Národní oděv

Jdeme-li dále z hlavního města do kraje, o velmi pěkném oděvu neápolských obyvatelů venka se přesvědčíme. V neděli a ve svátek selské dívky spatřiti musíme, které téměř v každém kraji jinák se odívají. Největší rozdíl jest v krytí hlavy a v šněrovačce, která ale vždy zlatými neb stříbrnými tkanicemi zkrášlena býti musí. Sukně větším dílem jest jasné a od čepce i šněrovačky rozdílné barvy; na konci jsou dvě neb tři zlaté lemovky a pod těmi třísně ji ovrubují. Náušnice jsou veskrz nesmírné velikosti a zástěrka skrovná a uzká. Dřevěnky jejich jsou daleko způsobnější než ony neohrabané sabots venkovských Francouzek. Lehce řezané, jen z podešvu s špalíčkem pozůstávají a dvěma neb více řeménky, zlatem neb hedbávím vyšitými, se přepasují. V pletení vlasů selské dívky tak se vyznamenávají, že vzácné dámy jich v tom velmi často následují. V několika krajích selky žádné sukně nenosí a jejich celý oděv z dvou kusů sukna rozdílných barev pozůstává; zpředu jeden a zadu druhý se klade a šlakem přepasuje.

Mužský selský oděv jen tím se rozeznává, že každý díl jiné barvy jest, jako zelený kabát, červená kamizola, žluté spodky a modré punčochy. Co se dětí dotýče, ty až do sedmi let venku nahé chodějí; jakž i sprostější lid všeobecně nahý do postele se klade.

Mladé Neápolitánky rády se fintějí a láska přílišná k pěkným šatům často k záhubným činům je zavádí.

zpět na obsah Další: Vánoce