KAPITOLA XXV.
Někteří Božích proti nepřátelům soudů příkladové
- Sluší tuto některé Božích soudů příklady, kteříž toho času na ty
ukrutné těch krvavých úkladů původy dokročili, připomenouti.
- Nejvyšší kancléř Albrecht z Kolovrat, když vraceje se z toho sněmu u
pána z Koldic na Bilíně se zastavil a s velikou libostí, na
čem se všickni snesli, vypravoval, tu pán z Koldic k Šimonovi
služebníku svému, před stolem stojícímu (kterýž byl z posluchačů
bratrských) řekl: "Co k tomu říkáš, Šimone?" Odpověděl, že ještě ne
všickni na tom se snesli. Kancléř rozhněvav se a mysle, jako snad
nějakého nového spiknutí byl povědom, obořil se naň, aby oznámil,
kdo ten aneb ti jsou, kteříž by se králi i stavům protiviti směli, a
že ti nemusí býti než zrádci země, lidé nešlechetní a téhož jako
Pikharti hodni. Služebník pozdvih ruky, řekl: "Na nebi jest jeden,
kterýž jestliže vašim radám nepovolil, všecko jste daremně uradili.`
"Doznáš ty šelmo toho, jako i jiní," odpověděl, a hněvem rozpálený od
stolu vstav, do Krupky, městečka svého, pospíchal. Ale toho okamžení
pryskýř nějaký na noze se mu vyvrhl, od něhož se pekelný oheň zapálil,
kterýž žádným
lékařským uměním uhašen býti nemoha, bezbožného toho člověka spálil.
Odkudž pošlo, že jiní, an nejpřednější nadymač zhasl vidouce,
choulostivěji postupovali.
- Biskup varadinský z Čech do Moravy pospíchaje, blízko Olomouce v poli
když z vozu na potřebu ssednouti chtěl neopatrně sklouzl a v tajném
místě na nějakém hřebíku tak uvázl, že se z něho střeva, když jich kus
na tom hřebíku se zadrželo, vytáhla, od čehož on brzo potom zdechl.
- Augustin, v právích doktor, kterýž svým lživým a útržek plným spisem i
při králi i při všech dobrých lidech Bratřím nenávist jednal, týchž
dnů v Olomouci v domě svém při večeři náhle umřel.
- A ještě před tím Půta Švihovský, týchž krvavých rad účastník, když
vůkol zámku jeho Rábí vítr neobyčejný se strhl, on do sklepu utekl a
klíč s sebou vzav, tam se zamkl, kdež co se s ním stalo, žádný neví;
nebo když potom dvořané tloukli a žádný neotvíral, museli, pro
zámečníka poslavše, otevříti sobě dáti; ale z nich čtyři toliko
přednější tam vešli a po chvilce zase vyšli a truhlu udělati dali, i
do ní pána vloživše, vůkol zasmolili, aniž komu, co se tam přihodilo,
oznámili.
- Jindřich z Hradce, v království českém pán přední, ale pravdy Boží
nepřítel neposlední když na saních na lov vyjel, maje po boku oštíp
lovecký do saní položený, tak se s saněmi vyvrátil, že tím oštěpem
skrze stehno a ledví jsa prohnán v velikých bolestech umřel.
- Summou, tak častí a patrní bývali v obraňování toho maličkého a
neozbrojeného věrných stádce soudové Boží, že i mezi samými nepřáteli
těch časů v přísloví bylo vešlo: mrzí-li koho život aby jen Pikhartům
se protivil, že déle roku živ nebude. Mezi tím přece na obzvláštní
některé osoby protivenství častá přicházela, mezi nimiž jsou i tato
následující.
zpět na obsah 
Další: Ondřej Polívka, mučedlník
