KAPITOLA VI.
Jan Milič a Konrád Štěkna
- A když to čím dále tím více tajně rostlo, povstal proti tomu nejprvé
zjevně, tak kázáním jako psaním, muž rodu vzácného a ducha
horlivého, mistr Jan Milič, kanovník pražský, o němž
Catalogus
testium veritatis zmínku činí. Ten zajisté, že i pro vysoké své
umění i pro velikou pobožnost v hlavním na zámku pražském kostele
kazatelem učiněn byl a mnohé míval posluchače, pilně jich k častému
večeře Páně pod obojí užívání napomínal, na duchovní církve zavedení
naříkal, mnohé zlé věci a ohavnosti trestal a ku pomoci práce věrného
kolegy, Konráda Štěkny, muže obzvláště učeného a výmluvného, užíval.
- To obzvláštně ti muži mezi jinými věcmi horlivými kázáními svými
spravili, že v Praze zlopověstný nevěstčí domek, Benátkami nazvaný,
vyvrácen byl, a na tom místě
kostel Marie Majdaleny vystaven. Což duchovního, babylonské nevěstky
domu již již se přibližujícího vyvrácení nepochybně znamením bylo.
- Zanechal ten Milič o sobě napsáno (nebo ještě některá psaní jeho
před rukama jsou), že ho svědomí nutilo do Říma jíti a svědčiti,
že veliký antikrist již i přišel i kraluje; a že s postem a slzami
Pána Boha prosíval, aby nejsou-li ta myšlení z vnuknutí jeho, byl od
nich vysvobozen. Ale když žádného sám v sobě pokoje míti nemohl,
šel do Říma a tam na několika kardinálů dveřích napsal ta slova:
"Antikrist již přišel a v církvi sedí." V rozmlouváních též s
rozličnými lidmi téhož potvrzoval.
- Jest bulla Řehoře XI., kterouž Miliče v moc arcibiskupu dává, aby naň
i na posluchače jeho prokletí vydal. Ten tedy vsadil ho do
žaláře; potom však, snad pro strach lidu, zase vypustil v roku 1366.
A tak Milič v nenávisti Antikrista trval, a živ ještě byl 8 let,
poněvadž teprv v létu 1374. druhého dne měsíce února v pěti
letech po šťastné smrti Štěkny, kollegy svého, umřel.
zpět na obsah 
Další: M. Matěj Janovský, jinak Pařížský.
