|
- | - Hom. Opatovický | - |
BRATŘI MOJI nejmilejší, narození Pána našeho Ježíše Krista a Spasitele, které dnešního dne z jeho štědré milosti s celým věřícím křesťanstvem slavíme, bylo proto našimi duchovními otci, kteří před námi v bázni Boží žili, ustanoveno k uctívání, poněvadž jím Kristus, Syn Boha živého, chtěl na sebe vzíti lidské tělo pro spásu celého světa a poněvadž ráčil, vyšed z nejsvětějšího života svaté Marie vždy Panny, svým svatým narozením rozjasniti celý svět, který ležel v tmách mnohých hříšníků.
To však, že Kristus Pán se narodil z Marie Panny, jak kážeme, nejmilovanější otcové a bratří, se zdá pochybné a neuvěřitelné někomu, kterýž si říká přemítavě v srdci svém: "Jak se to mohlo státi, že Kristus, Syn Boží, se zrodil z Panny Marie," nebo "Jak on to potřeboval, aby sestoupil s nebeského trůnu a meškal s lidmi na zemi?"
K němu těmito slovy a připomínkami mluvíme. Když prvý člověk, Adam, překročil pro ďáblovu nenávist ustanovení Boží a více souhlasil s ďábelskou radou než s Božím přikázáním, vyhnán byl z rajských radostí a stal se bludným poutníkem v tomto světě temnot a Pán jej zbavil roucha nesmrtelnosti, které mu byl daroval. Po něm hned celé pokolení lidské poskvrnilo se nesčetnými nepravostmi, nejvíce pak ctěním model, neboť zapomínajíce Pána, svého Stvořitele, uctívali někteří slunce, jiní měsíc a hvězdy, jiní řeky a ohně, jiní hory a stromy, jakož až podnes činí pohané a jako četní také v této naší zemi vzývají démony a majíce toliko jméno křesťanské, horši jsou než pohané. Chtěje však Bůh tento hřích a všechny tyto omyly skončiti a vymýtiti ze země, dal lidem nejprve zákon, poslal proroky, kteří by je odvrátili od jejich nepravostí, učinil znamení a zázraky na nebi i na zemi a nesčetnými ranami je káral, hladem i morem. Když pak ani takto napomenutý svět neupustil od svých hříchů, poslal Bůh Syna svého, Pána našeho Ježíše Krista, aby vzal na sebe tělo lidské a lidem se zjevil a hříšníky spasil.
Kristus pak, Pán náš, proto přišel v lidské podobě, poněvadž ve svém božství nebyl by mohl být poznán od lidí. Přijav tedy na sebe naše člověčenství, žádným způsobem nezměnil své božství, nýbrž tělesně trvaje mezi lidmi, anděly pořádal na nebi. Takto, nejmilejší bratří, Kristus Bůh a člověk v božství jest roven Otci, v podobě lidské stal se smrtí podobným nám. Pro nás tedy stal se Kristus člověkem, přijav tělo, které neměl, aby měl čím osvobodit člověka, kterého stvořil.
To jest, nejmilejší, význam velké slavnosti Božího zrození, proto nová a vítězná svátečnost tohoto dne; neboť jako pro prvého pozemského člověka, Adama, jsme byli vyhnáni z nebeského ráje, tak druhým nebeským člověkem, Kristem, jsme byli znovu uvedeni v království nebeské. A jako jsme byli pro prvou ženu, Evu, určeni k věčné smrti, tak pro Rodičku Boží, Marii slavnou Pannu, znovu jsme se zrodili k životu věčnému.
Protož, nejmilejší, pozvedněme svá srdce a čisté ruce k Pánu našemu Ježíši Kristu, aby nám tak přál slaviti a světiti tento den, abychom v soudný den přímluvou svaté Boží Rodičky Marie a všech jeho vyvolených zasloužili státi se účastnými života věčného.
V této naší přítomné radosti plesejte proto všechna stvoření, která jsou na nebi i na zemi. Plesejtež nebesa, neboť nemají za žalobce ďábla, který obžalovával všechny vyvolené ve dne v noci před tváří Páně. Nechť se raduje země, neboť zplodila Pána Spasitele; veseltež se sluhové, jest narození Pána; radujtež se slabí a nemocni, jest narození Lékaře; radujte se zajatci, jest narození Vykupitele; radujme se svobodní, jest narození Pána věčné svobody; radujte se, muži a ženy, radujte se v Pánu, neboť Kristus Muž se narodil. Ze ženy se zrodil, bez spojení s mužem; je tedy obojí pohlaví oslaveno. Smrt nám připravila žena, život, jímž jest Kristus, nám porodila žena. Oslavujme tento den všichni jednostejně: bohatí i chudí, muži i ženy, bez rozdílu pohlaví a věku; abychom jednostejně zasloužili dojíti k onomu dni, jenž jest dnem bez noci a světlem bez temnot.
A jakým způsobem jej máme, bratří, oslavovati? Ne skvělými rouchy nebo vyprazdňováním plných pohárů, nýbrž čistým srdcem a tělem, milosrdenstvím s chudými, štědrostí v almužnách, v lásce nelíčené, v milování Boha a bližního, odpouštějíce si navzájem, má-li někdo s někým spor; nenávist a hněv, bratří nejmilejší, vyvrhněte jako jed ze srdci svých, cudnost i s vlastními manželkami zachovávejte. Kdekoliv budete v kostele státi, nemluvte mnoho mezi sebou. Ke svým hodům častěji zvěte chudé. Na mše a jitřní přicházejte dříve, stojíce v kostelích bud, se modlete nebo zpívejte Pánu v srdcích svých, a nešuškejte. Slova neuvážená nebo světácká taktéž z úst nepouštějte, nýbrž ty, kteří je chtějí pronášeti, kárejte. Se všemi lidmi buďte v míru, a ty, o nichž víte, že jsou nesvorni, snažte se usmířiti. Jestliže takto, bratří nejmilejší, Kristus Pán uvidí nás uctívati jeho narození, jistě nám poskytne věčné štěstí, jenž žije a kraluje na věky věkův. Amen.
Další: