KAPITOLA XXIV.
Na vykořenění Bratří krále Vladislava výpověď divných Božích soudů v to kročením v nic obrácena. Mučedlníci Borští.
- Nemohli odpočívati nepřátelé pravdy, aby malému tomu stádci vyhlazení
obmýšleti neměli. Nebo Jan Bosák, v Uherské zemi varadinský
biskup, rodem z moravského města Prostějova, člověk obmyslný a proti
pravdě svatého evanjelium neukojitelnou zlostí hořící, složiv s jinými
uherskými biskupy a předními českými pány chytrou radu, nastrojil
královnu,
toho času těhotnou a porodu blízkou, aby krále, kterýž ji v
takovém jejím spůsobu neoslyší a nezarmoutí za nový proti Pikhartům
mandát prosila. Kteráž k králi přišedši (jakž o tom
komorníci královští, muži víry hodní oznamovali) té milosti
sobě žádala, aby král tak mnohým prosbám u sebe místo dáti a proti
Pikhartům mandát vydati račil. Král velmi se zarmoutiv, hlavou kynul
a nic neodpověděl.
- Biskupi mezi tím hned přece při přítomnosti královské mandát
spisovali. Král pak do komory všed, na kolena padl, a s slzami Pána
Boha prosil, aby mu těch krvavých rad viny nepřivlastňoval, a jim, co
uradili toho vykonati nedopouštěl. Vyslyšel Bůh hlas ten a prokázal
nad původy téhož spiknutí hrozného soudu svého strašlivé příklady.
- Ve dvou potom letech, oč tak dlouho biskupi usilovali, přece toho
dovedli, že král nezbedností jejich přemožen jsa (když volali, že k
vyzdvižení tak jedovatého a široce se rozlézajícího zlého
ostřejších je potřeba prostředků), hrozný mandát proti Pikhartům bez
rozdílu stavu, pohlaví neb věku v létu 1508. dne 10. srpna vydal a s
nimi zle nakládati popustil.
- Přinesl ten mandát do Čech a na veřejný sněm svolaným všechněm stavům
ho dodal Jan, biskup varadinský a Stanislav Turzó, biskup olomoucký.
Ale že mnozí z vyšších stavů, že bez sněmovního snešení to se stalo,
naříkali, a aby ten mandát jakou moc míti měl, nepovolovali, věc ta
průchodu míti nemohla; sami jen mezi sebou o to se hádali, až tomu
přeběhlo 18 měsíců.
- Teprv v létu 1510., když sněm na Horách Kutnách byl držán,
Albrecht z Kolovrat, nejvyšší kancléř, s svým tovaryšstvem mnohými
a chytrými praktikami k tomu přivedl, aby když mnozí při královské
přítomnosti na to přivolovali, ten krvavý mandát svou moc měl tak že
nejen jej ihned do desk zemských vepsati dali, ale i k tomu se
vespolek přísahami zavázali, aby mocně a zbrojně podle něho s
Pikharty nakládali. Ale Bůh poraziv toho tyranství strůjce, Albrechta
i jiné některé, všecka ta jejich ukrutná usilování rozptýlil, jakž o
tom níže oznámeno bude.
- V takových těch bouřkách na větším díle všickni kněží Jednoty Bratrské
z svých míst hýbati se musili a Božích služeb mívati leč někde v
skrytě nesměli. Byvali též někteří z přednějších z nich na kancelář
obsíláni zejmena; ale se jim stavěti od patronů nebylo dopouštíno.
Aniž potom, když mandát
vůbec vydán byl, tak hrubě komu uškodil, kromě že někteří z obecného
lidu byli utraceni.
-
Případ jeden připomenutí hodný jest. Nějaký pán ze Švamberka uchytiv
šest z posluchačů bratrských ze vsi Oujezda nedaleko Domažlic dal je v
městečku Boru upáliti; jejichž tato jmena byla: Matěj Prokop, řemesla
ševcovského, Jan Šimonovic, tkadlec, Bartoloměj Hranovic, bednář, Jan
Hrbek, hrnčíř, Jan a Mikuláš Nadrybka, bratří vlastní, sedláci. Když
kněz papežský se jich optal, chtějí-li ho za pastýře duší svých
přijíti, odpověděli, že oni mají pastýře duší svých, Krista. Na
popravu vedeni jsouce, šli zmužile; a když úřadník byv obzvláštně k
Mikulášovi nakloněn, naději mu života činil, aby jen nějakého času k
rozmýšlení se, byť bylo za celý rok, požádal: on jako by to podání
přijíti pomýšlel trošku se pozastavil a hned "dlouho by to bylo, a
já bych toto bratrstvo své ztratil", odpověděl; a tak s nimi k
hranici přece šel.
zpět na obsah 
Další: Někteří Božích proti nepřátelům soudů příkladové
