|
- Donín | - Cestopis | - |
Treviso neb Terviz (to město) mezi předními městy panství Benátského se počítá, předešlé stolice markrabat longobardských a patrie neb vlast Totily, gotskýho krále, v pěkné a veselé rovině leží; jest město veliké k Vídni nápodobné a dobře zdmi a baštami cihelnými vlaským způsobem stavené. Řeka skrze město teče, po které se na malých lodičkách, benátským gundulím nápodobných, plavívají; mimo řeku dotčenou má mnoho pramenův vod čerstvých a zdravých, o kterých jeden vlaský poeta zmínku činí:
Noi trovamo Treviso nel camino
Che da chiare fontane tutta ride.
Kraj okolo města úrodný na obilí, víno a všecky jiné potřeby k živnosti lidské.
Prodiga Tarvisium donis natura beavit.
Dále jedouc sme v Castelfranco posnídali; jest kastel zdí ohražený, vokolo něho příkop vodou naplněný, přes něj dva pěkné kamenné mostky, ze všech čtyr stran kastelu jest čtverhrané předměstí, pěkně vystavené, a mnohému městu rovnati se může. K nešporu sme do města Bassana, nad řekou Brento ležícím, přijeli. Tu opustivše vůz, koně nájemné, cavalli a vettura, sem najal a hlubokým údolím mezi horami jedouc; v noci sem do Zissimon přijel.
13. dubna ráno sme k jednomu ouzkému pasu, klause a klíči z té strany země Tyrolské, přijeli. Jest to údolí hluboké a ouzké, skrze ně řeka Brenta hřmotem teče. Nad údolím velmi vysoký a příkrý vrch kamenný, po jehožto stráni jest vytesaná ouzká cesta, na cestě věže jest, skrze kterou se jeti musí. Nad cestou velmi vysoko nahoře jest ta klausa, pevnost v skále vytesaná pro některé sto vojákův. K té pevnosti nejní odnikud přístupu, než kdo do ní chce od spodku, po provaze vsednouc na příční dřevo, rumpálem musí se nahoru dáti táhnouti. Nahoře jest studnice čisté vody. Náleží císaři, ač z obojí strany jest panství Benátské. Z té pevnosti dvadcet neb třidceti pacholkův samým toliko kamením celé vojsko nepřátelské zastaviti a zahnati může.
Málo dále císařské panství se začíná. A ten den skrze městečka Borgo di Val Sugana, Levico, Berschen, kdežto na vrchu jest zámek biskupa tridentského, jedouc, v noci sme do Tridentu přijeli.
Trident město v hlubokým údolí vůkol vysokými vrchy co nějakou zdí obehnané, na pomezí vlaském a německém v místě veselém a zdravém při řece Etsch neb Athesis leží, obojí řečí německou i vlaskou mluví, neb Němci i Vlaši tam bydlejí.
Germanis Italisque simul commune Tridentum.
Ulice v městě širokým kamením dlážděné sou. Po ulicích strouhy neb potůčkové z řeky Etsch uvedené tekou, všelikou nečistotu splakují a sebou pryč nesou. Kostely farní čtyry v městě jsou, kláštery dva a na předměstí pět, biskupský kostel svatého Vigilia, téhož města biskupa a božího mučedlníka, kdež tělo jeho u matky jeho, svaté Maxencie, odpočívá. Kanovníci téhož kostela svobodné volení svého biskupa mají. V kostele svatého Petra leží tělo blahoslaveného dětátka Šimona neb Simeona, božího mučedlníka, který od některých tridentských židův léta 1475 zamordovaný jest a hrozně špicemi a šídly po všem těle zbodený, který potom za svatého vyhlášen a kanonisován jest. Tělo jeho v celosti a rány jeho po všem těle sem viděl. V tom městě v hlavním kostele svaté concilium, obecní duchovní sněm, držán byl, k němuž se sjelo sedm kardinálův, patriarchové tři, arcibiskupův třidceti tři, biskupův dvě stě třidceti pět, mistrův svatého Jana Jerusalemského sedm, opatův, theologův, doktorův, prelátův do sta šedesáti, legátové císaře Ferdinanda a království jeho Uherského a Českého, králův hišpanskýho, franského, polského, portugalského, Benátčanův, knížete bavorského, savojského a florentského a jiných duchovních knížat a Švejcarův, takže všech jich i s čeládkou do čtyr tisíc osob bylo. Biskup tridentský, jemuž to město přináleží, v městě mezi branami svatého Martina a Aquilanskou zámek a residencí svou na způsob královského stavení vystavenou má, žádného jiného krom římského císaře za pána nepoznává a za kníže říšské se drží, v duchovních věcech patriarchovi Aquilanskýmu poddán jest. Předešlých časů biskupové tridentští znamenité panství měli, nyní jim ještě pozůstává město Trident s okolním krajem, města Ripa, Trameno, Pergino, Lessen a údolí Annaniae, Solis Randenae, Lagarinae Hemarum, v kterých jest velmi mnoho zámkův a tvrzí. Manové jeho až posavad zůstávají kníže mantuanský, hrabě tyrolský, hrabata z Archu, z Lodronu, z Lichtenštejnu, páni Madrocové, z Volkenštejnu, z Velsperku, z Firmianu, z Spauru, z Pejršperku a mnozí zemané.
15. dne měsíce dubna skrze Soloniru a Neumarkt městečka sme jeli, v Bruncuolo noclehovali. 16. dubna skrze město Pocen neb Bolzan sme jeli; při řece Eisak leží. Jest město kupecké a jistého času tam kupci z Němec, ze Vlach, z Frankrejchu, z Dalmacie k slavnýmu jarmarku přijíždějí. Kraj úrodný má a vinic velmi mnoho, které tak mnoho vína vydávají, že mimo domácí potřebu do jiných zemí se ho nemálo dodává, a tak tam dozrává a k své dokonalosti přichází, též i jiné ovotce [...] třebas ve Vlaších. Dále skrze město Klausen, kdežto ou [...] [...] a na vysokém vrchu zámek jest, sme jeli, a na noc sme [...] [...] města přijeli. [...] město jest biskupská residencí v místě veselém a zdravém, vprostřed hrabství Tyrolského leží, ani přílišné horko ani ukrutná zima jako málo dál na horách Alpes tam není, ale právě mírné povětří; víno znamenité vůkol města roste, zvlášť červené, které k samým knížecím a panským stolům prodávají.
17. dubna po vysokých horách Alpes jedouc k vobědu do města Štercingu (tam stříbrný hory sou) sme přijeli. Po obědě po skalnatých horách, Brenner řečených, sme jeli
Cui nive tincta coma est, glacie riget aspera barba
18. dubna skrze městečka Steinach a Matarach, na kteréžto cestě mezi Lueg a Inšprukem jest tabule mosazná, vedle cesty postavená, na ní vyryta historie, kterak císař Karel Pátý, navracujíc se z Afriky z tunetánského tažení skrze Vlaskou zemi zase do Němec, s bratrem svým Ferdinandem, římským králem, v tom místě se potkal a radostně, neviděv ho mnoho let, s ním se vítal. Tyto verše vyryté se na tabuli spatřují:
Hic post longa duo congressi tempora fratres,
Carolus Hesperiis victor, Fernandus Eois
Cum patriis cuperent propellere finibus hostes.
Ismarium atque Ducum longas componere lites.
A ten den sme do Inšpruku přijeli.
19. dne dubna přijeli sme do města Hall. Jest město veliké, pěkně stavené, a v něm veliký dům mince neb minchaus, kde se všelijaká mince tyrolská, stříbrná i zlatá, bije; v témž městě se také výborná sůl dělá, která se až k nám do Čech dodává. Jest několik velikých pánví, do kterých se voda slaná z hor dosti opodál po dřevěných žlábcích na trubách vede. Oheň pod těmi pánvemi z rok do roka se neuhašuje, kromě tří předních vejročních svátkův, totiž o vánocích, o veliké noci a o svatým Duše. Když se voda napuštěná do pánví vyvaří a sama sůl zůstává, vynáší se a do prostic vysejpá a natlačí a nedaleko od ohně, aby vyschla, se zanechává, a když se v hromadu speče, z těch prostic ji vykládají a na hromadu sypají.
20. dubna, najavše sobě obzvláštní lodí se dvěma plavci, až do Lince svůj vůz sem rozebrati a na lodí vnésti dal a po řece Oenu k Linci cestu před sebe vzal. Ta řeka na velikých horách Alpes v Švejcarské zemi nedaleko od jezera Seio jmenovaného svůj počátek má, skrze Tyrolskou a Bavorskou zemi teče a u Pasavu, jakž níže psáno, do Dunaje vpadá. Jest velmi nebezpečno po ní se plaviti pro tři příčiny: předně, že velmi prudce běží, druhé, že se velmi mezi skalami točí a mnoho kamení a skal v řece jest, takže na to dobrý pozor míti musí, aby lodí na nějaký kámen neb skálu nepřišla a v kusy se nepolámala, třetí, že mnoho mostů přes ni jest, pod kterými sejeti musí. Přihází se, že někdy lodí pro prudkost řeky spraviti nemohou, aby rovně pod most prošla, ale o most zavadí a se roztříská, což jistě zahynutí lidem přináší. Okolo dobrého snídaní po též řece se plavíc mimo město Švac, kdežto sou znamenité stříbrné hory, jedouc dále, velmi protivný vítr sme měli, takže sme k břehu přistáti a hodinu neb dvě očekávati museli a ten den v městě Rotenberce přes noc zůstali.
21. dubna ráno vedle Kopštejnu zámku a města, klíče a pevnosti z té strany země Tyrolské, sme jeli a v Rosenheimu již v Bavořích, městě veselém, noclehovali. 22. dubna mimo pěkná bavorská města Wasserburg a Mildorf jsme jeli; tu opustivše lodí, která k Novému Oettingu se plavila, po zemi do Starého Oettingu sme přišli.
23. dubna do Nového Oettingu k naší lodí, kdežto nás očekávala, sme přišli a vesele, jsouc pěkný čas, plaviti se začali. Ujevše asi dvě neb tři míle, zase prudký protivný vítr zvlášt u města Braun vál, takže sme dále nemohli, ale k městu přistáli, jsouce toho úmyslu tu ten den zůstati a lepšího času očekávati. Jest to město na vrchu nad touž řekou, přes ni sou dva dřevěný mosty, neb tu se široce rozlívá. Okolo poledne jiná lodí do Vídně jeti míníc, u břehu se zastavila a po malé chvíli dále se pustila. Což my vidouce, ač vítr protivný byl, poručíce se Pánu Bohu za ní sme táhli a mimo mnohé zámky, městečka a kláštery, z obojí strany řeky ležící, a skrze město Šerding vesele a pospěšně druhou lodí přehoníc, neb dčeládka má plavcům vesly táhnouti pomáhala, sme k zámku Neuburgu, na vysoké skále ležícímu, přijeli. U toho zámku s obou stran řeky, která tu se zúžuje, místo nebezpečné jest, neb mezi těmi vysokými skalami vždycky přehrozné vlny jsou, takže se lodí velmi zmítala a vlny až do lodi bily. Však s pomocí Pána Boha šťastně sme přejeli, a ač již večer byl a slunce již zapadlo, předce sme dále vesele jeli, ujevše za toho půldne od Braunu sedm a ten celý den jedenácte mil, do Passavu sme přijeli, a s tou řekou nebezpečnou Inem se rozžehnali, neb tu již do Dunaje vpadá a své jméno tratí.
24. dubna ráno místo Inu po Dunaji sme se plaviti začali, mimo městečka Hofnercel, Alch a Edlcam jsme jeli a okolo nešporů, ujevše od rána dvanácte mil, k městu Linci sme přijeli. Linc město v hořejší Rakouské zemi leží, v kterým slavné jarmarky bejvají. Zámek na vršku pěkný a veliký, vnově od nynějšího císaře Rudolfa Druhého vystavený, má.
25. sem sobě koně do vozu svého najal a do města Freistatu na noc přijel. 26. dubna přijeli sme do Krumlova, 27. dubna přijeli sme do Českých Budějovic, 28. dubna do Soběslavě, 29. dubna do Tábora, 30. dubna na zámek Český Šternberg sem přijel.
4. dne měsíce máje z milosti a opatrování Božího v dobrém zdraví se všemi svými z pouti a z cesty vlaské do Prahy sem se navrátil. Pán Bůh rač z toho pochválen býti !