|
- Harant | - Cestopis | - Copyright | - |
Ves pastýřů. Kostel u andělů. Věže stáda. Hrad Bethsur. Skrýše panny Marie.
Když bylo okolo nešporův, gvardian s mnichy a my poutníci šli jsme do kaply svaté panny Kateřiny, a zpívali jsme tam nešpor. Po nešpoře vyšel s námi gvardian ven z kláštera, neb náš vicarius pro veliké horko v klášteře zůstal.
I obrátili jsme se proti východu a dávali jsme se údolím, až jsme mimo jakousi ves šli, kteráž nám jdoucím po pravé ruce ležela, totiž proti poledni, a jmenuje se "Ves pastýřův", z níž oni pastýřové, jimž andělé narození Krista p. zvěstovali, býti měli; a leží od Betléma půl míle vlaské.
Od té vsi uchýlili jsme se k půlnoční straně, na jakés úrodné a pěkné pole, plné olivových stromů, o nichž pravili, že za časův Krista pána tu byly; pročež podnes Turecký císař toliko polovici poplatku z nich béře, mimo jiné, od nichž ještě jednou tolik dávati se musí; a táhne se několika honův.
V tom poli přišli jsme před jakousi vinici, kteráž byla ohražená hradbou kamennou do páždi zvýší. Do té nás uvedl gvardian, a v ní ukazoval kusy zbořeného stavení a mnoho rumu, až i sklep jeden, coby kapla byla pod zemí proti východu, do něhož na poledne jest hrubá prodělaná díra, skrze niž řícenin téměř do polovice toho sklepu napadalo. My tedy tou děrou do něho jsme lezli a poznali, že jest kapla byla, dlouhá 12 a široká 6 krokův, bez oltáře (snad doleji zasutý byl), a vedlé všech okolností znáti, že jest nákladný kostel na tom místě býti musil, a jakž nám pravili, že sloul "u andělů". V tom podzemním sklepě viděli jsme mnoho střepův a hrncův plných popela a uhlí, kteréž tam Mouřenínové a Arabové, aby kouřili a kadili, vnášejí. Nebo té kaply a místa okolního pohané hrubě sobě váží, netoliko pro skutek boží na něm stalý, ale i pro některé jiné příčiny. Skutek boží jest ten, že jsou andělé na tom místě pastýřům stádo pasoucím narození Krista pána zvěstovali, chválíce boha s množstvím rytířstva nebeského, a řkoucích: "Sláva na výsostech bohu" atd. Lucae 2.
Na tom místě ještě za Starého Zákona stála věže a sloula židovsky ader neb eder, latině turris gregis, česky "věže stáda"; byla jako varta a stráž v poli Betlémském pro stáda, jichž se tu mnoho každého času pro dobrotu a množství pastev pásávalo. U té věže bydlel za některý čas patriarcha Jákob a stádo své tu pásl. 1. Genes. 35. Pročež pohané, smýšlejíce dobře o andělích a patriarších, šetří sobě takové památky. Jiná příčina, proč sobě toho místa šetří, jest tato, že nedávno jakýsi Arab, chtěje nedaleko odtud zahradu svou ohraditi, bral kamení štukové, jehož tu mnoho leží, a chtěl je odnášeti, jakož ho již něco i odnesl; ale že netoliko on, ale všickni jeho děti, hovada a co živého bylo, domem jeho, kterýž se na ně obořil, se zasulo, pročež tak se toho skutku pohané strachují, jináče nemyslíc, nežli že se to pro to odnešené kamení stalo; a odtud ani kameníčka drobného ani ratolístky a bylinek po těch říceninách rostoucích, ani nic jiného neberou; ale když kdo z křesťanův co před nimi odtud nese aneb ulamuje, horší se nad tím a toho jemu činiti zbraňuji. To místo míli vlaskou od Betléma leží.
Odtud obrátili jsme se zpátkem do vsi pastýřův, a přišli k studnici hned při začátku vsi, v níž mnoho vody bylo. O té pravili nám, že jdoucí tudy panna Maria píti chtěla, ale žádný jí z obyvatelův té vody navážiti nechtěl, tak že modléci se, voda v té studnici nadmouti se a až nahoru vystoupiti měla, jíž se ona napila. K nám jsou se ti nepřízniví pastouškové přívětivější stavěli, v tom, že jeden přes druhého s provazem a koženým okovem běžel, aby jí nám navážil a píti dal; však bezpochyby proto, aby od nás některý majdyn za to dostali, to činili.
Nedaleko od té vsi ukazovali nám na levé ruce 11 olivových stromův, kteréž jakýsi Arab aneb Mauřenín konventu Betlémskému po smrti své poručil, na ten spůsob, aby se za jeho duši po smrti modlili; kterýchž oni až posavad požívají.
Blízko odtud na straně polední ukazoval nám gvardian vrch, na němž ještě velké kusy zdi a věží viděti; o tom pravil, že jest tu někdy byla znamenitá pevnost Jerusaléma a kraje okolního hlavní klíč, sloula Bethsur (Josue 15.). Josef nazívá ji Betferon (13. ant. 19.). Za času sv. Jeronýma sloula Bethsoron, jakoby řekl: "Dům skály" aneb "Dům skalnatý", proto že na tvrdé skále a mezi horami vystavená byla a ležela, při počátku s té strany údolí Raphaim, míli od Jerusaléma. Král Roboam a Judas Machabejský po něm nejvíce ji zpevnili. 2. Paral. 11., 2. Esd. 3. Liziáš ji oblehl, ale nadarmo; Antioch král jí zradou dostal, a Jonata Machabejský ji zase opanoval. 1. Macch. 4. 6. 9. 10. 11. 2. Macch. 11. 13.
Nedaleko od toho Bethsur má býti studýnka, v níž onen komorník královny Candaces z země Mouřenínské od sv. Filipa pokřtěn byl. Actorum 8.
Od té vsi šli jsme blíže k Betlému, a přišli k jakés kaplici malé klenuté, však z předu i zadu něco pobořené; o té pravili, že na tom místě někdy Josef s pannou Marií bydlel, když od anděla ve snách do Egypta povolán byl. Mat. 2.
Odtud jsme se uhnuli v stranu kláštera asi 100 krokův proti poledni, k jakémus starému pobořenému stavení, v němž mezi rumy a kusy zdí viděli jsme malé a nízké dvířce proti půlnoci, skrze něž se jde do jakési uličky do skály tesané, dlouhé a nízké; do níž jsme i my jeden po druhém s světlem vlezli. Když jsme ji sehnuvše se prošli, přišli jsme do jakéhos sklepu tmavého bez okna, v kterémž na východ jest oltář, vše z skály vytesáno; tu nám gvardian pravil, že v něm blahoslavená panna Maria s děťátkem Kristem pánem, dřív než do Egypta utekla, pro strach Herodesův se skryla, a v něm děťátko své kojiti měla, kdež že se musila částka drahého mléka jejího na zem dostati; nebo v pouhé černé tvrdé skále jest jiný kus skály bílé barvy a měkký, že se strouhati a snadně odrážeti může, jako hlína armenská a latině bolus armenus řečená; ta jest vůně aromatické, jakoby strojená byla, a praví; že má dobrá býti šestinedělkám a jiným kojným ženám, kteréž mléka nemají, když ji v nápoji aneb v jídle požívají. A tomu tam tak hrubě věří křesťané i Turci, že ji do dalekých zemí zavožují a mnoho s dobrým prospěchem (i hovadům, aby dobře dojily, ji dávajíc s vodou smíchanou) užívají, kteréž jsem i já kus s sebou do vlasti přivezl.
Když jsme všecko, co potřebí bylo, shlídli, zase jsme se do
kláštera navrátili, a chvílku poodpočinuvše, šli jsme
všickni do kaply sv. p. Kateřiny a tam
Complet zpívali; odtud
zase do
conventu k večeři, po večeři do jakési komory, v níž
rohože na zemi, a koliks modrací na nich rozprostřené byly; na ty jsme
se položili a tu noc dobře odpočívali.
zpět na obsah 
Další: O druhé processí k místům kostela Betlémského; item o spůsobu města a kláštera, a o navrácení se zase do Jerusaléma.