|
- Polo | - Milion | - |
Dle královstvie svrchu jmenovaného Karajam a královstvie Vociam byl jest boj velmi veliký v zemi léta od narozenie božieho tisícieho šedesátého a druhého. Veliký kám poslal jednoho z svých kniežat, jménem Nestardina, se dvanásti tisícemi jiezdných na strážě téj vlasti Karajam, i byl jest dřieve řečený Nestardin muž opatrný a ti, ktož jsú s nimi byli, rytieři šlechetní a silní bojovníci. Tehdy králé Mien a Bangala, uslyšavše jich příjezd, lekli jsú sě a bojiece sě, zda by proto, přijeli, a chciece na jejich země udeřiti, shledavše své vojsko, měli jsú jiezdných a pěšcóv na šedesáte tisíců, slonóv se vší přípravú k boji na dva tisíc, majíce tvrzě na sobě, a v každé tvrzi mužuóv k boji hotových dvanást neb patnást. I přilehl král Mien s svým vojskem k městu Vociam, i uložil sě ten král Mien s svým vojskem na jednom poli za tři dni cesty od města Vociam. Uslyšav to Nastardin, bál sě jest, neb málo lidu měl. Všakž ukázal, jako by sě nic nebál, protože s sebú mějieše lid udatný k boji a silný. I vyjel proti nim na jednu rovni před město Vociam, a tu sě položil u jednoho velikého lesu, v němž bieše dřievie veliké, neb věděl, že slonové do lesa nikakéž nemohú. Tehdy král Mien přitrhne, chtě na jeho zástup udeřiti, a Tataři chutně střetnú sě s nimi. A když tatarščí koni uzřie slony s tvrzemi, jenž biechu na prvé špici, zstrašie sě velmi, že ti, kdož na nich sediechu, žádnú mocí ani kerém vtipem mohli jsú zjednati, by koni chtěli s nimi sě sjieti. Tehdy ssědavše všickni s koní, přivíží jě k dřieví v tom lesě, a tak pěší obrátí se za sě k slonóm, i počechu chutně na ně střieleti bez přestánie. A ti, jenž na tvrziech biechu na sloniech, brániechu sě jim. Ale Tatarové udatnější biechu a přivyklejší k boji, a protož ranili střielením mnoho slonóv a slonové bojiece sě střěl, oddali sě preč na běh, i vrazili sě pravém během do bližnieho lesu, ani jim mohl kto obrániti ani jich staviti. A tak sě rozdělili jeden od druhého po lesě sem i tam, a všecky tvrzě dřevěné, jenž na nich biechu, ztroskotaly. Uzřěvše to Tataři, běžéchu k svým konóm a vsědavše na koně, nechavše slonóv, na královo vojsko udeřie, a ti sě velmi zleknú, neb vidiechu, že slonové všickni rozprášeni, i bieše boj mezi nimi velmi tvrdý. A když obojie vojsko všicknu střelbu biechu vystřieleli; chopichu sě k mečóm a těmi sě velmi bijiechu, tak že jich bieše s obú stran mnoho zabitých. Potom král Mien s svými oddá sě na běh, a Tataři po nich běžiece, mnoho jich ztepú. A tak zbivše jedny a druhé zahnavše, vrátili sě do lesa, aby zlapali slony, ale nemožiechu žádného popadnúti, jeliž někteří z jich nepřátel, ješto byli zjímali, pomohli, a tak s jich pomocí došli jsú, že měli na dvě stě slonóv. Od toho pobitie veliký kám počal mívati slony v svých vojskách. Potom přemohl veliký kám země krále Mien a je pod své panstvie podrobil.
Další: