Friesach

K pomezí korytanskému vede užina utěšená, kterouž horníci pouští nazývají.

Hrad Dürrenstein z holé, špičaté skály silnice střeže a před časy mocně své hranice hájiti musil. Též i roku 1809 jeho příhodné položení stavitelům pevností do očí vpadlo; i znovu vpolouzřícený obehnali zdmi, obydlí opravivše střechou přikryli a tvrz k obraně schopnou učinili. Při vtahu nepřátelském Dürrenstein silnici vrchy zvěženou hájiti měl, ač i hory daleko výšší nad hradem strmějí, myslilo se, že by se dělostřelstvo tak vysoko lehce vynésti a tvrzi velmi škoditi nemohlo. Po přestálém nebezpečenství nepřátelského vpádu tvrz se veřejně do prodeje dala, a kupci trámy, dříví, železo a co jinák potřebného odtud odnesše, Dürrenstein sněhu, dešti a větru pod ochranu odevzdali, kteréž nyní poznovu bez roztržitosti své hony tu vedou.

Friesach daleko rozšířenými rozvalenými zdmi někdejší svou znamenitost dokazuje. Na čtyřech kopcích vystavený stojí a na každém zříceniny pevných hradů cizince svým věkem jímají. Na vysoké nad městem stojící skále nejpevnější salcburských biskupů někdejší obydlí stálo, a které i s městem Friesachem od Hemmy,^52.1 manželky hraběte Zeltschacha (jenž po zamordování obou synů od kovkopů poustevnickému se oddal životu), roku 1070 darem obdrželi. Zbořeniny toho někdy slavného zámku oko na sebe táhnou. Cesta tam není příležitá; vysokýma dvěma vrchama stísněná, zdá se do zapomenulosti vésti. Uzká stezka, když se sem a tam dosti potočila, k bráně hradové přivodí, kdež nad gotickým obloukem tří štítové visejí, jeden se lvem, druhý s ředkví a třetí s oděným pazourern. Brána ve skále jest vytesána a ve dvoře zámeckém ještě několik klenutí dobře zachovaných stojí. Pohodlné schody do všelikých světnic vedou, v kterých se nedávno ještě bydlilo. Po stezce sem tam se křivící mezi kamením a kouty přijde se k zahradě zámecké, jejíž skrovnost dokazuje, kterak se tenkráte velmi nepříhodně v tvrzích rytířských žilo. Posléz se vstoupí na nejvyšší místo vrchu, kdež zámecká kaple dobře zachovaná stojí. Ohňové a nepřátelští vpádové při dobývání tvrze památky její pohltili a vše, co v ní nalezáme, novější časy vyzrazuje. Nad hrobovým prostřed ní ležícím kamenem nápis, časem vybroušený, více ke čtení není, jediné léta nad branou hradu ještě k rozeznání jsou.

Závrať pojímá člověka, an do rokle pod kosteličkem hledí. Roštím hustě obrostlá, ze svých matenic žene zvučné ptačí zpěvy, jenž příjemně jedno ucho těšejí, druhé pak z hradové strany chrapné škohrtání krkavců a kavek obtěžuje.

Jedno staré železné dělo, které se zde chová, z třicítileté vojny zdá se býti.

Město Friesach za starodávna vytrpělo veliké ohně, zvlášť ale nepřátelské vpády; čehož větším dílem biskupové salcburští příčinou byli.

Po obnovení ale hradu arcibiskupem Gebhardem, hrabětem z Helfensteinu, léta 1080, o posloupnost v biskupství Thiemo, hrabě z Medlingu, kterého papež potvrdil, s biskupem Bertholdem, jenž od císaře k tomu důstojenství vyvolen byl, vojnu vedl. Tito krvežízniví nábožníci vícekrát neštěstí na město uvalili. Roku 1275 Friesach se protivící byl od vojska Otokarova oblehnut, dobyt a spálen; léta 1289 byl od Habspurka mocnou rukou vzat. Za příčinou arcibiskupa Rudolfa přepadl rakouský vévoda Albert město, dobyl ho a pak i s hradem v popel obrátil. Roku 1481 Tšabeč Černohorský, vůdce Matyášův, město přemohl. Ke všem těm nepřátelským vpádům domácí ohňové ještě nesmírné škody Friesašských daleko převýšili; i jest div, že se městečko až podnes v takovém stavu zachovati mohlo. Zdi městské, hlubokým příkopem obehnané, ještě v dobrém se nalézají stavu. V příkopu městském čtyry sáhy hluboko voda kolem Friesachu teče a mnoho pstruhů chová. Nedaleko odtud jest památný hrad Geyersberg čili Supí hora, na němž z těchto dvou v kameně vytesaných nápisů se soudí, že již za římského panování stál:

I.
D. M. S. DURIUS AURITUS ET PETRONIA
MAXIMILIA VIVI FECERUNT SIBI ET
FILIAE MAXIMAE ANNO XVII INFELICISSIMl PARENTES

II.
VETRON BUTTON S. F. ET TETRIAE
ADNOMATI F. S. VXORI BUTTO PARENTIBUS
SUIS F.

Když jsem se z těch zřícenin polem domů vracel, přišlo mi okolo hřbitova jíti, který neohražený jest, a kde mezi hrobovými kameny dva vepřové mocí mezi hroby ryjíce, Friesašským velikou hanbu činili.

Ba i do blízkého kláštera dominikánského jsem vešel, ale nic znamenitějšího jsem nenašel nežli špinu, hnízdící se vlaštovice a vrabce za oltáři a obrazy kostelními.