Utkání s Haki-pašou. - Smrt Tatarského bega. - Hermafrodit. - Zajatý paša. - Araks. - Most pastuchův. - Hassan-kale. - Horký pramen. - Pochod k Arzrumu. - Vyjednávání. - Vzetí Arzrumu. - Turečtí zajatci. - Derviš.
Druhého dne v pět hodin probudil se tábor a obdržel rozkaz vytrhnouti. Vyšed ze stanu, potkal jsem hraběte Paskeviče, jenž vstal dříve než všichni. Zahledl mě. "Etes-vous fatigué de la journée d'hier?" - Mais un peu, m. le Comte. - "J'en suis faché pour vous, car nous allons faire encore une marche pour joindre le pacha, et puis il faudra poursuivre l'ennemi encore une trentaine de verstes." 59.1
Hnali jsme se a k osmé hodině přišli jsme na výšinu, s níž tábor Haki-pašův byl zřejmý jako na dlani. Turci zahájili neškodnou palbu ze všech svých baterií. Mezi tím bylo v jejich táboře patrno velké pohnutí. Únava a ranní horko donutily mnohé z nás slézti s koní a ulehnouti na svěží trávu. Omotal jsem si uzdu okolo ruky a usnul jsem sladce v očekávání rozkazu postupovati vpřed. Po čtvrthodině mě vzbudili. Vše bylo v pohybu. S jedné strany kolony táhly proti tureckému táboru; s druhé jízda chystala se pronásledovati nepřítele. Jel jsem za Nížegorodským plukem; ale můj kůň kulhal a zůstal jsem pozadu. Mimo mne přehnal se hulánský pluk. Tak projel Volchovský s třemi děly. Ocitl jsem se sám v lesnatých horách. Vstříc přijel mi dragoun, který zjevil, že les je naplněn nepřáteli. Vrátil jsem se. Potkal jsem generála Muravjeva s pěším plukem. Odpravil jednu setninu do lesa, aby ho vyčistili. Dojížděje ke křovinám spatřil jsem neobvyklý obraz. Pod stromem ležel jeden z našich tatarských begů, smrtelně raněn. Vedle něho naříkal jeho oblíbenec. Mulla, kleče na kolenou, četl modlitby. Umírající beg byl neobyčejně klidný a díval se nepohnutě na svého mladého druha. V houštině sebráno bylo pět set zajatých. Několik raněných Turků zvali mě znameními pokládajíce mě patrně za lékaře a žádajíce o pomoc, které jsem jim nemohl poskytnouti. Z lesa vyšel Turek tisknoucí svou ránu zakrvaveným hadrem. Vojáci přistoupili k němu s úmyslem skoliti ho, možná že z útrpnosti. To mě velice rozčililo; zastal jsem se ubohého Turka a stěží jsem jej dovedl, schváceného a krvácejícího, k zástupu jeho druhů. U nich byl plukovník A. Kouřil kamarádsky z jejich dýmek nehledě nic na to, že se proslýchalo o moru, který prý vypukl v tureckém táboře. Zajatí seděli klidně mezi sebou hovoříce. Skoro všichni byli mladí lidé. Oddychnuvše si pustili jsme se dále. Po celé cestě ležela těla. Patnáct verst dále našel jsem Nížegorodský pluk, jenž zastavil se na břehu říčky uproštřed skal. K večeru přišli jsme na dolinu obklopenou hustým lesem a mohl jsem se konečně vyspat podle chuti, projev za ty dva dny více než 80 verst.
Druhého dne vojska, pronásledovavší nepřítele, obdržela rozkaz navrátiti se do tábora. Tu jsme se dověděli, že mezi zajatci se nachází hermafrodit. Rajevský na mou prosbu rozkázal jej přivésti. Spatřil jsem vysokého, dosti tlustého mužíka s tváří staré Čuchonky s ohrnutým nosem. Prohlédli jsme ho za přítomnosti lékařovy: erat vir mammosus ut femina, habebat testiculos non evolutos, penemque parvum et puerilem. Quaerebamus, sitne exsectus? - Deus, respondit, castravit me 61.1. Tato chorobnost, jež známa byla Hippokratovi, vyskytuje se dle svědectví cestovatelů často u kočujících Tatarů a Turků. Koos jest turecký název pro tyto domnělé hermafrodity.
Naše vojsko stálo v tureckém táboře, vzatém den před tím. Stan hraběte Paskeviče stál blíže zeleného stanu Haki paše, kterého naši kozáci zajali. Šel jsem k němu a nalezl jsem jej obklíčeného našimi důstojníky. Seděl na svých nohou a kouřil dýmku. Zdál se býti čtyřicetiletým. Vážnost a hluboký klid jevily se v jeho překrásné tváři. Vzdav se prosil, aby mu dali koflík kávy a aby ho ušetřili otázkami.
Stáli jsme v dolině. Sněžné a lesnaté pohoří Sagan-lu bylo už za námi. Postoupíli jsme vpřed, nenalézajíce nikde nepřítele. Osady byly pusty, okolí smutné. Spatřili jsme Araks, bystře tekoucí mezi svými kamenitými břehy. Patnácte verst před Hasan-kale nalézá se most krásně a směle zbudovaný na sedmi nestejných obloucích. Podání připisuje staybu jeho zbohatlému pastýři, jenž zemřel jako poustevník na vrcholu chlumu, kde dosud ukazují jeho mohylu, zastíněnou dvěma osamělými sosnami. Sousední obyvatelé scházejí se k ní prokázat mu poctu. Most, nazývá se Čabankepri (most pastuchův). Za ním leží cesta do Tebrizu.
Několik kroků od mostu navštívil jsem temné rozvaliny karavansaraje. Nenašel jsem v něm nikoho kromě chorého osla zanechaného zde bezpochyby prchajícími osadníky.
24. června zrána odešli jsme ku Hasan-kale, bývalé pevnosti, den před tím obsazené knížetem Bekovičem. Byla 15 verst vzdálena od místa našeho noclehování. Dlouhé přechody mě unavovaly. Doufal jsem, že si oddechnu; ale dopadlo to jinak.
Prvé nežli naše jízda vyrazila, objevili se v našem táboře Arméni, bydlící v horách, žádajíce ochrany proti Turkům, kteří před třemi dny odehnali jejich skot. Plukovník A. neporozuměv dobře, co chtěli, představil si, že turecký oddíl se nachází v horách a odkvapil s jednou eskadronou hulánského pluku stranou, zkázav Rajevskému, že 3000 Turků se nalézá v horách. Rajevský vypravil se v patách za ním, aby jej podepřel pro případ nebezpečí. Já jsem se považoval za přiděleného k Nížegorodskému pluku a s velikou zlostí jel jsem k osvobození Arménů. Projevše 20 verst vjeli jsme do vesnice a spatřili jsme několik opozdilých hulánů, kteří sesednuvše s koní s vytasenými šavlemi honili slepice. Tu jeden z osadníků vyložil Rajevskému, že se jedná o 3000 volů, které Turci před třemi dny odehnali a které bude velmi snadno za dva dny dohonit. Rajevský rozkázal hulánům ukončiti pronásledování slepic a poslal plukovníkovi A. rozkaz vrátiti se. Jeli jsme zpět a vybravše se z hor přibyli jsme pod Hassan-kale. Ale takovým způsobem učinili jsme okliku 40 verst, abychom zachovali život několika arménským slepicím, což se mi naprosto nezdálo zábavným.
Hassan-kale se pokládá za klíč Arzrumu. Město je vystavěno na úpatí skály, korunované pevností. Nacházelo se v něm na sto arménských rodin. Náš tábor ležel na široké rovině, rozkládající se před pevností. Tu jsem navštívil kulatou, kamennou budovu, v níž se nalézá horký, železosirnatý pramen.
Okrouhlý bassin má tři sáhy v průměru. Přeplaval jsem ho dvakráte a pocítil jsem náhle závrať a nevolnost, sotva jsem měl sil vystoupiti na kamenný okraj pramene. Tyto vody jsou na východě proslulé ale obyvatelé, nemajíce řádných lékařů, užívají jich nazdařbůh a bezpochyby bez velikého úspěchu.
Pod hradbami Hassan-kale teče řeka Murg; její břehy pokryty jsou železitými prameny, které vyrážejí z pod kamení a stékají v řeku. Nejsou tak příjemné chuti jako kavkazský Narzan a mají příchut měděnou.
25. června v den narozenin císařových v našem táboře, pod hradbami pevnosti, vyslechly pluky bohoslužbu. Mezi obědem u hraběte Paskeviče, když se pilo na zdraví císařovo, prohlásil hrabě pochod k Arzrumu. V pět hodin odpůldne dalo se již vojsko na pochod.
26. června stáli jsme v horách, pět verst od Arzrumu. Hory ty slují Ak-dag (bílé hory); jsou křídové. Bílý, zžíravý prach štípal nás do očí: jich smutný vzhled činil teskný dojem. Blízkost Arzrumu a přesvědčení, že výprava se skončí, nás utěšovaly.
Večer jezdil hrabě Paskevič obhlížeje polohu místa. Turečtí útočníci, kteří po celý den kroužili před našimi piketami, začali po něm střílet. Hrabě několikráte jim pohrozil nagajkou, nepřestávaje rozvažovati s generálem Muravjevem. Na jejich výstřely neodpovídali.
Mezitím odehrál se v Arzrumu veliký zmatek. Seraskir přikvapivší po své porážce do města, rozšířil pověst o úplném roztříštění Rusů. V patách za ním propuštění zajatci oznámili obyvatelstvu vyzvání hraběte Paskeviče. Uprchlíci usvědčili seraskira ze Iži. Brzy přišla zpráva o rychlém přiblížení Rusů. Lid začal mluviti o vzdání se. Seraskir a vojsko pomýšleli na obranu. Povstaly bouře. Několik Franků bylo zabito rozezlenou lůzou.
V táboře našem objevili se (26. ráno) vyslanci od lidu i seraskira. Den minul ve vyjeduávání; v 5 hodin večer vyslanci vypravili se v Arzrum a s nimi generál kníže Bekovič, znající dobře asijské jazyky a obyčeje.
Na druhý den zrána naše vojsko hnalo se vpřed. S východní strany Arzrumu, na výšině Top-dag, nalézala se turecká baterie. Pluky přiblížili se k ní, odpovídajíce na tureckou palbu bubnováním a hudbou. Turci dali se na útěk a Top-dag byl obsazen. Přijel jsem tam s básníkem Jusefovičem. Na zanechané baterii našli jsme hraběte Paskeviče s celou jeho suitou. S vrcholu hory v roklině otvíral se zrakům Arzrum s celou citadelou, se zelenými střechami, nalepenými jedna na druhou. Hrabě seděl na koni. Před ním na zemi seděli turečtí vyslanci, kteří přijeli s klíči města. Ale v Arzrumu bylo pozorovati ruch. Náhle na městském valu kmitl oheň, zakouřilo se, a koule letěly k Top-dagu. Několik jich proletělo nad hlavou hraběte Paskeviče. "Voyez les Tures" pravil mně, "on ne peut jamais se fier d eux." 66.1 V tu minutu přikvapil na Top-dag kníže Bekovič, který se nalézal od včerejšího dne v Arzrumu na vyjednávání. Vysvětlil, že seraskir i lid dávno svolili vzdáti se, ale že několik neposlušných Arnautů pod vedením Topči-paše, zmocnili se městských baterií a jsou ve vzpouře. Generálové přijeli k hraběti prosíce za dovolení, aby směli umlčeti turecké baterie. Arzrumští hodnostáři, kteří seděli v ohni svých vlastních děl, opakovali touž prosbu. Hrabě nějaký čas váhal, konečně dal rozkaz řka: "At už přestanou tropit hlouposti." Hned vyvezli děla, začali střílet a nepřátelská palba znenáhla utichla. Naše pluky vešly v Arzrum a 27. června, ve výroční den bitvy u Pultavy 67.1, v šest hodin večer ruský prapor se rozvinul nad arzrumskou citadelou.
Rajevský jel do města; já jsem se vypravil s ním. Vjeli jsme do města, jež skytalo podivuhodný obraz. Turci s ploských střech svých zírali na nás zamračeně. Arméni se hlučně hromadili v těsných ulicích. Jejich hoši běhali před našimi koni znamenajíce se křížem a opakujíce: "Křesťan! Křesťan!" Zajeli jsme k pevnosti, kudy vjížděla naše artilerie. S největším podivením potkal jsem tu svého Artemia, který už se projížděl po městě nedbaje přísného předpisu, že nikdo nemá se vzdalovati z tábora bez zvláštního dovolení.
Ulice města jsou těsné a křivé, domy dosti vysoké. Lidu množství; krámy byly zavřeny. Stráviv v městě dvě hodiny vrátil jsem se do tábora; seraskir a čtyři pašové, kteří byli zajati, se tam již nacházeli. Jeden z pašů, hubený stařík, úžasný mluvka hovořil živě k našim generálům. Spatřiv mne ve fraku, otázal se, kdo jsem. P. dal mně titul básníka. Paša složil ruce na prsa a poklonil se mi, promluviv skrze tlumočníka: "Blahoslavena hodina, kdy potkáváme básníka. Básník je bratr dervišův. On nemá ani vlasti ani pozemských statků a přece, co my, bídní, se sháníme po slávě a pokladech, on se vyrovná vladařům země a jemu se lidé klanějí." Orientálské přivítání pašovo se nám všem velice líbilo. Šel jsem se podívat na seraskira. Při vchodu do jeho stanu potkal jsem jeho oblíbeného pážete černookého, čtrnáctiletého hocha, v bohatém šatě arnautském. Seraskir, šedý stařec, praobyčejného zevnějšku, seděl v hluboké sklíčenosti. Okolo něho byl zástup našich důstojníků.
Vycházeje z jeho stanu spatřil jsem mladého, polonahého člověka v beranici, s holí v ruce a měchem na plecích. Křičel plným hrdlem. Řekli mi, že to je "můj bratr derviš", jenž přišel uvítat vítězů. Stěží dal se odehnati.