|
- Harant | - Cestopis | - Copyright | - |
Uctivost Turkům činěná. Hora Gihon. Spatřování míst na cestě z Jerusaléma do Betléma. Položení Betléma.
V sobotu po památce narození panny Marie, to jest 12. dne měsíce Září, ráno okolo hodiny na den, přijeli sedláci turečtí s osly před klášter, a my poutníci s patrem vicariem a trucelmanem vsedše na ně, jeli jsme skrze město, a z něho ven mimo zámek Jerusalémský, nechavše ho po levé ruce, skrze bránu Joppenskou, tou kterou jsme nejprv do Jerusaléma přijeli. A hned podlé brány dali jsme se na levo dolů s vrchu mezi zdmi městskými s jedné, a zahradami i vinicemi s strany druhé.
Dřív pak nežli jsme s vrchu dolů sjeli, viděli jsme z daleka jakéhos Turka se dvěma služebníky za sebou, všecky tři na koních, měříc do města nahoru proti nám. Vicarius věda obyčej turecký (když který vzáctný a slavný Turek s křesťanem a jiného náboženství člověkem se potkati a minouti má, tehdy že křesťan a kdokoli jiný povinen jest jemu čest učiniti, tím spůsobem, že dolů s hovada ssednouti a pěšky státi, s cesty se vyhnouti, a než ten Turek mine, zase vsedati ani dále kráčeti nemá) volal a napomínal nás, abychom nemeškali tak uctivě proti dotčenému Turku se zachovati, a my jsme ho poslechli. Ale pan Antoni Donato, byv opodál za námi, a dobře od přirození neslyšav, když vicarius volal vlasky Descavalcate! to jest: "Ssedněte dolův!" domníval se, že naň volá: Cavalcate! to jest: "Jeďte!" pročež nessed s osla svého, ale bodl osla nohama, za námi pospíšiti a nás dohoniti usiluje. Což vida Turek, k posměchu sobě to bera, jel stranou ke zdi vinice, a z ní kamení bral, tím úmyslem, aby s panem Donatem nepřátelsky se potkati mohl. Ale srozuměl tomu pan. Donat, pročež nerci-li ssedl, ale strachem spadl a svalil se s osla na zem na hřbet, až kozelec převrhl a nohy zdvihl. Turek to vida zasmál se a jel pokojně svou cestou.
My vsedše zase jeli jsme dolů mimo rybník Bersabe a přes jeho hráz, o němž jsem nahoře psal. Odtud jsme se uhnuli proti poledni, dávajíc se nahoru přes vrch Gihon řečený. Ten vrch anebo vlastněji hora ležela od Jerusaléma na západ slunce před branami rybnou a starou; pod ním bylo údolí nepřístupné a s té strany město pevné činící. 2. Paralipomen. 33. Josephus antiq. lib. 7. cap. 15.
Na té hoře byl král Šalomoun korunován a na království pomazán (3. Reg. 1.), snad u podobenství, že ten vrch u prostřed světa stojí, jakž se znáti může (2. Paralip. 32.), aby znamenal Krista pána, kterýž u prostřed světa na kříži dřeva na hoře Golgatha povýšen, kteráž díl a kus hory Gihon jest, a tak na království všeho světa potvrzen byl.
Z té hory tekla studnice, o níž se činí zmínka 2. Paral. 32., 4. Reg. 18., a sloula Nepthoa, jináče a vlastněji Gihon, česky se vykládá "srdce"; že jako srdce u prostřed těla, tak tato u prostřed světa vycházela; jakož pak i někteří theologové, když v prvních knihách Mojžíšových v 2. kap. o řece Gihon z ráje pocházející psáno stojí, tato studnici a potůček z ní vycházející rozumějí; ale vedlé soudu mého v podobenství se může rozuměti. Nebo vlastně vedlé textu mám za to, že znamená Nilum, kteráž mouřeninskou zemi obchází, až skrze Egypt do moře vpadá.
Když jsme nejvýš nahoře byli, ukazoval nám vicarius jakousi věž starou čtverhranou, na pravé straně opodál od cesty, a slove věže Gihon; tak se domýšlím, že jest byla nad studnicí hořejší hory Gihon vystavená, z níž vodu po trubách do města vedli. 4. Reg. 20., 2. Paral. 32.
Odtud jeli jsme mimo jakýsi veliký strom, nápodobný u nás dubu velikému, a stál po levé straně, vlasky jej terebinto, latině terebinthus jmenovali, o němž se v herbářích obšírně vypisuje. Pod tím, prý, panna Maria, chodíc z Betléma do Jerusaléma a zase zpátkem, odpočívati obyčej měla. A jest k tomu pohodlný a může od toho času tu býti; neb jest velmi trvánlivý a vždycky se zelenající; jakož i Josephus svědčí, že onen terebinth (o němž v prvních knihách Mojžíšových v 35. kap.), pod nímž Jákob modly zakopal, ještě za jeho časův čerstvý stál. A sv. Jeroným in loc. Hebr. in Balanus píše, že týž terebinth 24 mil vlaských vzdálí od Jerusaléma, blízko hrobu Josefova, u města Neapolis, totiž "nového Sichem", ještě čerstvý stál; a druhý, o němž 3. Reg. 13., u Bethel, pod nímž onen muž boží (kterýž Jeroboamovi, modlám obětujícímu, z rozkazu božího zlořečil a pomstu boží ohlašoval) odpočíval.
Jest pak tento terebinth Betlémský dvě míle vlaské vzdálí od Jerusaléma, a Turci a pohané jej u veliké vážnosti maji.
Odtud jeli jsme na jakýsi kopeček, na němž věže pobořená stála; pravili nám, že někdy dům sv. Simeona byl, kterýž Krista pána děťátko na své lokty bral. O jeho jiném příbytku nahoře také oznámeno.
Odtud na čtvrt míle vlaské přijeli jsme k jakési čisterně okrouhlé, a jmenuje se "studnice tří králův", proto že tu tří králové, když z Jerusaléma do Betléma jeli, se zastavivše, hvězdu, kteráž jich vůdcí do Betléma byla, viděli a poznali; o níž svatý Matouš v 2. kapitole. Coby, mohl z lučiště dostřeliti od té studnice na pravé straně na vršku stálo kus zdi; znáti, že tu někdy byl kostel, na tom místě, kde (prý) anděl Abakuka proroka za vrch hlavy vzal, a jej s jídlem, kteréž svým žencům nésti chtěl, do Babylona k Danielovi, kterýž tehdáž v jámě lvové seděl, donesl. Daniel. ult. cap.
Dále na půl míle vlaské po levé straně blízko od cesty viděli jsme v jakési zahradě kostelík dosti čistý, na tom prý místě postavený, kde se Eliáš prorok naroditi měl; byl tu někdy klášter, ale nyní jej Turci drží. U toho má býti studnice, z níž ač voda dobrá býti nemá, však proto, že z ní Eliáš prorok často pívati měl, u veliké vážnosti jest; a blízko ní má ležeti veliký kámen, na němž znamení hlavy, ledví a sedění, a sumou zpodpírajícího se člověka viděti, a to od Eliáše proroka tak vytlačeno býti má. My jsme tam nebyli.
Od toho kostelíka viděli jsme na cestě hada zabitého, velikého na tři lokty zdýlí, a tlustého co ruka člověčí.
Okolo míle vlaské stojí na pravé straně v poli kus zdi staré a okrouhlé mezi mnohým rumem, kdež někdy dům patriarchy Jákoba býti měl. 1. Genes. 33.
To pole jest nyní velmi neúrodné, a na něm množství kamení drobného okrouhlého, nážluté barvy, nápodobného zrnům hrachovým, kteréž (prý) od času putování Krista pána na tom poli býti mají. Kdyžto jda Kristus pán cestou, ptal se jednoho rozsívajícího, coby rozsíval? a on odpověděl, že kamení, tím se Kristu pánu posmívaje; on říci měl: "Když tedy kamení rozsíváš, nechť jest tu kamení." Těch zrn kamenných přivezl jsem s sebou do vlasti své, a jich něco ještě za sebou mám. Od Arabův slovou ommos, a latině cicer arietinum.
Přibližujíce se již k Betlému, viděli jsme na pravé straně státi kostel v poli, se dvěma okrouhlými a chocholatými sklenutými krovy, a okolo něho zídku čtverhranou, jakož i kostelík čtverhraný jest; na každém pak rohu jeho stojí sloup kamenný, a na těch teprv klenutí; pod nímž jest hrob dlouhý kamenný, však úzký, a čtyř noh vysoký, a vedlé toho s každé strany jeden hrob menší.
O tom velikém hrobu pravili nám, že jest Ráchel, manželky Jákoba patriarchy, kterýž on sám dělati dáti měl; v prvních knihách Mojžíš. 35. kapitole. Turci sobě nyní mešit z něho udělali:
Odtud jest cesty. dvě míle vlaské do Betléma. I dávali jsme se
předce cestou, až jsme okolo míle vlaské vzdálí od Betléma přijeli a
tu údolí, a přes ne na druhé straně vršku Betlém spatřili; kdež
nemeškajíce s oslův jsme ssedli, a na kolena klekše; pánu bohu z
ochrany jeho svaté děkovali. Potom jsme do toho údolí pěšky sešli, a
přes ně s druhé strany teprva k Betlému došli. A však dříve nežli
jsme k klášteru přišli, šli jsme přes jakési místo k západní straně,
kde někdy brána Betlémská stála, a tu spatřili čisternu hlubokou, v
kteréž byla čistá a dobrá voda. A to má býti ta čisterna, o níž
čteme, že když se jí Davidovi v městě před nepřátely zavřenému
zechtělo, až i tato slova promluvil: "Ó kdo mi dá vody z čisterny
Betlémské, kteráž jest v bráně," tu tří udatní rekové jeho vydali se
prostředkem vojska Filistinských, svých nepřátel, a šli až k čisterně,
a nabravše z ní vody, k Davidovi beze škody přinesli, kterýžto nechtěl
píti, ale raději obětoval ji pánu bohu, řka: "Odstup to, abych před
obličejem boha mého to učinil, a krev mužův těchto abych pil, neb s
nebezpečenstvím životův svých přinesli jsou mi vody."
1. Paral.
11. Od té čisterny šli jsme přímo
k klášteru, a počítají z Jerusaléma k němu šest mil vlaských, to učiní
něco více nežli míli českou.
zpět na obsah 
Další: O vjití našem do kláštera Betlémského, a o spůsobu kostela blahoslavené panny Marie.