|
- Machar | - Řím | - |
Poněvadž mi žádná kniha nedovedla dosud říci, co je to "Řím", pokusil jsem se napsat si ji.
Byl jsem tam za Antikou a našel nádherné bílé kosti její a viděl velkolepý hrob její.
A na hrobě tom viděl jsem ležet v umírání schátralého a vyvanutého vraha jejího.
Potom jsem zahledl i mladičkého dědice obou - a tak v několika týdnech prožil jsem valnou část dějin lidstva vůbec.
A protože jsem synem Heliovým, staly se ty listy knihou mé lásky, nenávisti a vítězného pocitu.
A Tobě, drahá paní, jí připisuji.
Z úcty k Tvému umění.
Z vděčnosti.
Z přátelství.Z přátelství nejvíce. Neboť ne malou a ne poslední pýchou člověka jsou jeho přátelé.
A já se mohu chlubiti, že nejlepší lidé naši mých časů jsou přáteli mými.
Tvé jmeno stojí v prvé řadě.
M.
zpět na obsah 
Další: Konec úvodem.