|
- Harant | - Cestopis | - Copyright | - |
Poznámky
1 Knížka tato náležela někdy Kristofovi Vilémovi Harantovi svobodnému pánu z Polžic a z Bezdružic, Krištofa Haranta bratrovu synu, kterýž léta 1691 co generál jízdy v Praze zemřel. Spůsobem nepovědomým dostala se později do knihovny někdy Vunšvické, kterážto knihovna potom od velesl. stavův království Českého koupena a l. 1837 českému národnímu Museum darována jest.
2 Polžice, ves v někdejším kraji Klatovském, nyní k městu Týnu Horšovu náležic.
3 Touškov nade Mží v bývalém kraji Plzenském, nyní k statku Čeminskému náležící. Léta 1591 nalézá se na Touškově pánem týž Diviš Markvart z Hrádku a na Bělé, o kterém hned na počátku cestopisu Harantova zmínka se činí. (D.Z. 91. D. 30.)
4 První vydání léta 1584 obětováno bylo od Veleslavíny nejvyšším úředníkům zemským království Českého.
5 Viz ono heslo, spůsobem Harantovým vyobrazené, na listu titulovém vydání tohoto.
6
Nemo exercitiis facile hunc exaequet honestis,
A vitiis pauci tam longa lance recedant.
Si villanellas dulci modulamine musas
Componit, voce atque manu cantatque sonatque,
Orpheum superat; certet contra Hectorem in armis;
Nec quisquam saltu seu cursu vincere possit,
Nemo ita figat apros, par cervis retia tendat,
Certet equis canibusve, haud tanto robore follem
Projiciat, parvamve pilam simili trahat astu.
7 Týž zvonek, pokud z Hebrova přepisu (Böhmens Burgen, II., i. str. 17, pozn.) souditi se může, má tento nápis : Anno 1614. Vidit Deus omnia, quae fecerat, et fuerant valde bona. H. H. Christof Harant auf Pecka etc. Joanns Steinberger, Pfarrherr.
8 Úplný obsah této řeči můž se nalezti v knížce "Koruna neuvadlá mučedlníkův božích" atd., kterouž Jungmann témuž Janovi Rosaciovi připisuje.
9 Léta 1623 darovala táž vdova po Kristofovi Harantovi farnímu kostelu v městečku Pecce zvon prostřední, jenž se tam potud spatřuje.
10 Hrobový kámen jeho nalézá se v témž chrámu páně pod velikým kurem blíž hrobky sv. Zikmunda; maje tento nápis: Monumentum excell. et illustriss. d. Christophori Guilielmi Harant, lib. baronis a Polschitz et Wezeritz, S. C. R. M. camerarii, equitum generalis, regiminis peditum colonelli, regiae civitatis Pragensis commendantis, nec non incliti regni Boemiae commendantis generalis, qui die 10. Aprilis 1617 natus, saepius hostes infensissimos morti devovit, et 25. Febr. 1691 mortis praeda factus est Deo aeternum vivat.