KAPITOLA III.
Václav s Podivínem, i jinými
- Ale zle se odplatila pobožnému synu bezbožná matka. Nebo chtějíc
Boleslavovi, svých pověr a obyčejů následovníku, celou zemi českou v
poddanost uvésti, všudy o Václavovi zle mluviti a v ošklivost ho
uvoditi se snažila, jako by nebyl spůsobný k vykonávání knížecích
povinností, kteréž prý ne náboženstvím a ceremoniemi, než vojskem a
zbraněmi řízeny býti mají. Ale když ho s tím se vším i v knížetství
i pověsti dobré utvrzeného viděla, teprv o tom, jak by zahlazen býti
mohl, nejen přemyšlovati ale i bratru jeho bezbožné rady dodávati
začala.
- Naskytla se jí pak k tomu vinšovaná příhodnost, že se Boleslavovi syn
narodil. Protož Václava, aby do Boleslavě přijel a jeho biřmování
přítomen byl, velice žádala; a když
přijel, i bratr i matka lahodným objímáním, líbáním, i vzácným
pangétem, kterýž dlouho na noc trval, ctili. Václav všecko v
podezření maje, obrátil se ne na odpočinutí ale do kostela, tam na
modlitbách a v úpění k Bohu tu noc ztráviti míně.
- V tom když on tak na modlitbách trval, hned od nespící matky k
nešlechetnému skutku probuzený Boleslav bratr na něj s mečem napadl a
první sic ranou, čeho chtěl, nedovedl, když mu mimo naději strnutému
meč z rukou vypadl. Ale hned zase když se mu mysl a prchlivost
vrátila a maje při sobě toho skutku pomocníky, ránu obnovil a tak
snadně neozbrojeného a nebránícího se bratra zamordoval. Stalo se tak
léta 929., dne 28. září, kteréhož dne posavad svátek jeho v Čechách
se slavívá.
- Tak smělou a nešlechetnou opovážlivostí v knížetství se uvázav
Boleslav, ihned křesťanům všechněm, obzvláště kněžím, kteříž by sami
dobrovolně z Čech neustoupili, vězením i smrtí hrozil. A máteř
přidala, aby zbití nebyli pohřebováni, ale psům a ptactvu k sežrání
necháváni. Kterýmž ortelem mnozí přestrašeni byvše, utíkali, mnozí
pak zjímáni a rozličnými smrtmi zahlazeni byli. Mezi nimiž i
Podivín, někdy Václavův nejmilejší a nejtajnější komorník, oběšen.
- Avšak když déle na tak mnohá svých věrných soužení, smrti a vyhánění
dívati se nemohlo spravedlivé Boží oko, ukázalo na Drahomíře strašný
hněvu svého příklad. Nebo na tom místě, kdež nepohřbené ještě kněžské
kosti ležely, země sama od sebe se otevřevši, Drahomíru za živa s
vozem i s těmi, kteří s ní jeli, pozřela. Kteréž místo za pražským
zámkem až posavad ukazováno bývá.
- Trestal Pán Bůh i ty, kteří mordu toho pomocníci byli a meče své
dobývali. Nebo někteří z nich s smyslem se pominuli a jako vzteklí s
vysoka dolů skákali. Někteří na ty meče, kteréž proti nevinným
obnažili, naléhali. K tomu zeď v kostele, kdež Václav byl zabit, jako
ustavičný bezbožnosti té svědek, od té krve, kterouž pokropena byla,
žádnou lidskou prací otřína neb obmyta býti nemohla. Kteřížto tak
rozliční divové Boleslava tak přestrašili, že potom lépe s křesťany
nakládal.
- Nad to císař Otto pro pomstění bratrské vraždy a tyranství toho s
vojskem přitáhl a Boleslava oblehna, k tomu přivedl, že musil slíbiti
i vyhnané křesťany zase povolati a všeliké křivdy všelijak nahraditi
i své vlastní syny křesťanům
na cvičení odvésti. A když potom Boleslav, syn pobožný, na jeho místo
nastoupil, tu křesťanské náboženství plněji rostlo, pohanstvo pak
pomalu mizelo, ačkoli do konce ještě nezmizelo.
zpět na obsah 
Další: Vojtěch, biskup pražský, s pěti vlastními bratřími svými, mučedlníci
