Siena

Jest slavné, prostranné, na vrcholi jedné hory postavené město. Náměstí zdejší jest okrouhlé, a jak se myslí, vypálený kráter oheň plijící hory, stojí hluboko pod ulicemi, z kterých se dolů na ně patřiti může.

Zde najdeme rádní dům s pěknou věží a mnohý znamenitý palác. Hlavní kostel, jenž gotického, ale velmi krásného slohu jest, má veskrz černě a bíle mramorovými čtverrohy obložené stěny, plné soch a starostavitelských okras. Podlaha jest mozaikem vykládaná, na níž všelicí starozákonní příběhové čistě a s velikou pilností vypodobněni jsou. Aby se nějak zachovala, zdílu prkny přebedněna jest. Kazatelnice z ohledu své řezby nalézá sotva sobě rovnou; a veliké, rukou jednoho zákoníka pracně psané chorální knihy okázat si dáti opominouti nesmíme. V kapli Chigi, jenž pěkného jest výstavu, dvě sochy, Máří Majdaleny, Jeronýma, a mnoho jiných sem tam po tom nesmírném chrámě rozvěšených obrazů od schopných malířů vyhledati musíme.

Rozhlášenou pověst o řeči vlaské, která se zde v celé Itálii nejlépe mluví, zvlášť při zdejším přívětivém a krásném ženstvu jsem v pravdě nalezl.

Nad městem stojí tvrz a k ní veřejná procházka vede. Mezi sochami, které stromořadím stojí, některé jsou procházející. I potkal jsem chlapce, an sedě před Herkulem, z hlíny ho tvořil, nemaje k tomu leč holé ruce a vedlejší kalužinu. Dlouhou chvíli jsem se s potěšením na pachole díval, jak mu to od ruky šlo. V tom chlapci již pravý vlaský, k umělostem schopný duch se pronášel. Tak mladý Vlach čím dále tím více hrá, až pak rytectví se chápá a výtvory své potomstvu k obdivu zanechává.

Nábožnost dále a dále vždy většího stupně dochází a u měštěnínů mohovitých není žádného rodu, kde by domácího kaplana nebylo, a nikde možného domu, jenž by kapli v sobě neobsahoval. Dnes v Sieně zvlášť jsem se o nábožnosti obyvatelů přesvědčil. Jsa pozván ku stolu, dříve jsem do kaple s nimi jíti a tam se modliti musil. Nejmladší syn předpovídal a druzí za ním, a sice tak čerstvě reptali, že s tou největší pozorností ani slovíčku jsem srozuměti vstavu nebyl.

Při stole po levé straně magister vedle mne sedě, ptal se, jestli jsem potěšení nad jeho mladým pánem měl, jenž modlitby tak čerstvě a tak mnoho po sobě odříkávati umí.

Naše jídlo bylo velmi hubené, a zvlášť na oleji smaženo a pečeno. Nejsa tomu zvyklý, jísti jsem nemohl. Domácí paní se nemálo proto hněvala, myslíc, že stolem jejím pohrdám. Daremná polévka, zelený hrách, kdež na každého pět zrnek přišlo, dva ptáci, a to na sedm osob, k lahůdce syrové boby, lusky a čerstvý tvaroh byly naším hodem.

Památný obraz od Quido da Siena, jenž svatou Pannu představuje, chová se v kostele svatého Dominika a zhotovení jeho roku 1221 za nejstarší obraz itálských malířů ho udává.

zpět na obsah Další: S. Quirico