Neukirch a Schottwien

Plechatá holina daleko se šířící poznovu oko uráží a cizinec nepochopí, jak možné, aby takové nepřehlídnutelné roviny docela bez užitku ležeti měly, kdežto na skalách holých mnohokráte v hrsti větrem snešeného prachu stromy a byliny vzcházejí. Zdali by místo obilí, místo vína snad stromové půdy písečné milovní, roštiny, hájové, lesy, kdyby se přísněji vyšetřovalo, snad všeliké jiné k vyživě mnoho tisíců sloužící byliny zde vysázeny býti nemohly? Ale daremné všecko přičinění; peněz a práce se nešetřilo, a milostivá knížata země ty holé pastviny budoucím časům ku vzdělání zanechati musila.

Ač jest cesta do Neukirchu ta nejrovnější, přece jest tak smutná, že ku zdřímání nutí. Jmenované městečko, dosti lidnaté, obchodem v obilí a dobytku se vyznamenává. Leží na řečici Schwarza, která zde obyvatelům znamenitým darem jest.

Položení dále odtud milejší býti počíná; pahrbkové čerstvým obrostlí zelenem a semotam dědinky z toho se bělící oko těší; zvláště k železnici schottwienské náležící zámek v příjemném oudolí stojí.

Zdaleka na hřbetě vysoké skály pne se hrad Klamm, jenž před časy za pomezní tvrz proti Rakušanům od štyrských vévod vystavěn byl; po mnohé nablízku skončené krvavé šarvátce a po vtělení Štyrska k rakouské říši hrabata Klammové tvrz na se přivedli.

Městečko Schottwien mezi horami stísněné leží a jednu jen ouzkou působí ulici. Na obou koncích městečka skalné otevřeniny stojí, kdež se zdá, jako by přírozenost sama brány zde byla postavila.

zpět na obsah Další: Mürzzuschlag