Předmluva vydavatele

"Idea státu rakouského" jest největší a nejdůležitější politický spis dějepisce a politika našeho národa, Fr. Palackého (1798 - 1876). Fr. Palacký vydal práci svoji na jaře 1865, ve chvílích, kdy kabinet Schmerlingův umíral, kdy německý centralismus nemohl udržeti se v celé říši a kdy hrozilo Rakousku zavedení dualismu. Třeba že však v době té "Idea státu rakouského" byla vydána, přece jest to práce politicko-theoretická, ne politicky praktická, a autor její jeví se nám ne jako politický praktik, nýbrž jako veliký politický myslitel.

Základní myšlénka "Idei státu rakouského" byla vyslovena Fr. Palackým dávno před r. 1865, hned r. 1848 a pak důkladněji r. 1849. Fr. Palacký odkazem v "Idei" na svůj list z 11. dubna r. 1848 do Frankfurtu n. M. a na svůj článek z prosince r. 1849 "O centralisaci a národní rovnoprávnosti v Rakousku", kteréžto práce obě byly s jeho vůlí a vědomím připojeny jako přílohy k prvnímu samostatnému vydání "Idei státu rakouského", přímo naznačil, kdy pronesl myšlénky v "Idei státu rakouského" hlásané poprvé a sebral nám tím zároveň nejdůležitější materiál, z něhož lze poznati celý vývoj politické theorie Palackého, týkající se idei státu rakouského.

O moderním úkolu Rakouska Fr. Palacký měl příležitost po prvé obšírněji rozepsati se ve svém dopisu z m. dubna r. 1848 do Frankfurtu n. M., kde r. 1848 výbor padesáti za presidentství Soirona radil se o přípravách k uskutečnění velikého díla: politicky sjednotiti celé Německo, všechny země německého spolku, a dosáhnouti uskutečnění ideálu toho přetvořením spolku německých států v spolkový stát německý. Palacký, který byl přizván k působení na díle tomto, v listě svém dne 11. dubna odmítl účastniti se prací shromáždění frankfurtského. Vystihoval nebezpečenství, které hrozila z Frankfurtu n. M. národnostem v Rakousku a zvláště národnosti české. Odepřel účastniti se z důvodu, že pro spolupůsobení poslanců koruny české na budování velké říše německé není historickoprávního základu, poněvadž "spojení země české s říší Německou pokládáno i považováno býti musí, nikoli za svazek národu s národem, ale za svazek panovníka s panovníkem"; ale účast odmítl důrazněji hlavně jako stoupenec zásady přirozeného, rovného práva všech rakouských národů, z obavy, že by ve velké říši německé, při jejímž vzniku by měla za své vzíti suverenita Rakouska, národnostem rakouským nemohly dány býti záruky trvání a vývoje jejich národnosti. Palacký z důvodů liberálních prohlásil se tehdy proti Rusku a pro program austroslavistický, a prohlásil se pro něj zvláště jako nacional vzhledem ke snahám frankfurtským. V neporušení suverenity Rakouska viděl záruku trvání a vývoje české národnosti, on připouštěl jako uvědomělý a nacionalně cítící Čech, aby Rakousko a Německo stály ve věčném spolku "k obraně i ke vzdoře" a případně, aby mezi nimi zavedena byla i celní jednota, ale nikdy nemohl v zájmu své národnosti spolupůsobiti, aby Rakousko bylo pojato do spolkového státu německého, Frankfurtem obmýšleného. V uvedeném právě dopise z r. 1848 Fr. Palacký poprvé obšírně projevil, stoje na myšlénce přirozeného práva národů, svoji víru v nutnost trvání Rakouska a prohlásil za jeho novodobou ideu: úplnou národnostní rovnoprávnost.

V článku "O centralisaci a národní rovnoprávbosti v Rakousku", který Palacký dne 21. prosince r. 1849 dopsal a dva dny na to v Havlíčkových Národních Novinách na žádost Havlíčkovu otiskl, Palacký valně doplnil myšlénku r. 1848 v listě do Frankfurtu pronesenou. Po zavedení oktrojované ústavy, v březnu r. 1849, kdy reakce vítězně postupovala v Rakousku, kdy centralisace v Uhrách pokračovala a kdy vláda rakouská chystala se dle slibu březnové oktrojírky oktrojovati centralistická zřízení zemská, vystoupil Palacký s návrhem na reformu centralistické a nadvládu němčiny v říši podržující oktrojírky ve smyslu svých federalistických zásad, které hájil v lednu r, 1849 v ústavním výboru říšského sněmu v Kroměříži proti jeho většině. Palackého jako českého nacionála bolelo, že oktrojírka jest "u vysoké míře" centralistickou a že je tudíž v odporu s novodobou ideou státu rakouského: národní rovnoprávností. Palacký tehdy pokusil se konkretně ukázati, jak by se měla oktrojírka změniti, aby nenadržovala ani Němcům ani Maďarům. Žádal pro národy více autonomie, nežli ji poskytovala oktrojírka, a navrhoval v březnové oktrojírce změniti míru kompetence říšské a kompetence zemské. Taxativně vymezil jako záležitosti říšské: záležitosti dvorské, zahraničné, vojenské, říšské finanční, obchodní, říšské komunikační a dle možnosti stejné zásady právní; všechny ostatní záležitosti přiřkl do kompetence zemské čili "autonomii národův". Vedle říšských ministrů přál si míti i ministry zemské čili národní, jichž by bylo pro zemské skupiny: německou, českoslovanskou, polskorusínskou, maďarskou, rumunskou, jihoslovanskou, italskou, utvořené ne na základě historickém, nýbrž dle příslušnosti ethnické. Každá taková skupina měla míti i své kasační soudy a zemské sněmy. Zemský ministr by býval dle Palackého současně exponovaným ministrem říšským. Měl míti pro veškeru zemskou správu odborné rady ministeriální. Palacký také přijímal zřízení říšské rady, na niž pomýšlela oktrojírka, jenže pomýšlel na ni zreformovanou ve smyslu svých zásad. V tomto článku Palacký jasně vyslovil, že si představuje uskutečnění moderní idey Rakouska, provedení úplné národnostní rovnoprávnosti, zavedením federace na základě národnostním, zřízení to, kde byla by říšská jednota zachavána a jednotlivým národnostem zaručen svobodný autonomní vývoj.

Palackého "Idea státu rakouského", sepsaná r. 1865, jest do jisté míry opakováním, ale i doplněním a době přizpůsobením Palackého myšlének, pronesených v dvou článcích, výše zmíněných. Jako r. 1848, tak i r. 1865 Palacký byl český nacionál, obávající se zvláště před Němci o svoji národnost, byl jako r. 1848/9 tak i r. 1865 hlasatel zásad liberálních a měšťansky demokratických. Jeho vývody byly logicky přesné: Chtěl, jako r. 1848/9, aby Rakousko mělo svoji ideu době moderní odpovídající, prohlásil za ideu takovou pro Rakousko, obývané různými národnostmi, opravdové uskutečnění národní rovnoprávnosti, stál na nutnosti existence národnostně spravedlivého státu rakouského v zájmů malých národností v Rakousku. Důsledně proto obrátil se proti centralismu, který udílel panství Němcům a za úkol Rakouska prohlašoval šíření moci a kultury německé na východ, a důsledně varoval před zavedením dualismu, který mu znamenal rozdělení se Němců s Maďary o panství v Rakousku. Centralismus i dualismus nesnášely se Palackému se svobodou a právem národním. Jako r. 1848/9 tak i roku 1865 moderní ideou státu rakouského byl Palackému zvláštní rakouský federalismus. "Hlavní zásluha," pravil, "i známka federalismu jest ta, že jen on sám jediný mocen a způsoben jest uvésti u nás v úplnou platnost zásadu rovného všem práva, kteráž jakož jest nejušlechtilejším ovocem osvěty novověké a křesťanské pospolu, tak i vítězně klestí sobě dráhu do budoucnosti u všech národův vzdělaného světa." Jako r. 1848/9 tak i r. 1865 Palacký za východisko svého programu pokládal přirozené právo národnosti, ale proti svým názorům z r. 1848/9 byl r. 1865 nucen vzhledem k skutečnosti nově vytvořené, vzhledem k diplomu říjnovému s jeho theorií historicko-politických individualit, kombinovat názor svůj právem historickým. Přiznával, že diplom říjnový ztížil provedení národní rovnoprávnosti, ale zase cenil, a to více nežli se skutečností se srovnávalo, federalistický smysl diplomu říjnového. Ale nepřiklonil se na stanovisko historického práva úplně, nehoroval v "Idei státu rakouského" pro restituci státního práva českého a také neuznával ani vzhledem k Uhrám zásadu kontinuity práva.

"Idea státu rakouského" byla původně serie osmi článků, které vyšly v politickém denníku "Národu" dne 9., 12., 16., 20., 26. dubna a 3., 15., 16. května r. 1865. Hned po vydání článků těch "k žádosti vyslovené se mnohých strah" byly stati ty sebrány v jeden celek a "přehlédnuté od samého spisovatele" byly odevzdány ještě r. 1865 veřejnosti. Toto vydání obsahovalo ještě jako přísohy A) a B) psaní Palackého z 11. dubna r. 1848 parlamentu Frankfurtskému a článek Palackého "O centralisaci a národní rovnoprávnosti v Rakousku". "Vidělo se opakovati je," tehdy zdůvodnil nové vydání příloh těch v předmluvě k "Idei státu rakouského", datované "v Praze 18 máje 1865", nejmenovaný vydavatel, "na tomto místě, aby věc důležitá, o kteréž v nich se jedná, nabývala vždy jasnějšího světla."

Přítomné vydání pořízeno jest dle prvního samostatného vydání "Idei státu rakouského". Malé číslice na okrajích stránek tohoto vydání označují stránkování původního, samostatného vydání. [v elektronické verzi vynecháno - pozn. MK]

"Idea státu rakouského" vyšla r. 1866 německy pod názvem "Oesterreichs Staatsidee" v překladu V. Kienbergra. Český text "Idei státu rakouského" Palacký později otiskl v III. dílu Radhoště (str. 158-230) a prof. dr. B. Rieger ve svém kritickém vydání Františka Palackého "Spisů drobných". Díl I., str. 209-267.

Na Kr. Vinohradech 29. října 1906.

Dr. Zd. V. Tobolka.

zpět na obsah Další: I.