-
Těm tedy Římané, a brzo potom rozzlobivše se sami kališní, jaká jen
mohli protivenství činili. A nejprvé, když oni posly své o pokoj do
Hory Kutné poslali, Havla Prstena a Matěje Blažka, ti od horníků
(jižto na větším díle pro práce
havířské Němci a již císařskými byli) zjímáni a do nejhlubších
havířských dolů za živa vmetáni byli. Čehož se též potom Janovi
Chodkovi, faráři kouřímskému (an to město císařský lid již bylo
přijalo) i jiným mnohým duchovním i světským dostalo. Nebo i
skupovali Táborské a za kněze pět kop grošů, a obecného člověka jednu
kopu grošů dávali. Což potom hrozného krve prolití příčinou bylo.
-
Nachází se zajisté v jedné psané knize (čehož kněz Václav Thermenus
svědkem jest), že léta 1420. na Kutných Horách do jednoho dolu
uvrženo okolo 1700 lidí, do druhého 1308, do třetího 1334. Protož
potom každoročně 18. dne dubna na tom místě (kdež i kostel
vystavěný posavad zůstává) slavná shromáždění a na památku týchž
mučedlníků kázání mívati obyčej byl až do léta 1613., když
nejvyšší mincmistr Vřesovec to, ale na darmo zastaviti se pokoušel.
Potom teprv, když protivenství se rozmohlo, v létu 1621. to ustalo.
zpět na obsah 
Další: Jan Krása
