Česká čítanka - Vetter- Islandia -

Náboženství v Islandu a jaký způsob při něm zachovávají.

Náboženství již od mnoha let Islandeři jsou křesťanského a nyní lutheránského, k čemuž jim napomoženo od krále dennemarského, kterýž, dostav ostrovu tohoto, o vzdělání v něm pravého náboženství křesťanského pečoval a některé z nich mladé k učení způsobné sobě přivézti dal, jež k učení se řeči latinské obrátil, aby potom mohli v dalších věcech k pravému křesťanství přináležejících prospívati a od jiných, rozumějíc řeči latinské, se učiti, poněvadž jejich řeč přirozená jest od jiných hrubě rozdílná. Má sic původ svůj z německé, k ní však není podobná. Ti, kdož dennemarsky umějí, drobet jim rozuměti mohou. Mají také mezi sebou dva biskupy, kteréž sobě podlé hodnosti z jiných kněží (jichž nemálo mají) vyvolují a je v veliké vážnosti u sebe mají. Ti také mimo jiné hojněji jsou opatření, majíc živnosti své rozšířené, užívajíce i pomoci, jakž od jiných kněží, tak i od lidu obecného. K bydlení jejich dvě místa jsou oddělená; jedno slove Schalholdt, druhé Halar, jinak Hola.

Těch biskupů povinnost jest, každého roku jednohokaždého kněze, kterýž k diocesi jeho přináleží, nejméně jednou navštíviti, kdo v povolání svém pilný jest, a čeho při církvi potřebí, opatřiti a naříditi. Kněží malou práci vedou v kázání, aniž jim potřebí tím mysl trápiti; nebo kázání svá dávno připravená a vytištěná mají, takže toliko kněz knihu vezma čte, což již dávno přihotoveno. A to se jim tam dobře líbí, čehož kdyby kněží nečinili, nechtěl by jich lid obecný slyšeti, nýbrž byli by kněží v podezření, že ne to, což Duch svatý skrze předky jejich jim již dávno připravil, ale z svého rozumu a hlavy, třebas něco scestného jim mluví. Starým však kněžím, kteří již zrak mdlý mají, když z paměti káží (jakožto již zkušeným), za zlé nemají. Kostely, do nichž se k službám božím scházejí a shromažďují, mají na větším díle pod zemí vystavené jako i domy své, o nichž níže připomenuto bude. Při náboženství mají se velmi horlivě a jední druhým často ku paměti to přivozují, co jim dobrého Pan Bůh učinil, že na ně v těch tak vzdálených místech laskavě vzhlédl a známostí spasitedlnou je obdařil. Při modlitbách svých na zvony tlouci obyčej mívají, chtějíc snad i tím sobě k větší horlivosti posloužiti; mnozí i v pláč se vydávají a tak i tím způsobem kající se býti ukazují. Při užívání večeře Páně způsob jiným jako i nám neobyčejný zachovávají. Nebo předně ti, kteříž k stolu Páně přistupovati mají, vespolek se míří. Pohlaví mužské k ženskému k stolicím jejich jde a těm, kteříž k posluhování svatému přistupovati mají, rukou podávají. Zatím po kolenách (zvlášť pak ženské pohlaví) až k oltáři lezou; přilezouc k němu, okolo něho, jak dlouzí jsou, se skladou, a pozdvihnouce se ku požívání stolu Páně, zase na zem se skladou a potom přijmouc požehnání, odtud týmž způsobem, jakž kdo přistoupil, s mnohou uctivostí odcházejí.

zpět na obsah - Další: O vrchnosti a řádu, kterého v zemi své ostříhají.