Příloha B.

(Ke straně 77.)

Vlastencům národní literatury naší milovným.

(Toto provolání roku 1841 Sborem vydané vypočítává nejprve knihy, které až do té doby nákladem M.atice vyšly, pak proměny ve Sboru stalé a praví dále:)

Zřetel Sboru byl zajisté bez přestání k tomu obrácen, aby podle míry scházejících se peněžných prostředkův obojímu tomu, což v základních pravidlech zaslíbeno jest, dosti se činilo, totiž aby vydáváním dobrých knih literatura naše se obohacovala, a aby zakladatelé pojištěného jim užitku pořádně oučastni se stávali. Vydáním ouplného a důkladného Slovníka českého vyplněna jest veliká mezera v literatuře ke všeobecné spokojenosti a spolu slibu v § 8. základních pravidel učiněnému zadost se stalo. Při vydávání ostatních knih a spisův obzvláště k tomu hledíno, aby ne jednostranně, nýbrž všestranně na pokroky literatury naší a její zdokonalení se oučinkovalo. Jestli posud většího počtu knih nad ten již uvedený vydáno nebylo, nescházelo v tom vůle a ochotnosti Sboru, nýbrž stalo se to pouze pro nedostatečnosť peněžných prostředkův.

Má-li k vydávání realní encyklopaedie české, k níž se přípravy činí, přistoupeno, má-li Časopis Musejní dle velké toho potřeby a na žádosť mnohých značné rozšířen, slovem má-li působení Sboru strany vydávání knih zvýšeno a usnadněno býti, a nemá-li Sbor podnikáním nad síly Matice po druhé v takové nesnáze ubíhati, v jakých již léta 1839 se nacházel a z nichž jediné štědrostí velkomyslného mecénata vybaven jest; nevyhnutelně potřebí, aby fond čili jistina Matice a tím i výdajné peníze její znamenitě rozšířeny byly. Pročež Sbor Musejní klada tuto potřebu na srdce všem šlechetným vlastencům v Čechách, na Moravě, v Uhřích a ve Slezsku, chová u sebe pevnou naději, žeť oni, prohlédajíce k nynějším velikým potřebáni mladistvé literatury naší a rozněcujíce se příkladem všech s námi sousedících národův, o zvelebení přirozeného svého jazyka a národnosti své se zasazujících, v lásce a dobročinnosti své k Matici české nikoli neobleví, nýbrž přinášením hojných a častých obětí, každý podle možnosti své, k dosažení účelu jejího pořád přispívati budou. O věrné vynaložení jejich dobrovolných snůšek k vyměřenému cíli Sbor Musejní i dále co nejpilnější péči povede; obecenstvo naše pak bohdá vždy víc z hojného a vyspělého ovoce přičinlivosti jedněch i druhých těšiti se bude, a potomkové žehnati budou památku otcův, jenž přinášením v oběť částky časného svého zboží dochovali jim nejdražší pro každý vzdělaný národ pozemské dědictví, přirozený jazyk, čistý a neporušený a národní literaturu výbornými spisy obohacenou.

V Praze dne 15. prosince 1841.

Od Sboru Musejního pro řeč a literaturu českou.

Jan rytíř z Neubergu,
výbor společnosti Českého Museum.

Jan Svatopluk Presl,
t. č. sborový jednatel.

zpět na obsah Další: Příloha C.