Česká čítanka - Harant- Cestopis - Copyright-

Kapitola 8.

Vypsání ostrova Kandie.

Candia ostrov. Položení a velikost jeho. Krásné ženy v Kretě. Přísloví o Kretenských. Obyčej ku poznání práv. Města Labyrint. Malvazí, cipřiš, cukr z Kandie. Zahrady. Vrchnost ostrova. Pták kozidojka. Jedovatost žen, pláč jejich nad mrtvými.

Ostrov Candia za starodávna sloul Creta, totiž od křídy, kteráž latině creta slove, a tam se na mnoze i nejlepší nachází. A nejináč u všech starých historikův se jmenuje, nyní pak obyčejně Candia od města hlavního v něm ležícího; proto že jsa slavný a bezpečný přístav při tom městě Candii, kteréž před lety Malium sloulo, nejpřednější obchod od kupectví tam byl, a na větším díle lidé k němu se obraceli, tak že v ústech kupcův jiné slovo neznělo nežli Candia, až i ten ostrov, nemajíce pozoru na vlastní jméno, tak nazvali, odkudž ten omyl vzešlý posavad trvá; ač prvé také sloul ostrov Aerea insula, od mírného a zdravého povětří, Macoroneson et beata insula. Jest pak ostrovu toho položení u prostřed moře, jež slove u zeměpisců Mediterraneum, totiž Prostředzemní, ale mezi kupci a jinými okolními národy jmenuje se Moře veliké, pro rozdíl jiných zátok mořských; však částky téhož moře i z něho pošlé, kteréž k přirovnání s ním malé jsou, také svá vlastní jména mají. A že u prostřed toho moře jest Candia, mimo zeměpisce svědčí to starý spisovatel Virgilius těmito slovy

Creta, Jovis magni, medio jacet insula Ponto.

To jest: " Creta aneb ostrov Candia, Jupiterové modle pohanské posvěcený, leží u prostřed moře."

Od té strany západu, z kteréž jsme k němu z Benátek jeli, začíná se dýlka jeho až k východu, a jakž Plinius lib. 4. píše, vztahuje se na dýl 270.000 kročejů, což učiní 270 vlaských mil, a našich 54 míle, po 5 mílích vlaských za jednu naši počítajíc; na šíř nejvíce 50.000 kroků, vlaských mil 50, a našich deset; okolek pak aneb okrouhlost 584.000 krokův, a vlaských mil 584, našich 116 mil, krok po pěti střevících počítaje. A větší jest nežli ostrov Cyprus.

V tom ostrově jest více vrchů nežli rovin, a z té příčiny obyvatelé jeho byli a jsou posavad velice náchylní a oddaní myslivosti, tak že podnes na větším díle lid obecný i sedláci luky a šípky v toulcích i jinák nosí, byt i dosti blízko přes pole jíti měli; ano když na trh do měst a městeček, nad to pak na dobrou vůli a svátky své se shromážďují, v čemž od starodávna až do dnes tu chválu obdrželi, že bývali a jsou dobří střelci, nad jiné okolních zemí národy; jakož toho příklad divný se čte, že jeden v Cretě orla v letu šípkou dostřelil a trefil, kterýž z vysoka prudce dolů spadši na hlavu střelce upadl, a jeho týmž šípem na smrt zranil, tak že tu oba umřeli. Apollonides in epigram. 1. Zvláště pak na moři strany udatnosti i plavení povědomosti podnes to prokazují, že častokráte malá lodí rybářská Candianův obrání se veliké a dobře opatřené od lidu i zbraní lodí loupežnické, nerci-li aby utíkati měla aneb dostáti nesměla. O jejich povědomosti jest staré latinské přísloví: Cretensis mare nescit, "Kretenských moře nezná." Ale oni je znají, jakoby možné nebylo, z toho ostrovu rodilého najíti, kterýby se plavbě na moři rozuměti neměl. Ten ostrov leží k straně východní, a jsou v něm veliká horka, v těch stranách obyčejná, tak že pro ně lidé nemnoho o polednách z obydlí svých vycházejí, ale po poledni i před polednem, zvláště co nejraněji za chládku, a večerního času; jakož pak, kdo ženské pohlaví a krásu jejich, pro kterouž vznešené a slavné jsou, spatřiti chce, musí se v soumrak a okolo nočního času po ulicích procházeti; neb ony tehdáž ven vycházejí, buďto do kostelův, aneb jedna druhou navštěvovati, aneb po jiných potřebách svých, tak že se tu často nejednomu k ledačemus zlému příčina dává, zvláště od těch nebohých žen, kterýchžto muži sobě pacholata sodomářská chovají, jsouce ony beztoho velice a nad jiné chlipné. Jakož pak toho hříchu velikost a mnohé obecenství při témž lidu nejedni po městech špitálové svědčí, kteříž plní jsou nemocných pokažených a tím hříchem zohavených pacholat, z nichž nebrzy které k svému zdraví přijde, ale buď mizerně zemrou, aneb do smrti neduživí, sklíčení a nevyrostlí zůstávají. Svědčí to o nich i staří spisovatelé, totiž že jsou se toho hříchu zjevně a bez trestání z dávna dopouštěli. Heraclides in politicis, Aristoteles. Strabo lib. 10. vypisuje zákony a jistá u nich nařízení, jakby se kdo při tom hříchu chovati měl. Což ovšem jest hrozno a pohoršitelno před bohem i lidmi psáti, nerci-li konati.

Sv. Pavel, apoštol páně, v epištole k Titovi v 1. kap. jiné nectnosti lidu toho ostrova poznamenal v těchto slovích: "Řekl prý z nich vlastní jejich prorok [totiž Epimenides básník] : že Kretenští jsou vždycky lháři, zlá hovada, břicha lenivá. Svědectví to pravé jest, a protož tresciž je přísně, ať jsou zdraví u víře." Potud sv. Pavel; nebo byl jich povědom, proto že u nich evangelium kázal, a na svém místě Tita za biskupa jim zanechal, jakž se to z historie církevní nachází. Srovnávají se také i jiná, před sv. Pavlem mezi lidi vzešlá adagia, totižto přísloví o Kretenských, jako : Cretenses mendaces, "Kretenští lháři," Cretizat cum Cretensi, Cretensis cum Cretensi, o těch řečeno, kteříž lež podobně Kretenským mluvili, aneb že lhář lháře oklamal.

Item : Tria kappa kakiza, tři národové od C jménem se počínající zlí jsou: Cappadoces, Cilices a Cretenses. To zajisté svědectví až podnes o nich skutečně trvá, neb jsou lidé velmi obmyslní a podvodní, jakž o tom svědčí ti, kteříž s nimi kupčí a obchody své každodenně vedou.

Staří toto přísloví o Kretě měli, že všecko, co v ní pocházelo, nejlepší a mimo jiné bylo; a to netoliko na ovoce všelijaké rozuměli, ale i na zákony, řád a správu vlády, od nichž ji Řekové, od Řekův Římané, od Římanů naše krajiny vzali. Plato de legibus. Ephorus lib. de rebus publ. Europae. Také i ten obyčej k dojití poznání a paměti řádův a práv u moh býval, že jsou všudy mládež hudbě učili, a při ní, místo textu, práva k učení dávali, tak že se z kratochvíle, kdy co zazpívati chtěli, právům naučili a přirození k nim velmi náchylné spůsobili. Aelianus de var. hist. lib. 2. Alhen. lib. 14. c. 11. Však brzy potom tu chválu ztratili, a svým sousedům ji zanechali. Strabo lib. 10. Arist. lib. 2. polit.

V témž ostrovu bylo za starodávna do 100 hražených měst, jakž svědčí Vergilius lib. 3. Aen. Herodotus, Polybius, Isidorus a jiní, a sloul od některých Centapolis, jakoby řekl "ostrov sta měst". Ale válkami od domácích i od přespolních hned tehdáž velice jich ubývalo, tak že za času Plinia, kterýž brzo po na nebe vstoupení Krista pána, za času Trajana císaře živ byl, toliko jich 40 pozůstávalo. Nyní pak jen tři hražená města se nacházejí, jménem Candia, Canea a Rhetimo, jakž to i Bellonius a jiní poznamenali.

Byla také tam za starodávna nákladná věc, pro niž z dalekých zemí na pohledění přijížděli, jménem labyrinthus, na spůsob druhého, v Egyptě udělaného (o němž na svém místě doleji zmínku učiním), však ne tak úpravně a slavně. O kterémžto aby každý věděl, coby byl, mezi jinými mnohými spisovateli jednoho slova vlastní tuto položím, kterýž jej vypisuje takto : "Jest, prý, vrch z skály, vnitř všudy vytesaný, plný uliček a komůrek, do něhož jedinkými dveřmi se chodí. Kdo do vnitřku jíti chce, musí míti vůdce, kterýž napřed jde s svící hořící a má při sobě provázek přivázaný, po němžby zase z těch zmotrchaných skrýší vyjíti mohl." Georgius Alexander, někdejší správce téhož ostrovu na místě pánův Benátčanův. Volaterranus a Bellonius píší, žeby byl nápodobný skále, z níž se kamení láme, soudíce, že jest odtud kamení na vystavení měst okolních bráno a lámáno bylo. Jiní kladou, žeby předešlí králové v té skále proto těch jeskyň nadělati dáti měli, aby v nich sněhy pro léto chovati mohli, a z toho pohodli pro nápoj čerstvý i vychlazení sebe užiti mohli : les Voyages du Villamont. Ale jinák nám všecka antiquitas starých historikův svědčí, jako : Virgilius lib. 6. Aeneid.; Plinius lib. 36. cap. 13.; Pomponius Mela lib. 1. Ti dávají zprávu, že byv králem toho ostrovu Minos, syn krále Jupitera (kterýž potom za předního boha u pohanů držán byl, a posavad hrob jeho k straně půlnoční v jedné jeskyni se ukazuje a spatřuje, zdýlí 40 loket a zšíří 4 loktův, při němž jest nápis v skále vytesaný, kterýž se pro sešlost čísti nemůže, o čemž Bordonius obšírněji píše), měl manželku jménem Pasiphaë, kterážto žeby hovado býka zamilovati měla a tak po něm toužila, až ji jeden, jménem Daedalus, z dřeva krávu tak mistrovsky přistrojenou, že k živé podobná byla, udělal, do nížby ona vlézti a s tím býkem hřích sodomský provesti mohla. Což že se i státi mělo; a z toho porodila potvoru jménem Minotaurum, půl člověka z přední strany a půl vola z druhé, se čtyrma nohama, jako jiné hovado pod pupek, potom postava člověka zúplna, jakáž se od pupku až vrch hlavy vidí na výš, dvě ruce co člověk mající. Kteréhož král manžel její pro podivení chovati chtěje, skálu tu tak vytesati dal, a do ní manželku svou s tou potvorou zavřel, kteráž ji krmila až do výrostu. Ona pak potom mateř svou roztrhala a sežrala, i jiné všecky, ješto k tomu skutku královně nápomocni byli, kteréž tam král uvesti a zavříti dal.

Také ten ostrov sám od sebe jest pevný a lodím nepřístupný, kromě Candie města, Rhetimo a Canea, kteříž dobře opatření jsou, jiní pak velice nebezpeční, což největší příčinou jest, že se Turek o něj nepokouší; ač jest jednou skrze Barbarossu hejtmana svého toho pokoušel, ale s svou škodou; nicméně vždy na páních Benátčanech plat roční několik 1000 dukátův pro pokoj vystrašil, kterýž oni jemu podnes dávají.

Nejpřednější věc, skrze niž ten ostrov k vznešení přišel, a co se z něho jinam dodává, jest sladké víno jménem malvazí, za starodávna vinum pramnium, kterémužto rovné v dobrotě nikdež jinde neroste. To malvazí jest dvoje, jedno vařené, druhé nevařené. Vařeno bývá nejlepší, a roste okolo města Rhetimo, kdež nám pravili, že jest viděti při břehu mořském množství velikých kotlův, v nichž víno za času sbírky hned pořád v lisu vytlačené vaří, a tak zvařené do cizích zemí prodávají. Což proto činí, že u toho města jsou vína velmi sladká, kteráž jakby se na moře dostala, brzoby kyselá byla a zoctěla; ale vařená jsou trvánlivější, čistá, vonná, silná, by deset let i víc se chovala. Podlé čehož můžeme znáti, jaká nám malvazí naši někteří kupci buď sem sami vozí, aneb od jiných berou. Nebo nechajíc je 2, 3 aneb víc nedělí, ať nedím měsícův v láhvi čisté státi, netoliko se zkazí a skalí, ale zsmradí a nezdravé bude. Což patrná věc jest, že je nám sem prostější vozí, i někteří zde to umějíc, strojená z vín chatrných a třebas domácích, přidadouc věcí k tomu povědomých, dělají a za malvazí z Candie prodávají.

Nevařené malvazí roste okolo Candie a Canea, a proto ho nevaří, že tak sladké nebývá; také se ven z ostrovu nemnoho vozí, ačkoli jest lacinější nežli vařené, nebo je obyčejně sami obyvatelé toho ostrovu pijí, a pakli ho co jinam vezou, to toliko pro nápravu jiných vín činí, jakž to Vlaši výborně umějí. A také letním časem lidé tam bydlející raději piji vlaská vína, když je dostati mohou, nežli své vlastní, a to z té příčiny, že lehčejší a ne tak silná jsou jako jejich, zvláště v takové horko píti. Nebo když jsme do města Candie přijeli, hned k nám některé přednější osoby své nejlepší víno v lahvích posílaly, přitom nás žádajíce, abychom jim zase naproti tomu našeho vína, které jsme s sebou z Benátek přivezli, odeslali, ješto bylo již nakyslé a k octu nápodobné; nicméně předce jsme jim vděk s ním učinili.

Druhá věc, kteráž se ven z země vozí nad jiné, jest dříví cypřišové, kteréhož veliké lesy a výšky nesmírné jsou, tak že ho k domácímu palivu i jinému dílu truhlářskému aneb tesařskému, až i na lodí místo stožáru užívají; o tom i Dominicus Niger svědčí. Potom vaří se znamenitý cukr v tom ostrovu, jakž pak zde nejlepší chtíce jmenovati, cukr Cande, jakoby z Candie byl, jej nazíváme.

Ve všech okolních ostrovích tak mnoho a rozkošných zahrad, v nichžby výbornější a rozdílnější stromoví pospolu bylo, se neuhlédá; nebo mandly, fíky, granátová, pomorančová, limounová, citronová, Adamová jablka, pinelly a jiné u nás drahé ovoce u nich obyčejné jest, tak že každému rozkoš velikou i mysl a chut, nerci-li toho požívati, ale i na to patřiti dává.

Vrchnost toho ostrovu mnoho set let bývala z vlastního národu, jako králové, kteříž nad jinými ostrovy v Asii i v Řecké zemi znamenité země držívali; ale potom ten ostrov pod moc Římanův, a od nich pod správu Konstantinopolitánských císařův přišel, kteříž ním několik set let vládli, až jej potom Bonifaciovi, markraběti Montisferratenskému, Vlachu, Baldvinus, hrabě Flandrie a císař Konstantinopolitánský, daroval, kterýž jej léta 1194. za jistou sumu obci Benátské, jakž Bellonius svědčí, prodal; a tak Benátčané jej až posavad drží, a pro správu jeho vždycky ve třech letech jednoho z pánův radních, s plnou mocí a právem, titulem vlasky il potesta, jako za hejtmana a správce posílají a směňují, z kterýchž každý domů se navrátě, zprávu i počet vladařství svého knížeti Benátskému a jiným spolu pánům učiniti musí, a někdy takový pro zlé hospodaření statku i hrdla odsouzen bývá.

Tehdáž právě, když jsem tam byl, přijel jiný vládař z Benátek, jsa provázen od několika Benátských galeí, i slavně v městě Candii přivítán, že se bylo nač podívati; jakož pak i ten hejtman s praporcem svého lidu, kterýž se na naší lodí s námi z Benátek plavil, také od šatstva a zbraně opatřen jsa, téhož dne vtrhl.

Jiných pevností, krom dotčených tří měst, několik dobře lidem osazených páni Benátčané drží, však nejvíc město Candii opatrují, kteréž pro příležitost a velikost i bezpečnost přístavu valně od přespolních se navštěvuje, pročež musí se silně hlídati; ač samým přirozeným položením velmi pevné jest, jsouc vůkol vrchem jako nějakú hradbou obklíčené, ač nedím co se bašt, zdí a jiných municí dotýče, kteréž se tu při něm nákladné nacházejí; přístav leží jako měsíc, věži přepevnou k obraně na rohu maje; a přes to den ode dne víceji se pevní, i vnitř od stavení valně šlechtí, a to tak, jakoby nikdá dosti pevné a rozšířené býti nemělo.

Nachází se v témž ostrovu pokolení z ptactva, jménem latinským caprimulgus, kozidojka, u velikosti žežulky u nás, kterýžto pták nočním časem kozy a ovce na poli dojí a s velikou škodou sedlákův mléko vytahuje a žere, bystře se uměje buď k stojícímu aneb ležícímu dobytku připojiti. O tom ptáku i staří psali, jako mezi jinými vůbec známý Ovidius 6. Fastorum takto: "Rozprávějí o nich, že děti kojné klibají, a z nich jejich krev zsou. Jmenují se v latinském jazyku striges (jakoby řekl "vrzavky"), proto že času nočního hrozně a strašlivě vrzají."

Zvěři líté, jako vlkův, lišek, medvědů atd., na tom ostrově, ani sov není, aniž jsou jací zeměplazové jedovatí, ač Bellonius cap. 18. a Plinius lib. 8. cap. 58. píše, že se tam trojí hadi nacházejí, ale by uštipli aneb ubodli, však že jedem nenapustí a nenakazi. Jednoho jsem hada dosti velikého u jedné studénky, dvě míle od města Kandie, lézti viděl; i ptal jsem se jednoho Řeka poustevníka (kterýž vlasky uměl), jsou-li také v tom ostrově hadi, že někteří o tom vypravují, že žádných se tam nenalezá. I ukázal mi na svou bradu a odpověděl, že jest jich více nežli vlasů v jeho bradě, však že nejsou škodliví aneb jedovatí. Svědčili mi to nejedni toho ostrovu, a píší také o tom i jiní, jako Munsterus in Cosmogr., že místo jedovatých zvířat ženy téhož ostrovu tak jsou jedovaté, když se rozhněvají, udrápnouc aneb ukousnouc někoho z mužského pohlaví, nepřijme-li i hned něco proti jedu a antidotum, že konečně od toho umříti musí.

Koroptvy veliké nejprvé jsem v tom ostrově uhlédal, a ty jsou mnohem větší nežli u nás, pysky a nohy červené majíc, maso pak bílé i oči co bažant; jakož jsem pak potom i v zemi Svaté mnoho jim podobných viděl.

Toto k zavírce, doložiti musím o pohanském spůsobu, kterýž se od nich nižádným předešlé ani nynější vrchnosti jejich právem, při pohřbení, želení a pláči mrtvých vykořeniti nemohl a nemůže. Nebo ačkoli řeckého náboženství jsou a křesťané slouti chtějí, nicméně proti patrnému slovu božímu nesmírně a neobyčejně svých mrtvých pláčí, a to tímto spůsobem : Kdyžby kdo umřel, hned se ženy v jisté místo k tomu dožádané shromáždí, a tu od jitra až do večera s křikem a pláčem velikým (byť jim z srdce nebylo, jakož býti nemůž) v prsy se bijí, vlasy sobě s hlavy trhají, tvář ukálejí, a to z té příčiny, aby přístojícím a tudy jdoucím lítost a žalost spůsobily. Mezi tím také jistou a k tomu vycvičenou ženu hlasu zvučného za peníze najmou, kteráž jistý zpěv s pláčem začíná i po jiných vydržuje, tím nebožtíka život od mladosti až do skonání jeho vypravují a vychvalují. Po takovém pláči, když čas přijde, tělo mrtvé k hrobu nesou, a na pohřeb každá žena svobodu jíti má; tu jdouce bijí se, pláčí a potvorně stavějí, ramena a prsy, jakoby z nešetrnosti a veliké žalosti to činily, obnažují a ukazují. K tomu i ty, kteréž jsou krásné a pěkného těla, naschvále se strojí a ukazují, aby tudy mládencům a vdovcům krásou svou k zamilování a k stavu manželskému jich požádání příčinu daly. Jiné pak ženy a nevěstky cizím mužům a mládencům k hřešení všelijaký podpal činiti se snaží. Toho všickni z mužského pohlaví, aby tak pěkného divadla nezmeškali, a zdaliby co hodného dostati mohli, každý podlé úmyslu dobrého neb zlého pilně šetří. Bellonius cap. 5. lib. 1. observ.

zpět na obsah - Další: O plavení se od ostrovu Kandie až k ostrovu Cypru.