KAPITOLA IV.
Vojtěch, biskup pražský, s pěti vlastními bratřími svými, mučedlníci
- Nebo Vojtěch, biskup pražský, v počtu druhý, kterýž v mládenectví svém
u Albrechta, magdeburského arcibiskupa, chován byv, tak milým jemu
byl učedlníkem, že i jméno své jemu dav, Adalbertem (q. d. ad
Albertum missum) ho nazval. Odkudž ho dosavad všichni historici
Adalbertem jmenují a Němci i Poláci do dnes každému Vojtěchovi
Albert říkají. Ten když okolo léta Páně 970., aby ostatky pohanů na
víru obrátil a porušené krajanů obyčeje napravil, věrnou práci vedl,
tak se proti němu spikli, nýbrž zbouřili pohané, že je Boleslav
vojskem skrotiti, a Vojtěch dobrovolně z Čech ustoupiti musil.
- Když se tedy až do Říma dostal, pohané učinivše na jeho vlastní
bratří útok, pět jich spolu zamordovali, Soběbora, Spytimíra,
Přibislava, Bořitu a Čáslava; i nové zbouření učinili, ale bitvou
přemoženi jsou.
- Vojtěch dostav se do Uher, Štěpána, kníže jejich, kterýž potom králem
učiněn, skrze své několikero kázání na víru obrátil i pokřtil; a odtud
domv se navrátiv, brzy hned zase ku Polákům, národu tomu v nově (za
příčinou manželství mezi Doubravkou, Boleslava knížete českého dcerou,
a Mečislavem, knížetem polským) na víru obrácenému, chtě jich v tom
potvrditi, se obrátil.
- Odtud udal se do Prus a tam nedaleko od Fischhausen nevěrní oštípy ho
popíchali a s něho hlavu sťali. Tělo pak jeho potom od těch pohanů
vykoupeno a do Gnězna polského, kdež byl biskupství založil, přenešeno
bylo; a on (pověrným obyčejem věku toho) v počet svatých uveden.
zpět na obsah 
Další: První v Čechách Boží pravdy proti papežstvu svědkové
