|
- Harant | - Cestopis | - Copyright | - |
Georgiáni, Země, vrchnost a náboženství jejich. Země Armenská. Města Armenská. Náboženství Armenů.
Georgiáni, národ starožitný, slouli před časy Iberi vel Iberes, od nichž (jakž Varro píše) národ Arragonitský v Hišpanii pošel, a v historiích Hispania posavad Iberia slove.
Země Iberia leží proti půlnoci při hoře vysoké velmi, Caucasus řečené (na níž velikých planet a hvězd východ a západ spatřiti se může), Indii a Tatary dělící; o níž Virg. lib. 4. Aeneid. K západní straně mezuje s Colchis, nyní Mangrellios, při stran císařství někdejšího Trebisonda aneb Trapezuntu. Od východu mají moře Caspium, jináč Hircanum, turecky mar di baca aneb Corazum [slovansky Chvalinské] řečené (kteréžto Abr. Ortelius in theatro Orbis ter. jinými jmény vypisuje), a Medii neb Medskou zemi, nyní Servan nazvanou. S strany polední Armenia (o níž doleji) s nimi se stýká.
Nyní ta země slove Georgia, a turecky Curggini, Ciurgi, vlasky Zorziani, od svatého Jiří, jehož obraz na praporcích a jiných znameních jako patrona svého užívají. Antonius Geufraeus, Breidenbach test. Jest pak země jejich velmi hornatá a skalnatá, plná lesů, skal a řícenin zámků, mezi nimiž nebezpečno nepřátelům průchody bráti a táhnouti, pro příležitost záloh. Potřeb od ovocí, zvěři a jiných hovad, obzvláštně pěkných sokolův hojnost mají; však největší obchod jejich jest z hedbáví, kteréž u nich pěkně se daří, a všelijaké drahé čalouny a věci dělají a prodávají; jakž za času Virgilia lib. 9. Aeneid. v tom chváleni byli:
Pictus acu chlamidem, et ferrugine clarus Ibera.
Řeky skrze tu zemi tekou; starým historikům známé, jako Straboni, Herodoto, Quinto Curtio, kterýž i Natalis de Comitibus v své historii o řece Cyrus (nyní Ser od Georgiánův, a Chiur od Turkův nazvané) a Araxes, skrz tu zemi tok svůj mající, divné věci vypigují.
Vrchnost a pány své mají rozdílné: jedni královského titule užívají, jiní knížecího; a z nich každý od míst dvorů a sídel svých dobře zpevněných a opatřených jmín bývá; jako kteří v Zaghen, Bassachiuc, Gori, Altunchala; Carachala, Chars, Teflis, Reivan, Sirvan etc. bydlejí, od těch měst se nazívají. Své svobody hrdinsky po několik set let ochráncové byli, a jsouc mezi mocnými vladaři, jako Tatarským, Perským a Tureckým, od nich nikdá dokonce podmaněni nebyli a ještě nejsou. A však těchto časův někteří jsou poplatníci krále Perského; jako v Teflis, Gori, Sirvan a jiní někteří, kteříž se chanové, totiž nejvyšší těch měst, a ne králové, jako předešle, jmenovati musejí.
Léta 1577. císař Turecký Amurath několik let s Mahumetem Codabanda řečeným válčil, a tehdáž Turkům několik Georgiánských pánův, jako z Altunchala, Carachala, Teflis a jiných některých dobrovolně i s mocí se poddalo. Ale potom zase od Turkův odstoupili, a jim velikou škodu, jako i podnes, činí a se protiví; o čemž Johan. Thom. Minadous v knize vlasky sepsané obšírně píše.
Dále Marco Polo gentil'h. delle cose de Tartari lib. 1. c. 5., Josafo Barbaro gentil'huom. nel viaggio nella Persia cap. 27. 1., Ambrosio Contarini viaggio cap. 5.. píší nemálo o jejich králích a obyčejích; znáti dávají, že ačkoli křesťanského náboženství býti se chlubí, svého patriarchu a mnoho biskupův mají, však nemnoho co dobrého jiným křesťanům jako jiní divocí národové činí a přejí. Protož každému skrz jejich zemi táhnouti velmi nebezpečno jest.
K víře křesťanské přišli příčinou jedné ženy pobožné tímto spůsobem : nebo jsouc od nich zajata, velmi pilná modliteb a postu byla, pročež pán její divě se tomu, ptal se jí; jakýby to obyčej měla? ona odpověděla, že se bohu svému Kristu Ježíši modlí. Jméno Krista Ježíše když uslyšel, bylo jemu divné a nikdá prvé neslýchané, tak že mnohým svým spolukrajanům o tom vypravoval, a jí, že pobožná jest a svému bohu věrně slouží, vychvaloval. Kterážto pochvala jí dobré jméno i vážnost při sousedích spůsobila. Mezi tím rozstonalo se děťátko jedné sousedě; a ta dala své dítě nemocné (vedlé obyčeje národu toho tehdejšího) z domu do domu nositi, zdaliby se kdo našel, ještoby mu spomoci mohl; ale když matce dítě zase nemocné přinesli, zpomenula na tu křesťanku, a zdaliby ona co prospěti mohla, k ní dítě své poslala. Kteráž se ohlásila, že se za ně bohu svému modliti bude; a když to učinila, dítě s pomocí boží uzdraveno bylo. To se tak daleko rozneslo, že jest i královny, kteráž na hlavní bolest těžce stonávala, došlo; pročež když od královny obeslána byla, jí modlitbami (však aby v Krista uvěříc, pokřtiti se dala) pomohla. Potom ta královna při králi příčinou toho byla, že poslal pro kněží křesťanské, a od nich víře pravé vyrozuměl, a s velikým množstvím lidu pokřtiti se dal; což se stalo za času císaře Konstantina. Ruffinus lib. 1. c. 10. Socrat. lib. 1. c. 20. Sozomenus lib. 2. c. 6. Theodor. lib. 1. c. 23.
Mají oděv na spůsob Peršanův, krom že birýty a čapky všelijakých barev nosí, a kněží pleše na hlavě okrouhle, lid pak obecný čtverhraně stříhati sobě dávají. Brady dlouhé na spůsob Řekův mají, s nimiž se také z většího dílu v náboženství svém srovnávají. Svátosti, mše a křest týmž spůsobem jako oni přisluhují, ano i v řeckém jazyku liturgiae a jiné služby své konají; sic arabsky, chaldejsky aneb persky vůbec mluví, a vlastní řeči žádné nemají.
Postavy jsou bělejší a obdloužnější nežli Peršané, a to proto, že zemi čerstvější a stromovím, stín vydávajícím, osazenější mají. V Jerusalémě drží v své moci některá místa svatá, jako kaplu hory Calvariae, kdež vždycky přes celý rok jednoho zavřeného a na oltáři sloužícího chovají. Potom kostel "svatých andělů" řečený, kdež někdy byl dům Annáše biskupa; a některá jiná místa v krajině Judské mají, k kterýmžto ročně putují v zástupu velikém a bez dání poplatku, k tomu pod praporci, s nástroji vojenskými; ano i ženy jejich na koních s lučišti, kopími, jako udatné vojakyně Amazones, kteréž před lety z jejich sídla a okolo Caucasu hory pošly, přijíždějí. A to jim Turci trpí, bojíce se, aby se toho jich sousedům pohanům, kteříž v jejich krajině a okolní bydlejí, vším zlým zase neodplatili.
Tuto doložím starého a divného někdy u nich obyčeje, který vrchnost jejich zachovávala. Nebo v každé obci vrchnost měli jistou míru pasu, kteroužto každého roku muže i ženy měřiti obyčej měli, a kterýmžby dostačiti nemohla (krom těhotných žen) pro tlustost, ti pokutováni byli; nebo za lenocha, nepracovitého a přiliš břicho milujícího a pasoucího, takového odsuzovali. Alexan. lib. 2. c. 25. Jakož pak tak skoupí bývali, že toliko jednou za den jídali a vodu pijívali, od čehož hydropatae, totiž "vody pijánové" nazváni byli; nicméně pěkné a nádherné šaty nosili. Coelius lib. 18. cap. 22. A po dnešní den hladu, bídy a psoty hojně se u nich nachází, jakž ta vypisuje, kterýž tudy putoval, Ambrosio Contarini nel viaggio nella Persia.
Armenie
Armenia jest krajina Asiae, od jakéhosi Armena z Rodu tak nazvaná. Od půlnoci má díl krajiny Colchis, nyní Calpurt neb Mangrellios řečenou, a díl Georgiánské země; k západu mezuje s řekou Euphrates; od východu má moře Hircanum [Chvalinské] a Medii; od poledne Mezopotamii a Assyrii. Ptolom. lib. 5. Papa Pius Quintus 3. par. desc. Asiae.
Dělí se na větší a menší Armenii (Plinius lib. 6.), z nichž větší králi Perskému a velikému chanovi Tatarskému, a menší císaři Tureckému poddána jest, a ta slove Turcomania.
Hory má veliké, jako Moschicos montes, Periardes jináč Pariedrus, z nichž Euphrates a Araxes řeky pocházejí; Antitaurus, Taurus, Cordica, z nichž Tygris řeka teče. Plinius lib. 5. c. 27. lib. 6. Sallustius, Strabo lib. 11. et 12.
Řeky má slavné, jako jest Euphrates, v písmích svatých známá řeka, Ararath židovsky, turecky Frat nazvaná, kterážto skrze roviny Armeniae tok svůj majíc, je na spůsob Nilu, egyptské řeky, svým rozvodněním hnojí a zavlažuje, že bez orání a zdělání, toliko samým vrhnutím do země obilí, zrůst hojný vydává; v vodě pak znamenité drahé kamení, jako turkusy, smaragdy a jiné se nacházejí (Plinius lib. 18. c. 15. 16., Ovid. Met. lib. 2., Propert. lib. 2., Dionisius). Tygris, turecky Tegil, o níž v písmích svatých tolikéž zmínka se činí; Araxes a Cyrus, o nichž jsem v předešlé kapitole psal (Dionisius, Lucan. lib. 3.).
U prostřed Armeniae veliké jest hora, řečená Archa Noë, široká a dlouhá, že se sotva ve dvou dnech objíti může; u prostřed má špici vysokou velmi a sněhy každoročními, nikdá nescházejícími, přikrytou, pro kteréžto není možné tam vjíti, nebby se probořiti a zasuti musil. Na té špici praví, že archa aneb koráb Noë po potopě se zastaviti a za mnoho set let tam trvati měla, i ještě něco dříví, co neshnilo, tam zůstávati má. Marco Polo lib. 1. c. 2. De i Viaggi. Montevilla. Pastvy okolo toho vrchu znamenité jsou, že každé léto několik tisíc koní tatarských a jiných hovad nesčíslný počet tam se pase. Marco Polo ibid. Za času Strabona pásávalo se tam pospolu do padesáti tisíc koní, stáda králův Perských (lib. 11, et 12.); a to za příčinou vlhkosti, kteráž se z toho vrchu dolů od sněhu táhla.
Před lety byli pohané v té zemi velmi rozkošní a marnostem oddaní. Nebo že zemi dobrou a tučnou měli, zbujněli, a modle Tanais řečené místo bohyně sloužili, jí dcery a syny své k chlipnostem, aby místo služby smilnili, oddávali, a potom takoví nejspíše se vdaly a oženili, jakoby posvěcení byli. Strabo lib. 11. Když měli spousalia a smluv svadebních potvrzovati, tehdy ženich nevěstě kus ucha pravého, a ona jemu zas kus levého, uřezali, a tím svoji byli, a sebe jeden druhému jako zavázané drželi. Místo přísahy a jistého slovy potvrzování bodli aneb řezali se v ruku pravou, a krev vycedíce pili. Tacitus, Coelius lib. 17. c. 12. Fulgosius lib. 9. c. 6., Valerius Maximus lib. 9.
Nyní na větším díle jsou křesťané; přijali víru křesťanskou léta 574. Sab. En. 8. lib. 3. Evag. lib. 5. c. 7. Živí se řemesly všelijakými a kupectvím, dělajíce pěkné muchejry, šamlaty, hedbávné tkaniny a čalouny, a ty sami po Tureckém, Perském a Indiánském království rozvážejí a prodávají.
Města mají slavná a bohatá, zvláště při řece Tygris a Euphrates ležící; mezi nimi přední jsou Arsingan, arcibiskupská Armenův stolice, kdež teplice zdravé jsou, pod správou Tatara Chana; Argiron, Arsamota a Tauris, stolice nynějších králův Perských, kteréž někdy Susa stolicí starých Perských monarchův býti mělo. O tom městě, o zámku, palácích v něm, jeho teplicích, meschitách, obyvatelích ženského i mužského pohlaví, pěkně vypisuj Battista Ramusio secundo vol, delle navigat. et viaggi fol. 82. et seq. Oděv dlouhý jako Řekové s modrým zavitím na hlavě nosí; jest národ sprostný a v svém náboženství horlivý, k přespolním přívětivý; jakož pak v zemi Svaté několik míst svatých, jako kostel svatého Jakuba a kaplu v kostele hrobu božího, a některá jiná místa drží; to v těch místech zachovávajíce rozdílně od jiných, že před oltářem, jakoby kůr byl, opony roztažené mají.
Mají svého duchovního a nejvyššího správce, kterýž je v duchovních i v světských věcech spravuje, a jmenují ho v svém jazyku, jakoby u nás starosta sloul. K Řekům nejsou náchylní, ač se s nimi hrubě v náboženství srovnávají; nýbrž vědouc, že Řekové Latinským všelijakou protimyslnost prokazují, tito naproti tomu jim všelikou uctivost zjevně i tejně činí, a před málo lety jejich nejvyšší do Říma některé biskupy vyslal, sjednocení u víře a poslušenství k Římské stolici sliboval, což však na ten čas od nich vzdáleno jest.
Hodu narození Krista pána nesvětí, ale tří králův památku, kterouž praví býti památkou duchovního narození Krista pána, když byl pokřtěn v Jordáně.
Půst drží jediný toliko, tak jako my, ale jináče; neb netoliko masa, sýra, vajec, ale ani ryb nejedí, ani co mastného od oleje, másla atd., ani vína neužívají, toliko na samém chlebě a některé bylině a vodě přestávají.
Mši svou slouží v jazyku přirozeném, a do vína jako Řekové vody nepřiměšují; děti ku posluhování připouštějí a jim na spůsob Řekův podávají.
Kněh jiných mimo psání svatých Chrysostoma a Gregoria Nazianzena neužívají.
Evangelium když mají slyšeti, vstanouce s radostí, jedni druhé, na znamení pokoje a svornosti, kdo se koli s kým přihodí, mužské i ženské pohlaví vesměs, políbí.
Mrtvých na spůsob Řekův pláčí, a ještě více nežli oni. Neb tito vstanouce ráno s zástupem chodí na hřbitov, a tam nahlas nad hrobem divně sobě hořekují a kvílí, že z daleka slyšáni býlí mohou; šaty na sobě trhají a rukama lomí, tak jakoby mrtvé objímati, chtěli; kněží jejich také při té výchozi bývají, po hřbitově čtouce a brebencujíce chodí, a některé i těší; až když se do vůle našklebí, spolu se zasadí, a tu jedí a pijí, tím své hoře zahánějíce.
O očistci, zásluhách, ani o odpustcích nic nedrží, než každý svého hledí.
Jejich nejvyšší dělí se od nich čepicí, kteráž mu pozadu visí až na hřbet, jakéž jsou čapky někdy mívali, a místy ještě mají, mistři naši v akademiích, jimž liripippia říkali. Jiní kněží nosí pleše okrouhlé, vlasy na bradě nestříhané a oděv prostý dlouhý do země; a na spůsob Řekův jednou se ženiti mohou.
Přišli pak v bludy nejprvé po Chalcedonském sněmu, na němž
Eutyches a
Dioscorus bludaři léta 460. potupeni byli;
jejichž bludy tito příčinou jakéhos
Ethania, učedlníka
dotčených dvou, přijali, totižto zapírajíce dvoje přirození Krista
pána, a činíce lidské
jeho přirození zbožnělé, jakoby
člověkem pravým podlé těla již více býti neměl: proti patrným písmům
svatým, jakž to tehdejších časův
Dioscorus Alexandrinský
biskup, v knize proti tomu a podobným bludům vydané, horlivě poráží.
zpět na obsah 
Další: Vypsání náboženství Nestoriánů, Syriánů, Maronitů, Jakobitů a Abyssynův.