|
- Harant | - Cestopis | - Copyright | - |
Studnice Eliseova. Růže z Jericha. Údolí Achor. Jericho.
Majíce čas dále jeti, vsedli jsme na osly a jeli k straně východní na dvě míle vlaské, a to až k jakémus silnému pramenu. Nebo když jsme z těch pouští skalnatých vyjeli, uhnuli jsme se drobet od východu k straně půlnoční na levo, k hoře Quarantena, kteráž jest poslední z hor Judských s té strany Jericha; jdou pak tu vůkol až k řece Jordánu roviny, a viděti přes Jordán něco rovin, až se hory Arabiae skalnaté, vlastně země Moabské, počínají, a jmenují se roviny aneb poušť Jericho.
Na té poušti v místech jistých staří svatí proroci, Eliáš a Eliseus, své prorocké školy mívali; kdež také Esseové, židovští filosofové, svá cvičení držívali a bydlívali (Plinius), pod jejichž kázní svatý Jan Křtitel zveden byl, jakž o tom někteří smýšlejí.
Na té rovině blízko Jericha byl onen král Judský Sedechiáš jat od vojska chaldejského, a do Reblatam k králi Nabuchodonozorovi přiveden. 4. Reg. 25. Jerem. 39.
Dříve nežli jsme k té studýnce dojeli, jeli jsme mimo stavení pobořené a veliké, na spůsob nějakého kláštera, ale nemohl jsem se doptati, coby bylo.
Ten pak pramen jest tak silný, jako mělké podtrubí, kteréž z sebe tak mnoho vody, coby dvě kola mlýnská potřebovala, vydává. U samého našli jsme veliký fíkový strom, pod nímž jsme se rozlosovali a zasadili. Slove ten pramen Studnice Eliseova, proto že prvé v něm byla voda nezdravá a hořká, ale na žádost měšťanů z Jericha Eliseus vzal soli do nádoby, ji do něho uvrhl a požehnání dával, a jej zdravý a sladký učinil (4. Reg. 3.). Archelaus, syn Herodesa krále, nadělal z něho mnoho struh, aby pole, louky a zahrady vodou jeho zalíval (Joseph. 5. bell. 4.), kterýchž až posavád mnoho jest, a bez nich by nic nerostlo.
Bylo vůkol hlavního potoku mnoho olivových stromův, nápodobně luhu hustému u nás, a nám rozkoš a chládek dávaly, proto že, co jsme v Judské zemi byli, žádného potoku čerstvé a silné vody jsme neviděli a nenašli. Gvardian pak dal potravy s osla bráti a rozdával sám mezi nás, tak že jsme tu obědvali. Když jsme pak víno, kteréž jsme s sebou měli, vypili, přestali jsme na vodě, nebo velmi dobrá a dosti čerstvá byla.
Ale ta lotrovská chasa turecká z pěšího lidu velikou nám nechut a zošklivení té vody činila. Neb jak se k pramenu dostali, hned z svých košil se svlekše, nazí do té vody skákali, a v něm svá nečistá těla obmývali a chladili; my pak pro velikou horkost a žízeň předce jsme ji píti musili.
Okolo té chvíle přiběhlo k nám několik Arabův nahých s dětmi z Jericha, toliko měli okolo pasu jakési zástěry z hustých nití navázané, na půl lokte zdýlí, na hlavě jako jiní Arabové kus rouchy obvinuté měli; byli lotři těla suchého, jen kosti a kůže, opálení a černí, oči měli v hlavě veliké a vpadlé, pysky vysedlé a zuby ošklebené, a kůže jim s tváře visela.
Ti přiběhli se na nás dívati, a kdeby co nám ukrasti mohli, čekali; ale nedali jim naši Arabové k nám přistoupiti, proto že sami co kočky na myši na nás číhali. Nebo tak hladoví lotři jsou, že smějí a směli nám, když jsme chléb jedli, pozadu za námi se přikrasti a nám, třebas když jsme jej u huby drželi a z něho kousali (neb tu mnoho ukrajování po kousku dobrá chut k jídlu nedopustí), z ruky vytrhnouti a s ním uteci; však důvěrně jedni s druhými o něj se po kousku podělovali, aby každý také z něho aspoň okusil; což oni sobě za mnoho pokládají, jakoby u nás něco od konfektův bylo, a to proto, že ta ničemná lůza zahálí, žádných rolí nevzdělává; a tak jest drahý a divný chléb u nich, že ho mnohý do roka (krom co zahradních věcí, zelí tureckého, okůrek, angůry, mléka dobytčího a jiných věcí, čímž se živí) nezakusí. O čemž níže víc oznámeno bude.
Potok z toho pramene jde k straně Jericha, a odtud do Jordánu vpadá, vůkol něho všudy země úrodná a plodná jest; mezi jinými věcmi "růže z Jericha" jmenovaná, jest vonná a veliká, listí má nápodobné fíkovému; o níž Eccles. v 24. kap. zmínku činí. Vozí se do křesťanstva suchá, a mají ji v dobře spravených lékárnách, nebo mezi jinými věcmi ženám těhotným k snadnému porodu a neplodným k početí dobré býti mají; a poněkud jsem tomu uvěřiti musil, když jsem nad jiná místa a obydlí Arabův v Jerichu mnoho dětí viděl, že znáti bylo, že tam ženy zatvrzeného života býti nemusejí.
O těch růžích píše Salign. tom. 9. c. 6., žeby, jsouce v noci narození Krista pána suché a zavřené, tehdáž se vždycky otvírati, a túž noc zase zavříti měly, na znamení (prý) porodu panenského.
Nedaleko od té studnice mezi půlnocí a východem začíná se údolí malé jménem Achor, česky "strašlivé" aneb "Strašín", v němž onen zloděj Achan pro krádež byl ukamenován, proto že ukradši z loupeží nepřátelských prokletých a zapověděných od boha, pro něj bůh lid všecken Israelský trestal, dokavád losem božím vyjeven a ode všeho lidu ukamenován nebyl. Josuae 7.
Již tehdy dosti poodpočinuvše, jeli jsme mezi zahradami rozkošnými a však ne tak úrodnými, jako prvnější byly toho času, když v té zemi synové Israelští bydleli; neb tu rostl balsam, palmy a jiné věci, kterýchž nyní není.
Do těch zahrad naši Arabové nejednou vběhli, a chytivše okůrku neb angůry, do ní co do syrové řípy hryzli a s chutí ji snědli, i za to od lecjakés baby kamením vyprovázíni byli.
My jedouce na míli vlaskou, do Jericha jsme přijeli a tu některá místa shlédli.
Znáti, že to město veliké bylo. Josephus je jmenuje Oza, 15. ant. 5. et 5. bell. 4. Ptolomaeus, Hiericus. Sloulo také Palmarum civitas, totiž "město palmy", od množství palm tam rostoucích. Deut. 3. 4. Mělo zdi pevné, a jakž někteří smýšlejí, smolou z moře Mrtvého místo vápna s kamením zadělávané (Josephus), kteréž ponejprvé synové Israelští, když do země zaslíbené přitáhli, skrze mocnou ruku boží porazili tím spůsobem, že samy padly; lid v něm všecken pomordován, král oběšen, město vyvráceno, a kdožby je budoucně stavěti chtěl, od Josue proklatý byl. Josuae 6.
Polom za dnův krále Achaba, když onen Hiel Bethelský zase znovu město Jericho stavěti začal, při zakládání gruntův syna svého prvorozeného, a když brány postavil, nejmladšího ztratil; vše vedlé slova páně. 3. Reg. 16. Joseph. 5, bell. 4.
Po mnoha letech teprva král Herodes, ten kterýž nevinné dítky zmordoval, ujal se města toho a nejprvé je po jeho zkáze opravdově zdí ohradil a upevnil, v něm amphitheatrum a palác nákladný vystavěl. Joseph. bell. 16. Ale zle toho zažil, nerci-li na svém těle, když se červy rozlezl, ale i synové jeho, když je sám dal pobiti; což se všecko vedlé zlořečení páně prvního stalo.
Za času zkázy Jerusaléma bylo to město podruhé z kořen od císaře
Vespasiana a Římanův vyvráceno.
Joseph. 14. ant. 10.
Ale zase potom od
Adriana císaře vystaveno, však opět od
žoldánův Egyptských a nejposléze zkaženo, jakéž posavád zůstává.
Nicméně jakož od vystavení ho od
Hiele až do Herodesa krále
bylo v mírném spůsobu, a pobožní lidé v něm živi byli, jako za času
Eliáše proroka synové proročtí, totiž študenti pobožnosti, a žáci
písmům svatým se učící v něm bydleli, k nimž Eliáš a Eliseus často
chodívali
(4. Reg.
2.); tak
také po druhém zboření od
Vespasiana byly v něm školy
křesťanské vznešené, ano i město, a vůkol něho kraj, bylo duchovenství
a dědictví biskupův.
Tir. 11. bell. 5. 4. bell. 12. Nyní
tam koliks chalup chatrných jest, a není nežli víska a v ní věže
čtverhraná dosti široká bez krovu, na spůsob vlaských holubníkův. V
té věži našli jsme naše turecké jízdné hospodou; a pravili, žeby byla
díl domu onoho Zachea bohatého, hejtmana nad celnými, kterýž, aby
Krista pána viděti mohl, nafík planý vylezl, a od pána uhlídán,
zavolán i v domě navštíven byl.
Lucae
19. Za času svatého Jeronýma fík ten
ukazovali, ale nyní ho tu není.
zpět na obsah 
Další: O přijetí našem k Jordánu řece, moři Mrtvému a zase do Jerusaléma.