Májová noc.

(Dle Höltya.)

Stříbrná křovinou když luna leskne se,
Dřímotné po drnu světlo sypá svoje,
Když slavík klokotá mi:
Pak bloudím klenutím keře;

Pak slavíčku tebe, pěvče, blahoslavím,
Že v jednom samice hnízdě žije s tebou,
Důvěrných zpěvavému
Na sta manželu dá hubek.

Listím dvé holubů zastřených mi svoji
Rozkoš pozavrká; než, otočiv se tu,
Temnější si hledám stín,
Soukromné tu roním slzy.

Slibný obraze, jenž v mou duši jak zora
Své paprsky metáš, najduli tě v světě? -
Večné touhy budičky,
Hvězdy! svěťte mi k úsvitě;