KAPITOLA II.
Lidmila mučedlnice
- Když Drahomíra takovou ukrutnost proti křesťanům provozovala, tedy
Václav, kterýž do toho času v knížectví
se uvázati nechtěl, ale mladým věkem a školním učením se vymlouval,
napomenut jsa od Lidmily báby a přednějších křesťanských pánů, správy
knížetství se ujal, a s jejich povolením, aby pokojnější býti mohlo,
Boleslavovi, bratru a Drahomíře, matce své, k bydlení i k vládnutí
Boleslavě města s celým tím krajem zanechal.
- tak složila s sebe Drahomíra správu země, ale nesložila proti
křesťanům nenávisti a krvavých úkladů, kteříž se nejprvé při té svaté
matroně Lidmile zjevili. Nebo vidouc Drahomíra, že Lidmila bába
větší má u Václava lásku než ona, máteř, a že skrz to náboženství
křesťanské se vzdělává, i hledala k vykonání vraždy příhodných
nástrojů, až i našla dva opovážlivé jonáky předního řádu, Tuhmana a
Kumána, kteříž od Drahomíry nočně vysláni byvše, svatou tu vdovu v
kapli na modlitbách našli, ruce na ni vztáhli, k zemi porazili a
rouchu s hlavy strhše, v ústa vecpali a tak ji udusili.
- Nacházeliť se někteří, ježto Václava, nad tím své báby mordem velmi
skormouceného, aby ji pomstil, aneb nechce-li sám, jim učiniti
dopustil, namlouvali. Ale on jich proto, že k tomu, co se s
povinností synovskou k jaké pak koli mateři, ani s pokorou a
trpělivostí křesťanskou nesrovnává, raditi smějí, a na to, co Pán
ústy svými vynesl: "Mně pomsta, já odplatím" nepamatují, potrestal.
zpět na obsah 
Další: Václav s Podivínem, i jinými
