Řád a ustanovení od císařův Římských, králův a knížat království Franckého, kteříž byli nejvyšší přední a hlavní řádu slavného tovaryšstva rytířův hrobu božího v Jerusalémě, s dovolením a u přítomnosti otce gvardiana, jakožto kommissaře vrchního v zemi Svaté, vypsaný.

- Harant - Cestopis - Copyright -

Kapitola 43.

Řád a ustanovení od císařův Římských, králův a knížat království Franckého, kteříž byli nejvyšší přední a hlavní řádu slavného tovaryšstva rytířův hrobu božího v Jerusalémě, s dovolením a u přítomnosti otce gvardiana, jakožto kommissaře vrchního v zemi Svaté, vypsaný.

Ve jménu a ke cti boha otce, i syna i ducha svatého a blahoslavené panny Marie, matky jeho, andělův i archandělův, patriarchův a prorokův božích, apoštolův, evangelistův, svatých učedlníkův a všech svatých i světic, a všech duchův nebeského dvoru.
Známo a zjevno buď všem, nejvyvýšenějším a nejjasnějším knížatům, lidem urozeným, vojákům a lidu křesťanskému, léta od vtělení pána našeho Jesu Krista tisícího devadesátého devátého, že nejjasnější, nepřemožená a osvícená knížata : svatý Karel Veliký, císař a král vší Francie; Ludvík Šestý, moudrý, příjmím Pobožný; Filip, řečený Moudrý, udatný a dobyvatel sobě nejsvětější, a srdnatý Ludvík; správce Gotfrid z Bullionu, a jiná udatná knížata a králové křesťanští, dostavše skrze ně v jich císařství a království koruny, dobrovolně bohu se oddali a slíbili, aby sebe a statky i osoby své vynaložili k bojováni a války vedení za mořem, za příčinou podmanění a zkažení převráceného a tyranského národu Saracenův nevěrných i jich mocnosti a důstojenství; království Jerosolimitánské; a země k němu příslušející i panství, od řečených nevěrných obsažené, aby sobě v moc uvedli, podlé své možnosti víru křesťanskou rozmnožili, spůsob církve katolické apoštolské a jiných křesťanských církví ode všech ubližování a potlačování obhajovali a chránili, správce též církve, lidi chudé, vdovy, sirotky a jiné křesťany (proti jakýmkoli jich nepřátelům se postavujíc) aby v své ochraně a obraně měli.
Známo také buď, že jsme my výš jmenovaní s strany předdotčených věcí slib náš vyplnili, a pilností i starostí naší, z božského vnuknutí, království Jerosolimitánského a končin Saracenských dostali, a proti nim chvalitebné vítězství obdrželi a dotčenou víru křesťanskou rozmnožili. Protož jméno nejkřesťanštějšího knížete nám jest spravedlivě přivlastněno a hodně od jiných knížat a lidu křesťanského dáno, když jsme se šťastně do království našeho Franckého, též do zemí a panství nám příslušejících navrátili; tolikéž všecka jiná království s knížaty křesťanskými, nám všeho dobrého přejícími a pomáhajícími nám, jak bohatstvím svým, tak lidem, abychom vždy slib svůj vyplniti mohli, a to, což jsme již dávno započali, za tou příčinou, jakž sám rozum ukazuje, aby měli díl poctivosti, jakéž jsme my sami dostali.
Nad to ku poctivosti umučení pána našeho Ježíše Krista, a pro poslušenství a uctivost, kterouž povinni jsme nejsvětějšímu papeži, stolici apoštolské a místo boží na tomto světě držícím, i tolikéž biskupům z velikého města Říma poníženě připovídáme, nejsvětější kříže, jimiž jsou nás a vojáky naše znamenali, ku poctivosti pěti ran pána našeho Ježíše Krista, abychom byli tím upevnělejší, na takové nevěrné nositi, abychom sebe a lid náš křesťanský, jak živý tak mrtvý, v krajinách těch nevěrných znali. Nad to výš v to jsme nahlédli a to uvážili, aby založen byl řád nejsvětějšího hrobu města našeho Jerosolimitánského, ku poctivosti nejsvětějšího vzkříšení pána Jesu Krista; jménu pak našemu nejkřesťanštějšímu přední důstojnost řečeného řádu jsme přivlastnili, a dotčených pět křížův červených jim také, ku poctivosti pěti ran, pánu našemu Jesu Kristu učiněných, darovati jsme umínili, vojákův řečeného řádu veliké množství jsme nařídili a je jmenovanými kříži proti dotčeným nevěřícím znamenali; kteřížto tou příčinou na utíkání obráceni byli, aniž jim možné bylo vojsku na odpor se postaviti.
A aby tíž vojáci a jiní vojenští lidé, do řečeného království Jerosolimitánského putovati chtějící, kteříž jsou se v službě a vojště našem hrdinsky a zmužile proti předjmenovaným nevěřícím chovali, a s strany předoznámených věcí, k rozmnožení dotčené víry křesťanské a obhájení katolické apoštolské církve Římské, i jiných církví křesťanských, příznivější a náchylnější učiněni jsou, těch důstojností, vyvýšeností, privilegií a práv užívati a z nich se těšiti mohli, kterýchž úředníci naši a domácí užívají a z nich se radují, dovolili jsme a dovolujeme; a aby nebyli poplatníci, aniž z věcí a zboží kupeckých od nich přivezených jakou pomoc dávati budou; tolikéž ode všech břemen a pomocí nebo platův jakýchkoli, nám za jakoukoli příčinou, buď s strany obydli neb jináč, nyní nebo budoucně povinných v končinách a zemích nám poddaných, s koňmi, zbrojmi, oděvy nebo jináč přes cestu pracující zůstávati budou svobodní, z toho vyňatí a ničímž nezavázaní; a ponuknou mysli jiných našich poddaných, aby túž pout před se vzali, a v té nás proti dotčeným nevěřícím, jsouc v tom od nás přijati a posilněni, provodili.
Chtěli jsme mimo to a chceme, aby ti, jenžby poctivosti řečeného rytířstva dojíti a dotčených zvláštností a svobod užívati a nimi se honositi chtěli, jmenované pouti a služby, k zalíbení a rozmnožení též víry křesťanské, obhájení Římské katolické a apoštolské církve i jiných církví křesťanských, na sebe brali a k jmenovanému řádu připsáni byli, a tu v církvi hrobu božího Jerosolimitánského od nás, nebo v nepřítomnosti naší od našeho místodržícího, křížem znamenáni budou: kdyžby nám z správ, z moci arcibiskupa nebo správce osady aneb fary, při které jsou se zrodili, učiněných, známé bylo, aneb našemu místodržícímu, že ti jsou křesťané katoličtí, řádně zplození, a ne z nepořádného lože, aniž jakou úhonu měli, ani jakým nešlechetným a ohavným hříchem na soudu neb krom soudu naříkáni a zmazáni byli; a aby tíž vojáci, zpovídajíce se z hříchův svých a rozhřešeni jsouce, na den přijetí svého do jmenovaného rytířstva, svatosvatou večeře páně svátost od kněze, tehdáž v řečené církvi hrobu božího mši sloužícího, přijali; kdež my, aneb náš místodržící, je věncem jmenovaného řádu ozdobí a pěti kříži zaznamená, když oni i jeden každý z nich přísahu, že nařízení v témž řádu obsažená, od nás vydaná a vyhlášená, věrné zachovávati a obhajovati budou, učiní, a složí sumu třidceti korun škutských do pokladu hrobu božího, na almužnu chudým a jiným pocestným lidem, na jmenované místo přicházejícím a tam se každodenně hrnoucím, a nemocným v špitálích téhož hrobu božího města Jerosolimitánského, a sv. Jana, a sv. Lazara ležícím, odevzdanou.
Že poutníci poddaní naši budou užívati svobod a zvláštností, v nařízení našem o tom učiněném a vydaném šířeji vysvětlených, sumu pět škutských korun, na túž almužnu oddaných, složí, a k ostříhání téhož nařízení se zaváží.
Chtěli jsme také a chceme, aby v dotčené církvi hrobu božího. Jerosolimitánského, a v jiných církvích, od nás a jiných králův a knížat až dosavád vzdělaných, i budoucně majících býti vzdělaných, v řečeném království Franckém i jinde v jich zemích a panstvích, ku poctivosti téhož hrobu božího služby boží nábožně se dály, spůsobem a řádem níže dotčeným, totiž : aby v každou neděli v jednom měsíci od kněží latinských, zachovajíc obřady, kteréž se při takových věcech obyčejně zachovávají, jedna hlasitá mše a pět hlasem tichým, ku poctivosti a uctivosti dotčených pěti ran pána našeho Jesu Krista, slouženo bylo. Při takové službě my, aneb v nepřítomnosti naší místodržící náš, vojáci naši a poutníci výš řečení státi budou.
Že dotčený náš místodržící, vojáci a poutníci každodenně mši slyšeti, modlitby a hodiny sv. kříže říkati a některé almužny udělovati povinni budou.
Že ve dnech svátečních výročních, početí, narození, zvěstování, očišťování a na nebe vzetí blahoslavené panny Marie, vysokým hlasem slovy latinskými mše slouženy a processí konány budou, při nichž my a dotčený místodržící náš, vojáci a poutníci státi a svatosvatou večeře páně svátost přijímati povinni budeme, abychom bohu příjemní a vděční jsouce, proti řečeným nevěřícím bezpečně válku vésti a je sobě podmaniti mohli.
Spůsobíme také, aby každodenně mše slouženy byly; chudým almužny udělovati budeme; rytíři pak jmenovaní toliko v pátek každého týhodne, ku poctivosti umučení pána našeho Jesu Krista aby se to dálo, nařídí; hodiny sv. kříže říkati budeme, a u večer nešpor o mrtvých říkati poručíme; a bohu dobrotivému za knížata, krále a lid křesťanský modliti se budeme a žádati, aby vítězství proti týmž nevěřícím, pro zachování a rozmnožení víry a obhájení katolické apoštolské a Římské církve, propůjčiti ráčil.
Že my, místodržící náš a jiní rytíři bojovní a poutníci dotčeného řádu, časův adventního, postního, o suchých dnech, v křížové dny, a u vigiliích řečených výročních svátkův blahoslavené panny Marie, ku poctivosti boží a též panny Marie matky jeho, a pro pozor na pokání, nám a lidu křesťanskému k obdržení od boha odpuštění hříchův našich uložené, a abychom se pokušení ďábelských vyvarovati mohli, a nad těmi nevěřícími vítězové učiněni byli, postiti se budeme.
S vědomím naším jsme nařídili a nařizujeme, že na den svátku těla božího v církvi dotčeného hrobu božího města Jerosolimitánského tři mše, totiž první v jazyku soriánském, druhá v jazyku řeckém, třetí pak jazykem latinským, vysokým hlasem, a služba boží s připojením obřadův obyčejných sloužiti se budou. V jiných pak církvích, od nás a přátel našich v království Franckém, též v zemích a panstvích našich ku poctivosti řečeného hrobu božího vzdělaných, táž služba latině konati se bude. A držeti se budou processí, ku poctivosti a uctivosti víry a důvěrnosti v svatosvatou večeře páně svátost, v nás a v lid křesťanský vlitou.
Že každoročně v každou neděli Květnou od nás, aneb místodržícího našeho v nepřítomnosti naší, vzat a zvolen bude jeden z kněží, kterýž na oslu sedě v svolání a shromáždění dvanácti kněží, kteříž službu boží v církvi svatého hrobu vykonávají, do jmenovaného města Jerosolimitánského vjede. Kterémužto knězi tak zvolenému my a dotčený náš místodržící, vojáci, poutníci a lid křesťanský téhož města v cestu vjíti, jej dobrotivě přijíti, a do shromáždění řečeného hrobu božího s velikou ponížeností doprovoditi povinni budeme. V kterémžto shromáždění týž zvolený, a jiní kněží výš jmenovaní, službu boží ku poctivosti a uctivosti příjezdu pána našeho Jesu Krista, kterýž do téhož města Jerosolimitánského v přítomnosti svatých učedlníkův svých vykonal, a vzáctného příjmu od obyvatelův téhož města a radosti, kterouž jsou za příčinou příchodu jeho měli, slavně konati budou.
Ve čtvrtek pak nejprvé příští služba boží s obřady obyčejnými, od zvoleného a jiných kněží výš dotčených, v shromáždění hrobu božího čísti a konati se bude; a my i náš místodržící jim občerstvení od chleba, vína, ryb, v domě večeřadla božího, v témž městě našem Jerosolimitánském připravíme, kdež je přívětivě přivítáme, nohy jejich poníženě mýti a líbati budeme, a večeři držeti budeme, a jim almužny udělíme, i lásky k nim dokážeme; a kdyžby týž zvolený a jiní kněží bohu poděkovali, a svaté evangelium boží, kteréž jest apoštolům svým kázal, nám přečtli, my anebo náš místodržící, vojáci a poutníci výš dotčení v témž večeřadle občerstvení své přijmeme. Almužny na zlatě, stříbře, oděvu, pokrmích, chlebě, víně dávati budeme všem nemocným v špitálích velikých ležícím, a jiným chudým, v nouzi a potřebnosti zůstávajícím, nám známým, pro uctivost a připomínání svaté večeře, kterouž jest téhož dne pán náš Ježíš Kristus s jmenovanými učedlníky svými v předřečeném domě večeřadla božího konal, rozdělovati a rozdávati budeme.
Že týž zvolený, a kněží předjmenovaní, kteřížby jej do téhož města Jerosolimitánského, jakž výš dotčeno, doprovázeli, na horu Olivetskou se odeberou, a tam přes celou noc dotčeného dne čtvrtečního na modlitbách a prosbách božských, pro uctivost a rozpomínání se na modlitbu na témž místě od téhož pána našeho Jesu Krista konanou, trvati budou.
V den pak velikého pátku týž kněz zvolený evangelium o umučení pána našeho Jesu Krista v shromáždění hrobu božího přečte, a to nám a našemu místodržícímu, vojákům a poutníkům a lidu křesťanskému vykládati bude, a službu boží s jinými výš jmenovanými kněžími vykoná, kdež my státi povinni budeme, aniž se jakým pokrmem zanášeti a jeho užívati budeme, dokavadžby hodina, v kterouž jest pán náš Ježíš Kristus, na vykoupení lidského pokolení na kříži vise, duši vypustiti ráčil, nebila.
Aby čtyři rytíři řečeného řádu hrobu božího v noci téhož velikého pátku, až do poledne následujícího dne, ku poctivosti a uctivosti pána našeho Jesu Krista, jehožto tělo tu od nevěrných Židův v túž noc ostříháno bylo, věrně hlídali.
Aby všickni kněží, kaldejští, řečtí i latinští, ustavičné modlitby přes celou noc velikého pátku v shromáždění dotčeného hrobu božího, za příčinou víry a obhájení katolické a apoštolské církve i jiných církví křesťanských proti takovým nevěřícím, vykonávali.
Nad to výš nařídili jsme a nařizujeme, aby ustavičně almužny rozdělovány a rozdávány byly, aby dotčení rytíři, poutníci a jiný lid křesťanský vězení zproštěn byl, kteříž jak z našich království Franckého panství a zemí, tak z jiných končin a zemí knížat křesťanských s námi spřízněných přišedše, proti týmž nevěřícím s námi válku vedli, a v tom tak trvali, žeby od týchž nevěřících zajati a zadržáni byli. Tolikéž v poníženosti dotčených knížat a důstojných pánův arcibiskupův, biskupův, opatův a jiných dobrodiní požívajících, tak v našich království Franckého panstvích a zemích, jako v jiných k týmž knížatům křesťanským příslušejících žádali a při nich vyhledávali, aby čtvrtou částku z třetiny důchodův k dobrodiní jich, za vysvobození týchž vězňův, ku poctivosti bohu a pro odplatu jich prací v odporování týmž nevěřícím, pro milování víry a obhájení církví a prelátův křesťanských, skládali.
My také žádali a prosili jsme nejsvětějších města svatého Říma biskupův, aby odpustkův knížatům všem s námi spřízněným a lidu křesťanskému, kteříby pro vyplacení a vysvobození dotčených zajatých a chudých, nám i jiným předřečeným knížatům poddaných, i dotčený hrob boží navštíviti i s námi proti týmž nevěřícím, k odporování jim, jakž výš povědíno, táhnouti chtěli, propůjčiti a uděliti ráčili.
Přes to ustanovili jsme a s bedlivým uvážením to míti chtěli, aby rytíři dotčeného řádu hrobu božího, pod mocí soldána Babylonského nebo jeho místodržícího, o vyplacení a vysvobození těch všech zajatých péči na se vzali. Kterýmžto rytířům k vykonání toho peníze z dotčené almužny odvedeny budou, a z nich počet a jiné věci potřebné našemu místodržícímu v témž městě Jerosolimitánském, v společnosti rytířův dotčeného řádu a poutníkův téhož hrobu božího, učiní.
Že s vědomím naším a dobrovolně zvolujeme, jmenujeme a nařizujeme dotčené rytíře řádu našeho hrobu božího za výběrčí a správce důchodův, sbírek, záduší, almužen, o nichž výš zmínka se děje; a nad tím předjmenovaní rytíři, a v nepřítomnosti jich dotčení poutníci, aby správu měli; též i jiných záduší, od nás anebo přátel našich, v církvích království našeho Franckého, panství a zemí našich a jiných knížat vyzdvižených, a almužen daných na vysvobození dotčených rytířův a poutníkův a lidu křesťanského, v moci a panství i v žalářích týchž nevěřících snad zůstávajících a zůstávati majících, aby takoví důchodové a almužny kněžím, služby boží v dotčené církvi hrobu božího konajícím, a chudým v oznámených špitálích hrobu božího, svatého Jana, svatého Lazara, a v jiných špitálích, od jiných knížat, přátel a starších našich a lidu křesťanského, ku poctivosti boha, svatých apoštolův a jiných svatých, tak v království našem Franckém, zemích a panstvích, jako přátel našich, založených a ustanovených, se scházejícím a tu se zdržujícím, věrně od nich s prozřetelností rozdělovány byly. Z kterýchžto důchodův a sbírek tak přijatých a rozdělených tíž rytíři a poutníci každého roku nazejtří božího těla, v komoře rady naší Jerosolimitánské, počet učiniti, a na ten konec tíž výběrčí a správcové tam se najíti dáti, anebo z toho počet svůj, anebo pravdivou pamět odeslati povinni budou.
Aby řeholník nad pokladem dotčeného hrobu božího Jerosolimitánského dobrý a hodnověrný přípis takového počtu učinění vypsal, originály jejich toho zachoval, ostatek, bylo-li by co na dluzích, přijal; kvitancí a přijetí těch počtův od dotčených správcův, jak přítomných, tak nepřítomných, aby od nás, nebo v nepřítomnosti naší od místodržícího našeho, zapovědíno a spečetěno bylo, o to se přičinil.
Chtěli jsme také a chceme, aby sto rytířův dotčeného řádu, v království našem Franckém, zemích a panstvích, a v jiných královstvích, přátelům našim přináležejících, obývajících a se zdržujících, přicházeli a postavovali se v komoře rady naší Jerosolimitánské, kteřížby nás nebo místodržícího našeho v dotčeném tažení zmužile a myslí veselou a dobrovolnou následovati, a při nás státi, prostředkům, spůsobům a příčinám v dotčené radě o vedení války proti týmž nevěřícím, k rozmnožení víry a obhájení církví křesťanských, jak latinských tak jiných jazykův výš doložených, spravovaných, založených, a almužen, kteréž tu přivozovány budou, vyrozuměti mohli, tak abychom z toho zavírky mocné a potřebné i právní bráti mohli.
Ustanovili jsme také a nařídili, abychom některého z rytířův dotčeného řádu zvolili za prostředníka u soldána Babylonského, kterýžby témuž prostředníkovi našemu dovolil za tři léta pořád zběhlá v témž Babyloně se zdržovati a bydleti, aby o některých rytířích, poutnících a jiných křesťanech zajatých, od dotčeného soldána anebo vojákův jeho zadržených, vědomost míti mohl; a aby mzdou zlata a stříbra skrze jiné rytíře naše, pod panováním a ochranou dotčeného soldána Mettema, tíž zajatí od takového zdržování vysvobozeni byli, anebo, žeby on soldán raději chtěl, aby na místě nevěřících, od nás aneb poddaných našich na vojně anebo jinde zajatých, zdržených anebo zadržánu býti majících, směnění byli: ty v té příhodě od takového zajetí jich osvoboditi míníme, toliko aby dotčení zajatí naši propuštěni byli.
Kdyžby pak rytíř náš tak zvolený prostředník o týchž zajatých, od soldána aneb vojáků jeho, jakž řečeno, zadržalých, dostatečnou vědomost měl, to aby nám v spisu pravdivém, jména jejich, místa, na kterýchžby zdržováni byli, v známost uvedeno, mocnost od dotčeného soldána na ten konec obdržána a propuštěna byla, se přičiní, tak aby tíž rytíři a poutníci zajatí bezpečněji k našim končinám navrátiti se mohli.
Aby dotčený prostředník a rytíři naši nám, aneb místodržícímu našemu v nepřítomnosti naší, o vyplacení týchž zajatých to ukázali, jakouby sumu na vyplacení takového zajetí, komu a na kterém místě, zaplatili; a do těchto končin též zajaté, a toliko přípis vysvobození jich nám dostaví, a výš dotčené všecky, a jednukaždou věc, v známost jiných králův a knížat křesťanských, pánův arcibiskupův, biskupův, opatův a jiných dobrodiní požívajících v království našem Franckém, zemích a panstvích našich a jiných přátel našich, uvedou; aby úžitku slavného svých svatých almužen dosáhli, a napotom k udělování jich ochotnější učinění byli.
Že míníme a toho úmyslu jsme, každodenně dotčených pět křížů téhož řádu hrobu božího, k oděvu našemu připojených, nositi, kteréž jmenovaní rytíři a poutníci, buďto žeby válku vedli proti týmž nevěřícím a jinam se dostali, buďto žeby se jim ke dvorům aneb do shromáždění knížat a jiného lidu křesťanského přicházeti dostalo, nápodobně nositi povinni budou.
Že dotčení rytíři proti některým knížatům křesťanským války vésti nikoli povinni nebudou, nýbrž k nim přízniví budou, leč v té příčině, kdyžby se dověděli, že dotčená knížata jsou vyloučená mocí boží a nejvyššího biskupa, z církve katolické vyhnanci a rozptýlení, a království jejich že jest vojákům v loupež dáno. Kdyžby se ta příčina nahodila, dotčení rytíři za ně proti týmž knížatům bojovati, a příkladem božským práva chudých, sirotkův, vdov, přespolních lidí hájiti, a ode všech ubližování a utiskování zmužile ochraňovati budou.
Protož my, výš oznámených a jiných slušných příčin a důvodův myslí naší pohybujících šetříce, aby výš psané nařízení od nás vynešené a vydané, a to slovo od slova, nic toho, co se v něm obsahuje, neopouštějíce, zachováváno bylo, jsme poručili, ustanovili a moudře uvážili; a tomu na svědomí a utvrzení, na svaté boží evangelium, skrze víru a zákon náš v příčině víry, ani sami od sebe něco toho, co se v týchž nařízeních vykonání hodného obsahuje, nevypouštěti slíbili jsme a přisáhli, nařídivše, aby od potomkův našich, králův Franckých, řečeného řádu hrobu božího a v artikulích těchto, podlé znění jich, to též zachováváno bylo. A tím svědomí jejich, vstříc jim vycházejíce, zavazujeme: aby slibové a závazkové od rytířův téhož řádu a poutníkův do dotčeného města Jerosolimitánského vysíláni byli, a kteřížby se stali, aby zachováváni a plněni byli, jakž se týmiž nařízeními vyhražuje. Kterážto chceme, aby do pokladu téhož hrobu božího složena a věrně opatrována byla; a ty paměti, kteréž v sobě obsahují, bez umenšení aby i hned do království našeho Franckého, do zemí a panství, tak k nám jako k jiným knížatům příslušejících, přenešené byly, tak aby všecko a jednakaždá výš doložená věc od nich vidína, spatřína a věrně ostříhána býti mohla, jakoby v dotčeném pokladu byly; poníženě jich žádajíce, pokudžby v tom mínění naše a dobrý úmysl, ku poctivosti pána našeho Jesu Krista, kterýž srdcí našich zpytatelem jest a to v své ochraně a vládařství zachovává, počátek i konec života našeho dává a uděluje, vyplniti ráčili a chtěli, A aby více a více dotčená nařízení naše všem zjevná a známá i na věčnost zachovávána byla, chtěli a nařídili jsme, aby mocí pečeti naší s pěti kříži řečeného řádu, v prostředku jejím přiloženými, upevněná byla. Jichž jest dátum a vynešena byla od nás v městě Jerosolimitánském prvního dne šťastného měsíce Ledna, léta od narození pána našeho Jesu Krista tisícího devadesátého devátého.

zpět na obsah Další: Přípis vysvědčení, kteréž gvardian pod pečetí rytířům hrobu božího dává.