Česká čítanka - Komenský- Historie perzekucí -

KAPITOLA V.

První v Čechách Boží pravdy proti papežstvu svědkové

  1. Tak pracně z pohanských pověr vydobyvší se Česká země s římskými válčiti začala. Nebo přijavše Čechové první své náboženství od Moravanů, a ti od Řeků, a mezi tím okolo těch časů (jakž z historie známé jest) biskup římský nad jinými církvemi pyšně panovati a všecky k tomu, aby jeho již modlářské obyčeje a ceremonie přijali, přivésti chtěl: přišlo k tomu, že i Čechy k takovýmž věcem nutil, nad jakámiž nejedněch pobožná mysl nemálo se horšila. Obzvláštně, aby latinského jazyka při službách Božích užívali, aby se kněží neženili, a brzy potom, aby večeři Páně pod jednou užívali. O čemž co v historiích poznamenáno nacházíme, tuto se oznámí, proto, že to bylo to první Čechů zapálení a jako první jiskry těch věcí, z kterýchž potom za času Husova a dále velký vznikl oheň.
  2. Léta 968., když Boleslav Pobožný biskupství v Praze založil, a byl za biskupa zvolen i od Hattona, arcibiskupa mohučského, potvrzen Dětmar z země Saské, papež římský předepsal formu neb spůsob služeb církevních, poručiv, aby v ničemž od obyčejů a ceremonií i zpěvů římských na žádnou stranu se neuchylovali. Kdež Čechové, že jim užívání mateřského jazyka odňato, velmi těžce nesli. A protož když Dětmar, biskup jejich, hned toho roku umřel, a Vojtěch na místo jeho nastoupiv, z příčiny protivenství od pohanů vzbuzeného do Říma ustoupiti musil, posláni jsou do Říma k papeži v létu 977. dva kněží, Bolehost a Myslibor, se čtyřmi jinými, Křivanem, Rosislavem, Vujmírem a Jarkem, aby tam nejen o navrácení biskupa ale i o navrácení při službách Božích mateřského jazyka jednali. Kteříž čeho tehdáž od papeže žádali, že obdrželi a že od biskupa českého česká litania, kteráž posavad zůstává, sepsána byla, historie svědčí.
  3. Ale když potomkové pro přicházející z Římu časté zápovědi zase mateřský jazyk opouštěli, stalo se, že Vratislav, kníže české (jenž pro své rodinné ctnosti a císařství římskému platné služby královským titulem poctěn byl), poslav posly do Říma, žádal, aby Řehoř VII. svobod českých, od předků jeho slavně obdržených, potvrdil. Co zjednáno, to z papežské odpovědi znáti se dává, kteráž jest napsána v kronice Hájkově na listu 136. v ta slova:
    "Řehoř biskup, služebník služebníků Božích, Vratislavovi, knížeti českému, pozdravení a apoštolské požehnání. Mezi jinými věcmi a žádostmi tvá povýšenost v psaní svém žádá, aby vedle obyčeje slovanského u vás služba Boží děla se, k tomu abychom dali své povolení. I věziž, synu milý, že my nikterakž na žádost tvou nemůžeme našeho v tom dáti povolení. Nebo častokrát rozvažujíce Písma svatá, nalézáme, že se všemohoucímu Pánu Bohu líbilo, aby byla tajná a ne ode všech, zvláště hloupějších valchována. Neb jestliže by tak obecně a zřetelně ode všech zpívána a slyšána byla, snad by tudy v zlehčení a v ošklivost vjíti mohla, aneb jestliže by od některých prostředních lidí nemohla vyrozumína býti, skrze to časté slyšení a rozjímání a nedorozumění mohli by nějací bludové snadně mezi lidi přijíti, ježto by potom z srdcí jich těžce se mohli vykořeniti. To zajisté za výmluvu nebuď, že jsou někdy žádajícímu lidu sprostnému osoby duchovní v tom činili povolení. Takť jest ovšem, že za první církve sv. mnohá jsou bývala na žádost upřímného a sprostného lidu povolení, ale z toho mnoho zlého pocházelo i kacířského, ježto potom, když se řád křesťanský rozmáhal a církev svatá křesťanská se již upevnila, znamenavše; že jsou mnozí bludové z takového kořeně povolování vyrostli, s velikou těžkostí a prací byli napravováni a přetrhováni. Protož ať toho není, což se žádá od lidu vašeho nerozumně, nebo to mocí Boží a blahoslaveného Petra zapovídáme a tebe pro poctivost Pána Boha všemohoucího napomínáme, abys takové marné všetečnosti všemi obyčeji odporen byl, i přikazujeme. Dáno v Římě léta Páně 1079."
  4. Aj hle, jak se poklička k tomu hrnci trefila! Ten zajisté Řehoř, jináč Hildebrand, že byl člověk bezbožný, vrah, čarodějník a mnohých v Evropě válek původ náramně škodný, vědí historie. Čehož se tedy dobrého od té zlosti nadáti bylo? Aleť byl tehdáž čas, nevděčnost světa trestati; byl čas, v němž mocné dílo podvodů, jakž apoštol předpověděl (2 Tess. 2.), mělo světu posláno býti. A takť i Česká země hned brzo jak víru křesťanskou přijala, té tmy valících se mračen účastnost míti a těmi antikristovskými pouty svírána býti musela. Avšak nikdy jináč leč z přinucení žádných těch ohavností, jak je v těch temnostech znamenat mohla, nepřijímala země Česká. Odkudž to pošlo, že hned od starodávna více Čechové než který jiný národ od Římanů kaceřováni bývali.
  5. A když v létu 1197. Petr kardinál A lata via od papeže Celestýna do Čech poslán byl a kněží světil a aby se neženili, přikazoval, kněží to slyšíce, tak se zbouřili, že kdyby se byl ten kardinál na ten čas ve své hospodě neukryl, byli by jej jistě ukamenovali, jak svědčí Hájek v listu 212.
  6. Potom okolo l. 1350. za kralování Karla IV., římského císaře, když prvním arcibiskupem byl Arnošt z Pardubic, tu nejprvé svatokrádežné večeře Páně pod jednou spůsobou posluhování vidíno i o něm slyšáno bylo, když ji tak nejvíce Vlaši, Francouzi a Němci, theologové a mistři, kterýchž Karel do akademie pražské nově založené za profesory byl povolal, užívali a studenty cizozemce, jichž velicí houfové se sbíhali, svým příkladem k témuž přivozovali.
  7. V takových roztržkách nejedni Čechové na mnohá rozmýšlení přicházeli a že obyčeje cizí přijímati musejí a svátosti pod obojí spůsobou těžce, mnohem méně každodenně (a to nejináč než s povolením arcibiskupským) docházeti mohou, o to se hádati počínali.

zpět na obsah - Další: Jan Milič a Konrád Štěkna