KAPITOLA V.
První v Čechách Boží pravdy proti papežstvu svědkové
- Tak pracně z pohanských pověr vydobyvší se Česká země s římskými
válčiti začala. Nebo přijavše Čechové první své náboženství od
Moravanů, a ti od Řeků, a mezi tím okolo těch časů (jakž z historie
známé jest) biskup římský nad jinými církvemi pyšně panovati a všecky
k tomu, aby jeho již modlářské obyčeje a ceremonie přijali, přivésti
chtěl: přišlo k tomu, že i Čechy k takovýmž věcem nutil, nad jakámiž
nejedněch pobožná mysl nemálo se horšila. Obzvláštně, aby latinského
jazyka při službách Božích užívali, aby se kněží neženili, a brzy
potom, aby večeři Páně pod jednou užívali. O čemž co v historiích
poznamenáno nacházíme, tuto se oznámí, proto, že to bylo to první
Čechů zapálení a jako první jiskry těch věcí, z kterýchž potom za času
Husova a dále velký vznikl oheň.
- Léta 968., když Boleslav Pobožný biskupství v Praze založil, a byl za
biskupa zvolen i od Hattona, arcibiskupa mohučského, potvrzen Dětmar
z země Saské, papež římský předepsal formu neb spůsob služeb
církevních, poručiv, aby v ničemž od obyčejů a ceremonií i zpěvů
římských na žádnou stranu se neuchylovali. Kdež Čechové, že jim
užívání mateřského jazyka odňato, velmi těžce nesli. A protož když
Dětmar, biskup jejich, hned toho roku umřel, a Vojtěch na místo jeho
nastoupiv, z příčiny protivenství od pohanů vzbuzeného do Říma
ustoupiti musil, posláni jsou do Říma k papeži v létu 977. dva kněží,
Bolehost a Myslibor, se čtyřmi jinými, Křivanem, Rosislavem,
Vujmírem a Jarkem, aby tam nejen o navrácení biskupa ale i o
navrácení při službách Božích mateřského jazyka jednali. Kteříž čeho
tehdáž od papeže žádali, že obdrželi a že od biskupa českého česká
litania, kteráž posavad zůstává, sepsána byla, historie svědčí.
- Ale když potomkové pro přicházející z Římu časté zápovědi zase
mateřský jazyk opouštěli, stalo se, že Vratislav, kníže české (jenž
pro své rodinné ctnosti a císařství římskému platné služby královským
titulem poctěn byl), poslav posly do Říma, žádal, aby Řehoř VII.
svobod českých, od předků
jeho slavně obdržených, potvrdil. Co zjednáno, to z papežské odpovědi
znáti se dává, kteráž jest napsána v kronice Hájkově na listu 136. v
ta slova:
"Řehoř biskup, služebník služebníků Božích, Vratislavovi, knížeti
českému, pozdravení a apoštolské požehnání. Mezi jinými věcmi a
žádostmi tvá povýšenost v psaní svém žádá, aby vedle obyčeje
slovanského u vás služba Boží děla se, k tomu abychom dali své
povolení. I věziž, synu milý, že my nikterakž na žádost tvou nemůžeme
našeho v tom dáti povolení. Nebo častokrát rozvažujíce Písma svatá,
nalézáme, že se všemohoucímu Pánu Bohu líbilo, aby byla tajná a ne ode
všech, zvláště hloupějších valchována. Neb jestliže by tak obecně a
zřetelně ode všech zpívána a slyšána byla, snad by tudy v zlehčení a v
ošklivost vjíti mohla, aneb jestliže by od některých prostředních lidí
nemohla vyrozumína býti, skrze to časté slyšení a rozjímání a
nedorozumění mohli by nějací bludové snadně mezi lidi přijíti, ježto
by potom z srdcí jich těžce se mohli vykořeniti. To zajisté za
výmluvu nebuď, že jsou někdy žádajícímu lidu sprostnému osoby
duchovní v tom činili povolení. Takť jest ovšem, že za první církve
sv. mnohá jsou bývala na žádost upřímného a sprostného lidu povolení,
ale z toho mnoho zlého pocházelo i kacířského, ježto potom, když se
řád křesťanský rozmáhal a církev svatá křesťanská se již upevnila,
znamenavše; že jsou mnozí bludové z takového kořeně povolování
vyrostli, s velikou těžkostí a prací byli napravováni a přetrhováni.
Protož ať toho není, což se žádá od lidu vašeho nerozumně, nebo to
mocí Boží a blahoslaveného Petra zapovídáme a tebe pro poctivost Pána
Boha všemohoucího napomínáme, abys takové marné všetečnosti všemi
obyčeji odporen byl, i přikazujeme. Dáno v Římě léta Páně 1079."
- Aj hle, jak se poklička k tomu hrnci trefila! Ten zajisté Řehoř,
jináč Hildebrand, že byl člověk bezbožný, vrah, čarodějník a mnohých v
Evropě válek původ náramně škodný, vědí historie. Čehož se tedy
dobrého od té zlosti nadáti bylo? Aleť byl tehdáž čas, nevděčnost
světa trestati; byl čas, v němž mocné dílo podvodů, jakž apoštol
předpověděl (2 Tess. 2.), mělo světu posláno býti. A takť i Česká
země hned brzo jak víru křesťanskou přijala, té tmy valících se
mračen účastnost míti a těmi antikristovskými pouty svírána býti
musela. Avšak nikdy jináč leč z přinucení žádných těch ohavností, jak
je v těch temnostech znamenat mohla, nepřijímala země Česká.
Odkudž to pošlo, že hned od starodávna více Čechové než který jiný
národ od Římanů kaceřováni bývali.
- A když v létu 1197. Petr kardinál
A lata via od papeže Celestýna do
Čech poslán byl a kněží světil a aby se neženili, přikazoval, kněží to
slyšíce, tak se zbouřili, že kdyby se byl ten kardinál na ten čas ve
své hospodě neukryl, byli by jej jistě ukamenovali, jak svědčí
Hájek v
listu 212.
- Potom okolo l. 1350. za kralování Karla IV., římského císaře, když
prvním arcibiskupem byl Arnošt z Pardubic, tu nejprvé svatokrádežné
večeře Páně pod jednou spůsobou posluhování vidíno i o něm slyšáno
bylo, když ji tak nejvíce Vlaši, Francouzi a Němci, theologové a
mistři, kterýchž Karel do akademie pražské nově založené za profesory
byl povolal, užívali a studenty cizozemce, jichž velicí houfové se
sbíhali, svým příkladem k témuž přivozovali.
- V takových roztržkách nejedni Čechové na mnohá rozmýšlení přicházeli
a že obyčeje cizí přijímati musejí a svátosti pod obojí spůsobou
těžce, mnohem méně každodenně (a to nejináč než s povolením
arcibiskupským) docházeti mohou, o to se hádati počínali.
zpět na obsah 
Další: Jan Milič a Konrád Štěkna
