- Hněvkovský

- Děvín

-

Poznámky

1 Básnické spisy Hněvkovského mimo Děvín jsou: Básně drobné (v Praze 1820), Jaromír, smutnohra v 5 jednáních (tamtéž 1835), Námluvy v Koloději, veselohra ve 3 jednáních (v Hradci Králové 1839), Nové básně (v Praze 1841), Doktor Faust, starožitná pověst v 9 zpěvích (v Praze 1844). Krátce před svou smrtí dokončil truchlohru Přemysl Otakar II., která zůstala v rukopise. Pochován jest na hřbitově olšanském, kdež postaven mu 17 stop vysoký pomník.

2 Uvedených tu spisů, zejména Vlčkovy Novočeské školy básnické (Nč. šk. b.) a Životopisného nástinu od V. Š. K. (V. Š. K.) užito jako pramenů; vedle toho čerpáno z knihy Ant. Rybičky Přední křisitelé národa českého, z Pomněnek z hrobu nejstaršího Čecha od J. K. Tyla (Tyl: Pomn.) a z Kritické přílohy k Národním listům 1864 str. 262.

3 Ludovico Ariosto, vynikající básník italský (* 1474, zemř. 1533) získal si slávu hlavně svým velkolepým eposem Orlando Furioso t. j. Zuřivý Roland (ve Ferraře 1532), které vzniklo pod vlivem velice oblíbené tehdy skladby epické Orlando innamorato t. j. Zamilovaný Roland od italského básníka Mattea Marie Bojarda (* 1434, zemř. 1494). Hlavním polem Ariostovým jest duchaplný humor a jemná ironie. Zamilovaný Roland upoutal také o něco později rovněž nadaného básníka vlašského Francesca Berniho (* 1497, zemř. 1536), který předělal Bojardovo romantické epos v duchu své posměvačské doby tak vtipně, jazykem i veršem tak elegantním, že se pro parodii (v Benátkách 1541) na originál úplně zapomnělo. Po 80 letech zatemnil slávu Berniho Alessandro Tassoni (* 1565, zemř. 1635) svou heroicko-komickou básní La secchia rapita t. j. Uloupené vědro (v Paříži 1622), v kteréž vypisuje jednu z častých bitek mezi Modenskými a Boloňskými na poč. XIV. stol. Po Tassonim Francouz Boileau a podle tohoto opět Angličan Pope vzdělali své koraické epopeje a odtud po Evropě táhne se dlouhá řada napodobitelův, obracejících se buď přímo k mistrům italským nebo za Francouzem aneb Angličanem. Celá řada burleskářů parodovala Vergiliovu Aeneidu. Zejména vídeňský exjesuita J. Alois Blumauer (* 1755, zemř. 1789) hrubou a drsnou komikou své travestie Abenteuer des frommen Helden Aeneas získal si na čas velikou oblibu současného čtenářstva.

4 František Faustin Procházka, buditel a literární historik český (* 1749 v Nové Pace, zemř. 1809 v Praze), byl knězem řádu pavlánského. Když tento řád zrušen, jmenován censorem a ředitelem pražských gymnasií (1786), později (1807) direktorem veškerých gymnasií v Čechách. Po smrti Ungarově (1807) stal se také správcem universitní knihovny pražské.

5 O tomto úspěchu Děvína zmiňuje se Hněvkovský sám v předmluvě k svému novému burleskně romantickému eposu "Doktor Faust, starožitná pověst" (v Praze 1844).

6 Hněvkovskému náleží veliká zásluha, že získal naší literatuře svého rodáka Vojtěcha Nejedlého a Antonína Puchmajera, kteří jali se nejprve spisovati německy, ale obráceni byvše Hněvkovským na vlasteneckou víru, utvořili s ním podle vzoru německého spolku básnického "Hainu" zvláštní sdružení, mající za účel oživení a povznesení českého jazyka a literatury.

7 Znění z r. 1805 má: Český Pegaze, ty slavný Šemíku!
V skákání máš divotvorný dar,
osvobodils někdy Horymíra z Pšar;
pomoz skákat českému též básníku!
Tuze přece neskákej, když hudu,
abych spadna nepolámal vaz;
byť i v Čechách slyšán byl můj hlas,
sice na tě naříkati budu.

8 Znění z r. 1805 má: Na tebe též, Bohuše, neb o hradu
zpívat nutí mne tvé velení . . .

9 Znění z r. 1805 má místo Nabky Zvědku.

10 V novější úpravě Hahislav (I, 33). S tímto jménem předvádí se ve zp. IV, 10 a IX, 85.

11 V novější úpravě z r. 1805 uvedeno jméno i tohoto hrdiny. Jest to Ťuťa, který účastní se později sněmu (IV, 4).

12 Ve znění z r. 1805 nazývá se tento hrdina Stasoň. O něm pak ve zpěvu V a XII.

13 V úpravě z r. 1805 jmenuje se rekyně na tomto místě (I, 57) Řinka, ale v dalším mluví se jen o Ryňce (viz zde zp. IV, 43).

14 Znění z r. 1805 (III, 58) má:

(On že Budiboje Sipského syn jest,
jméno maje Čumičest.

15 V novější úpravě z r. 1805 vysvětluje básník tuto "starou věc" na dvou místech (I, 39, kde líčí vyzvědačka reka Přibrala):

V síle přemáhá ho Kasal jedině,
tenť však vězí na Bilíně u své bohyně;
nevře na Přemysla, že mu mnoho zlata
slíbil a nic nedal; ...

16 Znění z r. 1802 má:

Milko, kážeš, abych o udatné Domce
zazpíval a dělal v zdržování konce?

zpět na obsah