O téj vlasti Aden takto.

Ta vlast Aden krále má, jemuž žoldán řiekají. Lidé téj vlasti všickni jsú Saracénové a křesťany velmi nenávidie. Tu jest měst mnoho a hradóv. Tu jest také břěh velmi dobrý, k němuž sě scházie mnoho lodí z Indie kořenie rozličného. A kupci ti, kteříž kořenie a jinú drahú vóni kupují, do Alexandrie je vezú. S lodí toho břěhu v malé přěkladúce, sedm dní po vodě vezú, potom vkladúce na velblúdy třidcet dní s velblúdy jdú, až do řeky Alexandrské jedú, ktežto je opět na jiné lodie překladúce, do Alexandrie vezú. Ta cesta je snadnějšie a najkratšie, nežli by kudy ji kupci mohli učiniti, jenž kúpě a koření z Indie do Alexandrie vezú. Tú také cestú mnoho koní vodie do Indie. A král adenský, žoldán, tak veliký mýto béře z téj kúpě, jakož vezú skrzě jeho země, že skrze veliký užitky slove a jest jeden z najbohatějších králóv, což jich v světě jest. Kdyžto žoldán babylonský oblehl jest byl o město řečené Akkon a dobýval jeho léta Božieho tisícieho a dvústého, žoldán druhý z téj země Aden poslal jemu na pomoc, to jest žoldánu babylonskému, z jiezdných třidcet tisíc a čtyřidcet tisíc velblúdóv. A to ne proto učinil, že by žoldána babylonského tak velmi miloval, ale že velikú nenávistí nenáviděl jest křesťanóv. Od břěhu královstvie adenského přes čtyřidceti mil jest město jedno jménem Estyer v téj vlasti, jenž záleží k téj straně na puólnoci toho královstvie.lA to město má pod sebú mnoho jiných měst a hradóv a jest poddáno panství krále adenského žoldána. U toho města jest břěh velmi dobrý. A všickni lidé téj vlasti Saracéni jsú. Od toho břěhu veliké množstvie koní vedú do Indie. V téj vlasti jest veliké množstvie kadidla bielého a velmi dobrého, jenž z malého dřěvíčka, kteréžto podobné jest k jedli, teče; neb ti lidé, jenž bydlé v téj zemi, husto nařezují a často kóry; s toho dřeva a z těch nářězkóv tekú z kóry ven krópě kadidla. Též také i kromě nařězkóv skrzě kóru mnoho téj mokrosti teče pro velikú horkost téj vlasti a potom zsechne neb ztvrdne. Jest také tu palmového dřievie tnnoho, na němž roste ovoce, ješto slove datyli, a toho ovoce jest tu veliké množstvie a velmi dobrého. Žádné obilé tu neroste kromě rýžě, i toho ješče málo roste, protož musejí obilé odjinud tam vézti z jiných vlastí. Ryb tu mají i přieliš dosti a zvlášče tuniny veliké a velmi dobré. A ty ryby obecně jmenují tunina. Vinic nemají, ale dělají sobě víno z datylóv, z rýžóv a z cukru. V téj vlasti jsú ovce maličké, uší nemají, než dva malá róžky. Dobytek téj vlasti, to jest koni, volové, ovcě i velblúdové, rybám jest přivyklý, a to jest obecný pokrm a pastva jejich. Nebo že země těch vlastí velikém horkem sucha jest, proto se tam nerodí ani tráva ani obilí. A protož ryby dobytku jiesti dávají. Po tři měsiece v rocě, to jest marcě, dubna a máje, bývá tu ryb předivný lov tak, že sě užasne člověk, vida tak veliké množstvie ryb neslýchané. Ty oni ryby sušiece chovají a celý rok dobytku dávají. Též dobytek téj jisté vlasti ryby nové jako i lidé jedie, ačkolivěk k sušeným rybám jest zvyčený a viece zučený. Činie lidé v téj vlasti z ryb pecny veliké a ty zřěžíc na malé kusy i polejí ty kusy vodú, a když rozmokne, přičiniece múky smiešejí v hromadu, sválejí i schne tu, jakžto právě když chléb dělají z těsta. Potom ty chleby na slunci sušie a tak je chovati mohú celý rok velmi dobřě etc.

zpět na obsah Další: O jednéj krajině, jenž Tataři sú obsadili na straně severní.