|
- Harant | - Cestopis | - Copyright | - |
Přístav u Jaffy. Trucelman. Pocta Joppenského hejtmana. Trucleman řádu de la centura. Město Jaffa. Přístav. Jaffa neb Joppen.
Ačkoli tu slavný přístav všech časův byl a posavad zůstává, však že v tomto posledním držení jeho od pohanův nepilně byl vyčišťován a opatřen, nyní velmi mělký a od písku zanešený jest, tak že jako před lety na ten čas s lodími, ježto mají náklad, k samému břehu přistaviti nelze; a k tomu za starodávna vůkol té strany moře a přístavu naskrz břehové vysoko nanešeni aneb nasypáni, kamenem štukovým až do moře vyzděni a kruhy veliké železné, k nimž lodí na provazy přivazovali a upevňovali, v tom kamení olovem zalité byly; z nichž někteří podnes, jako i podemlené zdi, stojí a zůstávají. My majíce malou lodí proti jiným, kteréž tu stály a obilí i jiné kupectví nakládaly aneb přivezly, nejblíže břehu jsme přijeli a jiných daleko za námi v moři nechali, tak že jsme všecko na břehu poznati, s lidmi přistojícími mluviti a jedni druhé slyšeti mohli.
I stálo toho času nemálo Turkův a Arabův na břehu, jedni nám se dívajíce, a kdobychom byli na lodí zvěděti žádostiví jsouce; druzí obchod svůj vedli, obilí, jehož v jakýchsi sklepích (o nichž níže víceji dotknu) hromady měli, nakládali.
My pak vidouc, že jsme dosti časně připlouli, návěští jsme patronovi dávali, aby do města Ramy, jakž mu o tom v Cypru při smlouvě skrze tlumočníka oznámeno bylo, i hned někoho pro trucelmana poslal. Jest pak trucelman osoba mnohých řečí povědomá a tlumočníkem přespolních; ten má některá privilegia a svobody obzvláštní, jsa jako nějakým průvodčím nařízený ku pomoci poutníkům v těch zemích, od nichž za práci pokaždé plat má, i u vážnosti mezi pohany jest.
Poslal tedy patron jednoho přístojícího Araba, a po něm o počtu osob, co nás jest, vzkázal, aby věděl trucelman, kolik hovad aneb oslův pro nás přivesti má. Mezi tím na zemi a na moře jsme vyhlíželi, a nic tak kratochvilného ani potěšeného od toho nevážně sobě počínajícího rozpustilého lidu neviděli. Nebo ti, ješto kupecké věci z velkých lodí na menších k břehu přivožovali, dosti své nevážnosti na sobě znáti dali, z přístavu když zase s prázdnými lodmi, a to všickni nazí, vyjížděli; tehdáž také moře dosti bouřlivé bylo, a pro tuhý vítr, kterýž od západu vál, veliké vlny na břeh vyráželo; z té příčiny velmi těžce a pracně od břehu s lodí odjížděti mohli, a když se domnívali nejlépe jeti, tu se zas nenadále vlna s nimi potkala, lodí kolmo nahoru vyrazila, a jakoby ji na špic postavil, vyzdvihla, že ti Arabi dolů z ní do moře co nějaké hnilice padali. Nicméně málo na to dbali, ale povyskytnuvše se nad vodu, po lodí zase plouli až ji chytili, a vlezše do ní, předce tak dlouho se trmáceli, až se od břehu vymohli.
Po malé chvíli viděli jsme v sukni turecké dosti nákladně oděného muže, s jedním mladým Turkem a s služebníky Mouřeníny snědými; ti se k břehu s velikým džbánem přibližovali, a ten čistě vyplakovali. I domnívali jsme se, že oni do těch sklepův, k lochům nápodobných, kde to obilí bylo, pro víno půjdou a tím nás ctíti a darovati budou. Ale brzo nás těch potěch zbavili. Nebo ti dva Turci se dvěma Mouřeníny na lodku vsedše, k nám se s tím velikým džbánem upřímo plavili; a jak nás dostihli, do lodí vlezli, na písek koberec prostříti dali a se posadili, marinářům také plachtu přes lodí, pro stín a horkost slunečnou, přetáhnouti poručili, a sem i tam se ohlídali, až náš soudek, v němž vína do půl vědra zůstalo, spatřili.
Tu oni vesele sobě na ně ukazujíc, a na soudek potloukajíc, návěští a znamení nám dávali, abychom tím vínem džbán jejich naplnili. To když se stalo, vzali jej a za sebou postavili, a zase nám na náš džbán ukazovali, abychom ten také natočili; což když jsme učinili a jim jej tolikéž podali, - kterýmž teprva se podělovali, a tak dobře jim to dobré Cyprské víno chutnalo, že jsou ho plné tři džbány, jakkoli silné bylo, vypili, až více nemohli, a viděli že již na mále bylo - tak uctiví a vděční byli, že nám sotva ostatek těch náklonků přáli, a vstavše dali se do přehledávání lodí, ale nic nenalezli, než některé haraburdy marinářův, z nichž clo míti chtěli; ale když patron jim odpíral, oni na svém stáli, a obojí velice křičeli, až jeden Mouřenín z písku kámen křemenitý co pěst veliký uchytil, a tím na jednoho plavce hodiv, o málo chybilo, že ho v hlavu neudeřil, bylby ho sice tu na místě nechal; potom obojí strana ulevila, a ti Turci s svým džbánem vína nalitým odtud se pracně a s dobrou opičkou na lodičku odebrali a na své místo odjeli. Tak jsme teprva srozuměli, že ten jeden musil nějaký hejtman aneb správce na tom místě býti, jakož byl hejtman Joppenský, maje v své moci dvě věže (o kterýchž doleji oznámím), v nichž bydlel a tu vůkol spravoval; druhý byl syn jeho se dvěma služebníky, jakž jsme to potom od trucelmana vyzvěděli. Ale rádi jsme jich pozbyli, abychom jen pokojně v lodí odpočívati a na trucelmana očekávati mohli. Nebo jsme prvé z lodí vystoupiti nesměli, lečbychom chtěli do zajetí aneb v pokutu peněžitou upadnouti, dokavadžby pasportu aneb listu průvodního trucelman s sebou nepřivezl.
A však v noci ve tmě, když se všickni na břehu utišili, a kdo kde věděl zalezli, z nás tří poutníci tiše také z lodí do lodičky jsme slezli, a k břehu až na mělčinu jeli, a tu se s velikým strachem, ale pohodlně, nebo velmi parno bylo, koupali; kdežto jsem čisté základy přístavu zděného, nákladně z velikého štukoví, kteréž již voda přikrývá, spatřil, a pro lepší poznání jich po nich chodil, ano v jednom místě nohou do skuliny mezi dva kameny vkročil, tak že o málo chybilo, bylbych sobě skrze to nohu zlámal. Po hodině zase jsme se na lodičce k lodí naší přivezli a tu do rána odpočívali.
V úterý, na den svatého Jiljí opata, to jest 1. dne měsíce Září, ráno přijel trucelman, pro něhož jsme poslali, z Rámy, a ten byl křesťanem, řádu, jenž slove dela centura, to jest pasu. Nebo velikým pasem se opasují, a to, prý, původem svatého Pavla apoštola, o čemž doleji na svém místě více oznámím.
Ten k nám na lodce se připlaviv, vlaskou řečí mluvil, nás vítal, a obšírně našemu předsevzetí vyrozuměv, jakbychom se ve všem a na vší cestě k Turkům i křesťanům chovati měli, nás napomínal a vystřihal.
Potom přijel jeden slavně oděný Turek se dvěma služebnými pacholaty, a nám všecky věci v karnýřích a tlumocích našich (zdalibychom co proti zápovědi měli) přehledával a nic jiného nevzal, nežli co mu se hodilo a líbilo, jako hřebeny, štětičky, konfekty a jiné pilné potřeby k zdraví posilnění; tak nám toliko samých košilí zanechav, od nás na břeh odjel. Trucelman nemeškal za ním jeti a nám v jedné vesnici u sedlákův osly, na něžbychom vsedati mohli, zjednal, kteříž okolo nešporů přijeli. Tu z rozkazu trucelmana již aspoň jednou na lodičku vsedavše, k břehu jsme se odbírali, a šťastně žádostivou zemi Svatou nejprvé líbati a potom nohama našima dosáhnouti a po ní jíti začali.
Bylo pak tu mnoho lidu a chasy turecké, kteříž nás obstoupili a o nás mezi sebou posměšně, jakž znáti bylo, rozmlouvali; ale nic nám neublížili, a snad pro trucelmana ublížiti nesměli. A v tom my, jakž nám trucelman velel, oslův jsme se chytali, a kdo dřív mohl před druhým do sedla dřevěného z prken zbitého, na němž jedna dešťka z předu, druhá z zadu, a ze spod třetí okrouhlá, tlustým plátnem povlečená byla; bez třmenův vsedati chtěli; ale vidouc, že tolik oslův, aby se každému z nás jeden dostati mohl, nebylo, protož na některém dva seděti musili, a tou měrou s naším trucelmanem, kterýž také na oslu jel, se dvěma Turky na koních; pro naši obranu zjednanými, a s sedláky luky a šípkami opatřenými, na cestu k Jerusalému jsme se vydali, a od přístavu na vršek k východní straně, nechavše dvou věží (o nichž doleji) na pravé ruce, na rovinu přijeli, kdežto jsme dobytka hovězího a koz veliká stáda viděli. Ta rovina místo jiného dříví a lesu samým olivovým a fíkovým jest porostlá, že mílo tudy jeti bylo.
Jafa prvé sloulo Joppen aneb Japho a Jaspha, totiž z židovské řeči na českou : "krása", že krásné a pěkné bylo, o němž v knihách Josue 19., 2. Paral. 2., 1. Esdr. 3. a jinde se vypisuje. Jméno jeho ukazuje, a to spisovatelé jistí, že jest od Japheta, syna Noe nejstaršího, před potopou nejprvé vystaveno bylo. Plinius lib. 5. Hieron. de locis Hebr. Bylo pak založeno a vystaveno na přívrší skalnatém a vysokém, vedlé moře Prostředzemního aneb Mediterraneum, od Jerusaléma na čtyřidceti mil vlaských, českých osm učiní. Jsouc dosti pevné, i zámek pro obranu nad portem aneb přístavem lodí (jakž píše Volfgang Weisenburg) mělo, kterýž byl velmi bezpečný a pohodlný, že v něm obyčejně armády, totiž množství lodí válečných, chovávali, a když těch nebylo, jakož i podnes není, loupežníci s svými lodími v něm se držívali, a posavad s velikou škodou plavících se zdržují.
Do toho přístavu dodávalo se dříví, kteréž král Šalomoun z hor Libánských na stavení chrámů páně voziti dal. 2. Paral. 2. 1. Esdr. 3. v tom přístavu také Jonáš prorok do lodí vsedl, aby od tváři páně utekl, a velryb jej za tři dni pozřel. Jon. 1. et ibi Hieronymus.
A ten. přístav za času Machabejských pro jeho příležitost nejednou od jedné i druhé strany opanován byl (1. Maccab. 10. 12. 13. 14.), a tu od Jafenských do 200 Židů ztopeno bylo (2. Maccab. 12.). Při něm, jakž poetae, zvláště Ovidius de art. aman. lib. 1. Solinus, smýšleli, na jedné skále v moři ona krásná panna Andromeda, dcera královská, z závisti matky své, aneb jakž někteří chtějí, pro pýchu matky ukradená, zavezena a obzvláštně za ruce i nohy ukována byla, aby tehdáž od potvory mořské sežrána býti mohla; kdež potom Perseus král, kterýž tudy jel a o tom ukrutném skutku slyšel, ji vysvobodil a sobě za manželku pojal.
Město leží v pokolení Dan, a bylo krajské, pokudž je křesťané drželi, i stolicí biskupskou a suffraganea. V posledním křesťanův panování vždycky hrabě za gubernatora aneb správcí mělo.
V tom městě sv. Petr apoštol byl hospodou u Šimona koželuha, v domě pod horou na samém břehu mořském, kdež potom na tom místě křesťané kaplu jménem sv. Petra vystavěti dali, jejížto zříceniny podnes viděti. Tu od Cornelia setníka z Caesarie na andělské zjevení vyslaní k Petrovi přišli. Tu sv. Petr u vidění viděl prostěradlo s nebe se spouštějící, a zjeveno mu strany podělení všech národův pravdou evangelickou, když hlas s nebe slyšel: Surge Petre, occide et manduca, quae deus purificavit, tu ne commune dixeris; to jest: "Vstaň Petře, bí a jez, co bůh očistil, to nečisté býti neprav."
V témž městě Tabythu vdovu sv. Petr vzkřísil, jakž o tom v Skutcích apoštolských v 9. a 10. kap. psáno stojí, a Hieron. in epit. Paulae, et ad Eust. Brocardus a Breidenbach i jiní o tom také píší.
Za času Krista zjeveného a brzo po smrti jeho bylo to město dvakráte
od Římanův dobyto, mnoho tisíc Židův a měšťanův v něm zbito, a dokonce
vyvráceno a pokaženo, o čemž
S. Hieronymus in loc. Heb.
Potomních časův vystavěli je křesťané, ale od žoldanův Egyptských
jsouc zbořeno, pak opět zase poněkud spraveno bylo. Až léta 1250.
Ludvík král Franský, když do země Svaté s lidem válečným se vypravil,
a jemu to město nejprvé se poddalo, novou a pevnou zdi je obehnal, a
zámek s pevnými věžemi v něm vystavěl, a tak stálo, dokud je křesťané
drželi; potom od žoldanův Egyptských opět zbořeno, a do dneška
nevystavené zůstává, tak že se v něm nyní nic celého nenachází, mimo
dvě věže čtverhrané z pěkného tesaného kamene, dosti pevné, vzdálí od
sebe coby kamenem dohoditi mohl. Nahoře na podlaze leží někteří
železní kusové děl, aby hejtman Joppenský a lid jeho, kterýž v nich
bydlí, čím přístavu a sebe hájiti měli. Dole pod těmi věžemi u samého
moře na břehu jsou klenutí sklepové z štukového kamene, k západní
straně, zpředu otevřeni a rozbořeni, o nichž jsem nahoře doložil, že v
nich obilí bylo a jiné věci. Před lety, dokud naschvální lodí do země
Svaté plné poutníkův z křesťanstva pořádně jezdívaly, bývali ti
sklepové hospodou a spíše šatlavou poutníkův. Nebo jakž na zem
vystoupili, všickni tam jíti musili, byť jich na sta bylo, a jeden
přes druhého s dávením a tlačením mnohých na smrt lézti musili, a tu
do líbosti Turkův ve dne v noci jako u vězení zůstávali, až je všecky
ze jména popsali a s nimi se o dary a platy porovnali; jakž o tom o
všem
obšírněji píší:
Salignac. tomo 6. cap. 2.,
Vilhelmus Tyrius 10. bel. 7. 18. 21. 14., bel. 12. 14., bel.
15. 18. et 17. bel. ult. Vitriacus cap. 22. 58. 99. 100.,
Breidenbach, Jacob, Vormserius peregrinatione, i jiní mnozí.
zpět na obsah 
Další: O přijetí do města Rámy, a při tom vypsání téhož města.