|
- Polák | - Cesta do Italie | - |
V dolí jarokrásném Parthenope slavná
Středomořem krásné sukně stříbří lem.
Z obou stran ji vroubí okolina bavná,
Kam ní oko vede, rájem všudy jdem;
Nebe utěšenou mírností nás baví,
Vesnou přirozenost věčnou zde se slaví.
Tvorná moc-li oko po východu vodí,
Kde své čelo k nebi zhoubný Vezuv pne,
Tam se čarodějná šťáva sladká rodí,
Sotvaže se rejček keře z jara tkne.
Tu se v okoralém proudu žene láva.
Vedle přelahodné fíky stromec dává.
Ze strašlivé hory hrudná vede cesta
Mezi smutné pouště, v lávné doliny.
Spodem ve tmách mají pohřbená tři města
Pěkní vinohradové a roviny,
Zatím obr Taurus Sorrentinské hory
V řetěz dálný váže se městy a s dvory.
Posillip své krouží rozmanité sady
Na západní straně do půlměsíce.
Sem tam z roštin čerstvých pnou se letohrady
Celý okruh zdá se jedna vinice;
Na vrchu, kde tichost milou činí chvíli,
Z tvrze staré vějí praporcové bílí.
Nad jeskyní tmavou, skála kde se věží,
Tu se hroznorodný hustě keří les;
V stínu jeho Virgil pochovaný leží,
Kolem hrobu jeho ptactvo vede ples;
Nad ním vzhůru bobek v švihlém vzrůstu pne se,
V koruně mu stálé letorosti nese.
V čele města slavné moře oko spatří
Vlny různé kroužit přes svou modřinu.
V dálenině, kde se nebe s vodou bratří,
Korunuje ostrov Capri hladinu.
Tisíc lodí moře rybohojné kreje,
Větřík s praporečky hrdých želez chvěje.
Mnoho slavných chrámů k nebi žene báně
S vyklenutím smělým plné mramoru.
Nejkrásnější nese vomerovská stráně
Na cestě, jenž k tvrzi vede na horu.
Množství pyšných zámků po náměstích najdem,
Hlahol stotisíců víří, kam jen zajdem.
Další: