|
- Anonym | - Žaloby na husity | - Copyright | - |
(in: K. J. Erben, Výbor z literatury české II.)
Píseň tato, asi z l. 1417 pocházejíc, nalezla se ve dvou rukopisích: jednou v knihovně Roudnické a potom v pozůstalosti prof. Bočka v Brně, a tak i dvakráte v Čas. Mus. vytištěna jest, t. léta 1828, II. 70 a léta 1851, III. 116. Však ale text obou rukopisný od sebe nemálo se liší, jak ve slovech, tak i v počtu a pořádku sloh. V tomto vydání text rukopisu Bočkova, jakožto zachovalejší, vzat za základ a z rukopisu Roudnického v některých místech opraven; důležitější pak rozdíly dole pod čárou poznamenány jsou.
Všichni poslúchajte,
chválu Bohu vzdávajíc:
žalujíc na ty Husy,
žeť nám vedu bludné kusy
v našej dobrej1 vieře.
Žalujmyž božej Matcě,
žeť se nám děje krátcě;
tupieť Římskú stolici,
řkúc: Papež nemá té moci
neposlušného kleti!
Svatý Václave, knieže náš!
ty od Boha tu moc jmáš,
by se ráčil smilovati,
Viklefy ven vyhnali; 2
činiet mnoho zlého.
Prosmyž Lidmily svaté,
ať se přimluví také
před Bohem Otcem svatým,
at těm Viklefóm klatým
nedá déle tráti.
Svatý Prokop, český dědic,
vyhnal mnichy Němce pryč:
by se ráčil smilovati,
Viklefy z Čech vyhnati
do Anglie na Zlú horu.3
Pražský biskup, svatý Vojtěch,
z Polsky přinešen do Čech;
Čechové mír, pokoj jměli,
dokudž jeho piesň pěli:
"Hospodine, pomiluj ny!"
Prosmyž pěti bratří snažně:
Benedikta, Matěje,
Jana, Isáka, Kristina,
ať prosie božieho Syna,
ať nám ráčí jednotu dáti.
Prosmyž všech svatých spolu,
ať tu Betlémskú stodolu4
ráčie rozbořiti,
i z kořen ji zrušiti,
V niežť učie novej vieře.
Což v svatém písmě koli,
ješto nenie po jich voli,
ihned to obrátie opak,
řkúc, žeť to nenie tak :
chcme své doktory ctíti.5
Tupie zákony, také
mistry, doktory svaté:
Jeronýma, Ambrože,
Augustina, Řehoře,
nechtieť na ně tbáti.
Což nedovedú řečí,
to chtie přemoci sěčí:
pěstí, trdlem, palicí,
cepem,6 mečem, sudlicí,
tiem chtie právi býti.
Za svaté písmo mají,
lepšie, než jsú,7 hanějí;
písmu nechtiec rozuměti,
Mesiánské obce trpěli,
neščastná nebožátka!
Nábožný stav vedú,
chodiece s dlúhú bradú;
každý dolóv k zemi hledí,
a protoť jsú všichni8 bledi,
jsúc plni nemilosti. 9
Budiž toho Bohu žel,
žeť lúpie svatý kostel
ti lháři10 bakaláři,
i ti také stodoláři,
jsúce plni zlosti.
Jan Viklef, ze Zlé hory farář,
praví: Cierkev svatá byl jest lhář!
A ktož jeho knihy držie,
pravě v Boha nevěřie;
mají je za kacieře.11
Jan Hus z Husince rodem,
i s svým proklatým plodem,
kázali knězi lúpiti,
obci od nich odstúpiti,
řkúc: Netbajíc na kuběnáře!
Viztež toho zufánie,
žeť svatého pokánie
za hřiechy nedávají,
ktož se jim zpoviedají,
nepodobnoť k vieře!
Ješčeť chci povědieti,
žeť křstie v rybníciech děti;
takéť hodin neřiekají
a česky mši zpievají:
odkud jim ta smělosť dána!
Svátosti za nic nemají,
a v tom sě všichni znají,
aby se ji neklaněli,
ani které cti činili:
nenie tak v písme psáno!
Toť sú přičinili nově,12
že svatých obrazové
od nich trpaslci nazváni,
nám k náboženství dáni;13
tiemť mienie blud vésti.
Nehledieť na stvořenie,
duchovnie ustavenie;
svátkóv nedají světiti,
ani na púti choditi,
bránieť mnoho dobrého.
Tu kdež vyhnán pravý farář,
tu sě vlísal Viklef lhář;
bude hospodařiti,
dokudž jest co vařiti;
nemieníť dlúho tráti.
Nevědie, věčť ufají,
žeť takú smělost mají
boží Krev rozlévati,
obecně lidu dávati,
nepodobno k vieře!14
A nad to nade všecko,
když již pokřstie dětátko,
ihned rozžijíc vložie
v ústka jemu Tělo božie:
patřtež té zúfalosti!
Kdež jest tu rozeznánie,
pravé viery poznánie,
smysl, rozum i skrúšenie?
toho všeho nic nenie
při dětinej mladosti.
Ach, hrozné smělosti té,
že tebe, Jezu Kriste,
sobě za nic nejmají;
neb na písmo netbají,
když již česky umějí.
Témužť učie řemeslníky,
krajčieře i ševčíky,
kováře i pasieře,
vedúc je po svej vieře,
jimžto se múdři smějí.
Račtež se varovati,
křesťané! přijímati,
zpósob15 dvojích nechajíc:
pod jednu přijímajíc
k spasení věcnému.
Desátky i ofěry,
loť jsú jich pilné16 odpory,
by žádnému nic nedali,
aby sami vše pobrali;
nechtieť málo vzieti.
Světským17 pánóm k libosti
vedú mnoho pochlebnosti;
ke zlému radu dadie,
a s duchovními je vadie,
měščany i sedláky.
Tak sú pánóm šeptali,
aby knězi jímali,
jedno pleš ostavili,
nad sbožím popravili;
Bóh pomozi z lásky !
A coť mohú vymysliti,
a čím knězi zlobiti,
toť povědie za celo,
jakoby tak to bylo;
nestydieť sě lháti.
Zleť sú sobě vymyslili,
aby Husóv den světili
Viklefové zde v Čechách!
snad jim omaščen máslem hrách:
račtež jej sami jiesti.
Nebylit šli v dobrej radě, 18
žeť se světili na hradě,
na skále na Lipnici:
potom z nich budú zvoníci,
bude-li jim Bóh přieti.
Byť byl najlepší člověk,
jakž nastal křesťanský věk:
a ktož s nimi nedrží
a v jich vieru nevěří,
mluvie o něm mnoho zlého.
A vědúc škaredý kus,
že s druhým upálen Hus:
a však nechtie potbati,
že je má též potkati,
nebudú-li se káti.
Bóhdaj se s Bohem smieřili,
a žlutý kříž nosili!
potom družce milovali,
a Kristu se dostali;
křikněmyž všichni: Amen.
Poznámky
1 Varianta: dávnej
2 Varianta: Viklefy všechny upokojiti.
3 Varianta: na zlú Konstanskú horu
4 Varianta: školu
5 Varianta: čísti
6 Varianta: kyjem
7 Varianta: mnohé dobré
8 Varianta: mnozí
9 Varianta: jsúce plni zlosti
10 Varianta: zlí lháři
11 Varianta: svědčí sbor svatého Víta
12 Varianta: Toť jsú příčiny nové
13 Varianta: nám ku podobenství vydáni
14 Varianta: velmi nepodobně
15 V obou rukopisích psáno: osob
16 Varianta: silné
17 Varianta: mnohým
18
Varianta: v mej radě