Naše národní divadlo

H. B. Po dlouhých nesnázích, po nejrozmanitějším zdržování dospěla konečně záležitost našeho národního divadla - k začátku! Jistě ne dále než k začátku, neboť teprva nyní ukončeno jest předběžné připravování a došli jsme tak daleko, že nám vláda povolila složiti se a za své peníze si vystavěti zvláštní divadlo v Praze. Nikdo by snad neřekl, že by se mohlo vyjednávání s vládou o tak malou věc, jako jest povolení za vlastní peníze si zříditi ústav všude dovolený jako jest divadlo, takový nesmírný čas protahovati - a přec jest tomu tak. My Čechové máme již takové štěstí na tomto světě, německé divadlo v Praze zřídilo se velmi rychle se všemožnou podporou, my všichni jsme museli toto divadlo svými penězi podporovati, aniž se nás kdo ptal chceme-li, nýbrž co zemský ústav podporovalo se z daní zemských, a nyní, když chceme míti také pro sebe divadlo, musíme si to za velikou čest, za velikou radost pokládati, když se nám povolí sbírati si na to mezi sebou peníze!

Než zanechme takových trapných uvažování, která se Čechovi a každému Slovanu (vyjma Rusa) při každé příležitosti v cestu staví. Jisto jest a dále ani pochybnosti býti nemůže, že musíme míti v Praze své vlastní národní divadlo, chceme-li dále přijíti. S tou rovnoprávností na nynějším stavovském (německém) divadle není zhola nic, jest to pouhé Iví dělení, při kterém si jeden nechá všechno, co se mu líbí a druhému dá odpadky! Pokavad by trvala tato rovnoprávnost (!?) naše na nynějším stavovském divadle, nepřišli bychom nikdy dále a ustavičně bychom se točili v kruhu následujícím: České divadlo v Praze jest špatné a proto se málo navštěvuje a poněvadž se málo navštěvuje, musí býti špatné. Herci špatně hrají, protože mají špatné platy a schopný člověk nemůže za takový plat se obětovati a poněvadž špatně hrají, jest slabá návštěva, a poněvadž jest špatná návštěva, nemohou dostati větší platy. - To jest píseň, která se ustavičně opakuje a nepřijdeme na této cestě nikdy ani o krok dále.

České divadlo odbývá se od ředitele Pražského německého divadla co možna po otčimsku: ani na zkoušky nemají hercové místa a času pro zkoušky na německé, ten kus se v českém dávati nemůže, poněvadž onen herec neb ona herečka, ktera by v něm hráti měla, musí den před nebo po tom v německém vystoupiti, správce českých her p. Tyl, kterýž jest v jedné osobě také dramaturgem, překladatelem, gramatikem pro herce, to všechno více z horlivosti než za slušnou náhradu, při takovýchto okolnostech velmi často musí nezaslouženě snášeti výčitky mnohých, které bolí bídný stav našeho divadla; a konečně pak naši protivníci ze všeho toho uzavírají, že prý není ještě českého divadla zapotřebí, ze pro "vzdělaný lid" postačuje německé a pro "sprostý" že dosti jest hráti v neděli odpoledne česky.

Chceme-li se tedy vylopotiti z takových bídných poměrů, ve kterých není pokroku, musíme nevyhnutelně míti své vlastní divadlo v Praze, to jest svůj vlastní dům, svou vlastní společnost, své vlastní herce a pěvce, svůj vlastní orchestr, své vlastní ředitele a spisovatele pro divadlo. Tak jedině možný jest pokrok, tak jedině možno jest nám dostati se časem svým v Praze k té platnosti, která našemu národu ve vlastním domově u všech tříd společnosti náleží. Neboť divadlo za našich časů není pouze a jedině ústav umělecký, ono jest zvláště v hlavních městech jedno z hlavních středišť národního veřejného života, bez řádného divadla nemůže se dostati národní řeč naše opět nazpátek do vznešenějších domů, z kterých byla posud vypovězena. Až budeme míti vlastní své slušné divadlo, pak budeme ode dne ke dni vždy více nabývati půdy a platnosti společenské nejen v Praze, nýbrž i v ce!é zemi a následovně i v cizině.

To však ještě obšírněji dokazovati a prováděti, že národní divadlo nejen pro umění samé, nýbrž také z politických a jiných národních příčin jest potřebné, nechceme bráti za účel tohoto článku, nýbrž předpokládáme to jakožto věc již dávno dokázanou a známou ze zkušenosti. Jedná se jen o provedení.

Tuť arci především přijde množství lidí, kteří mají na světě nejpohodlnější život a které nazvati sluší pochybovače. Celé jejich umění vězí v tom, že při každé nové věci, při každém počíti se majícím díle vyslovují pochybnosti své, že to nepůjde, že není ještě na čase, že naše síly nepostačí, že oni také sice jsou pro tu věc, ale až bude na čase. Poněvadž se obyčejně mnoho obmýšlených věcí neuskuteční a mnoho začatých nepodaří, mají takoví pochybovači velmi často pak příležitost říkati s moudrou tváří Vida, co jsem předpovídal! Na to ale nevzpomene nikdy takový pan pochybovač, že kdyby on sám a všichni jeho spolupochybovači místo pochybování byli se dali do díla a byli pomohli, nepochybně by se dílo bylo provedlo.

Kdo na světě něco velikého provésti chce, musi míti zásadu, že jest všechno možné! Kdyby byli ti naši stateční mužové, kteří na počátku tohoto století takřka již pochovaný národ český křísiti počali, místo práce byli se přichytili pochybování, nebyli bychom tam, kde jsme nyní, kde se o nás již nikdo nedomýšlí, že zahyneme v němectví.

Pochybovači tedy (oni jsou nevyhojitelni!) budou míti při zakládání národního divadla v Praze velmi mnoho příležitosti k provozování svého řemesla. Napřed a sice hned nyní budou říkati, kde nabéřete českých herců, hereček, zpěváků, zpěvaček? kde nabéřete českých kusů? kde nabéřete obecenstva, abyste měli každý den neb alespoň několikráte tydně plné divadlo, když přece nyní ani to čtvrteční představení vždycky návštěvy nemělo? -

Na to jest velmi krátká odpověď. Všechno to a co ještě více potřebovati budeme, dostaneme - za peníze. Dejte mi, páni pochybovači, asi 400 000 zl. stř. a já vám za tři léta zařídím v Praze české divadlo, které se vyrovná každému lepšímu jinonárodnímu a do kterého sami naši poněmčilci a Němci raději choditi budou než do nynějšího. Či snad myslíte, že již nyní není na světě výborná česká opera? Jest a nic jiného není zapotřebí než svolati ji dohromady a naučiti ji českou gramatiku. Dejte jen těm dobrým českým hercům a zpěvákům, kteři po cizích zemích roztroušeni jsou, ty samé platy v Praze, jaké mají v cizině (a skoro každý bude v Praze spokojen třeba s něco skrovnějším jen ale slušným platem) a máte hned dosti řádné divadlo pohromadě. A ostatně, kdyby ani toho nebylo, tuším snad přece Čechové nejsou tak nečiperný národ, aby se nenaučili to, co umějí Němci! Pošlete jen několik schopných lidí na nejvyhlášenější divadla, aby se tam něčemu přiučili a uvidíte! A orchestr! jako hudebníci jsme beztoho rozkřičeni v celém světě, našich hudebníků jest mnoho vlastenecky smýšlejicích, dejte jim jen poněkud slušné platy, jako by je jinde dostali a budeme míti při národním divadle v Praze orchestr, který budou jezdit po železnici schválně poslouchat! - O divadelní kusy jest nejméně nouze, jsou beztoho nyní již společné jmění všeevropské, a jestli snad tak brzy nevyskytnou se u nás výborné původní kusy, těšme se tím, že mnoho jiných národů též v tom položení jest a že se cizí kus velmi snadně s trochou vtipu a rozumu předělá a jako původní vyhlíží!

A obecenstvo? O to jest nejméně strachu. Bude-li v Praze lepší divadlo české nežli německé, bude jistě české plné a německé prázdné, z té samé příčiny, pro kterou nyní bývá české prázdné a německé plné. Kromě toho nesmíme zapominat, že jsme nyní v Praze živel rostoucí a Němci živel klesající, nesmíme zapomínat, že ta hrstka pravých Němců, která v Praze bydlí, nikdy by se neudržela, kdyby jí nepomáhali naši poněmčilci; těchto poněmčilců bude ale nyní beztoho již rok od roku ubývat, až do vymření tohoto z Egypta vyvedeného pokolení a po zřízení dokonalého českého divadla v Praze odvedeme jistě německému znamenitý počet dosavadních jeho českých navštěvovatelů.

Peníze jsou tedy při celé věci hlavní a takřka jediná páka, za peníze najdou se brzy výborní herci, zpěváci, hudebníci, řiditelové, pracovatelé kusů; když bude toho, najde se zase hojnost navštěvovatelů a tudy hojnost příjmův a tudy zase možnost dobrého vedení.

Hlavní věc, má-li se zřízení národního divadla v Praze podařiti, jest nešetření nákladu. Nežli něco prostředního, raději zcela nic, nebo všechno. co se na něco prostředního v tomto pádu vynaloží, jest vyhozeno. Neprorazíme-li tak, aby naše národní divadlo v kratkém čase předčilo nad německé - jest jistě celý pokus zmařen, peníze na to vynaložené ztraceny a celé podniknutí i pro dlouhý čas pokaženo.

Tu ale zase páni pochybovači, třeba nahlíželi pravdivost a také praktičnost svrchu řečeného, přece budou jen dále pokračovati ve své zatvrzelosti a počnou zase pochybovat: Ale kterak pak seženeme tak mnoho peněz? Ti, kteří posud k českému národu se hlásí, neoplývají tak příliš bohatstvím a skoro celá šlechta a největší část bohaté třídy jest proti nám!

To všechno jest arci pravda, ale neméně pravda jest, že navzdor tomu dostatečných prostředků máme potřebnou sumu bez žebrání u našich protivníků sami ze sebe si opatřiti. My Čechové v království Českém po odrážce všech Němcův a po odrážce těch našinců, kteří se k nám hlásiti nechtějí, platíme nyní přece asi 30 milionů zl. v. č. ročně daní. Když tedy my, o kterých svět praví, že málo peněz máme, můžeme a musíme každoročně z povinnosti 30 milionů zl. daní přispívati zřízení, které nas posud dosti po otčimsku odbývalo, nemohli bychom mezi sebou z lásky a pro sebe sehnati také 1 milion zl. v. č.? A to jednou a navždy, pro ústav, bez kterého se styděti musíme přičísti se k vzdělaným národům?

Ovšem jiní národové měli v podobných okolnostech mnohem snadnější cestu, jako ku př. Maďaři a Chorvaté, kteří své národní ústavy nepatrnou přirážkou k dani zřídili, tak že se velmi značné sumy k takovým účelům sešly, aniž kdo tím úbytek nějaký pozoroval. My však nejsme v podobném postavení: čekati na zemský sněm, bylo by asi jako odložiti věc na věčné časy, a proto se musíme uchopiti jediného nám zbývajícího prostředku - dobrovolné sbírky mezi sebou, která také již skutečně počala a brzy přičiněním pražského divadelniho výboru po celé zemi se rozšíří. Tato dobrovolná sbírka, zvláště když se jedná o velikou sumu, jest věc důležitá: jakmile se počne, musí se také podařiti, nemá-li v lehkost padnouti celá naše strana, celý náš národ. Jak se jednou počne sbírati, přestane se již jednat pouze o divadlo, nýbrž jedná se o všechno. Všichni naši zjevní a tajní neprátelé (máme jich chvála Bohu hodně) hltavě budou pásti po výsledcích naší sbírky. Kdyby nevypadla skvěle, počnou hned hřebeny jejich proti nám růsti: Ejhle! viděti jest - řeknou - kterak vlastně jen několik křiklounů jsou celá ta národní slovanská strana, národ sám to nechce, z této sbírky nejlépe viděti jest, že o svou národnost sám nestojí atd. Po celém světě bude se roztrubovat naše slabost, kterak nemáme kořene v skutečném národu, kterak jest všechno usilování naše marné a kterak národ český určen jest od osudu, aby zahynul a rozmnožil po svém národním zahynutí Německo! A kdo se ukáže slabým, již jest napolo poražen.

Celá tedy síla a snaha naše musí se nyní obrátiti k tomu, aby první naše národní sbírka skvěle vypadla, od čehož nezávisí pouze osud našeho divadla, nýbrž i pověst naše mezi jinými národy. Beztoho nyní jest veliké interregnum v našem politickém a národním životě a tuto tedy najdeme nějakou příležitost k činosti, abychom jí z cela neodvykli. Všichni našinci proměntež se na čas v samé sběrače a kazatele sbírek a příspěvků pro národní české divadlo v Praze. Každý budiž důmyslný ve vyhledávání rozmanitých způsobův a prostředků, jimižto by se peníze sehnati daly! Malými ale hojnými příspěvky nejvíce se pořídí a k tomu právě jest jen zapotřebí horlivých a neunavených sběratelů, neboť malý dárek zřídka kdo upře.

Reichszeitung nedávno již - podle známé lásky k nám - velmi napřed prorokovala, že se nám sotva podaří sbírka a že prý nepochybně přinuceni budeme od vlády peněžitou podporu žádati, že prý ale vláda sotva uzná pro nás potřebu divadla a - rozumí se - nám nic nedá atd. a tedy se již raduje Reichszeitung napřed, že propadneme.

Já ale ubezpečuji Reiohszeitung a všechny ty, kteří se již před časem z naší slabosti radují, že se sbírka podaří a kdybych měl ode vsi ke vsi táhnout a kázat potřebu a užitečnost takové národní demonstrace. Vy jste si sice dali všechnu práci vymazati nás z počtu národů, my vám ale dokážeme, že si ještě větší práci dáti dovedeme, abychom zůstali tím, čím nás Bůh stvořil, národem samostatným, vám rovným, nikoli vašimi poddanými!

zpět na obsah Další: Pozorovatel politický