|
- Polák | - Cesta do Italie | - |
Při špitále San Gennaro dei Poveri v labyrintském slohu dalecí, v lité skále vytesaní sklepové se pod zemí táhnou. Ve třech polohách činějí byt nesmírné velikosti, ktěrý se prvním křesťanům připisuje. Zdá se, že by se pronásledovaní katolíkové v takovém počtu, na který z prostrannosti katakumb uzavírati můžeme, nadarmo do těchto skrejší byli utekli, zvlášť tenkráte, kde se na ně taková pozornost dávala. Tyto nepravidelné jeskyně snad již divochy nejprvnějších časů přechovávaly. Později tyto puchovité chodby obecným pohřebním místem učiněny byly, kde se těla do čtverrohých, podlouhlých, v skále vytesaných děr kladla a dsky, na kterých jména mrtvých vyrytá byla, zabedňovaly. Jeden Ezop, mne provázející, ujišťoval, že všecky ty zazděné hroby při jednom povstání od obecného lidu, který poklady v nich nalézti mínil, násilně zotvírány byly. Veliká hromada kostí zde leží, jenž dle starodávní povídky z mnoha tisíců posledním morem v Neápoli zemřelých, sem vházených, pochází. Do dolní katakumby jest třeba nejméně tři pochodně s sebou vzíti, poněvadž vlhkým a zavřeným povětřím světla každou chvíli hasnou; a vícekrát již se přihodilo, že obě pochodně zhasly a bloudící s velikým nebezpečenstvím se odtud vytočili, děkujíce za svou vycházku jen známosti cesty svého průvodce. Převeliké síně, kteréž se sem tam točí, celost svou nám nezjevily, poněvadž veliký již díl zasypaný leží. Biskup Január prý tady křesťanům kázával; kamenná stolice, na které sedal, a oltář, kde mši čítal, podnes se ukazuje.
Další: