O ženě zlobivé
Pakli kto má ženu zlobivú,
ale kup jí sukni novú
a u vetchéj kaž vše dny choditi,
budeť sě daleko méně zlobiti.
Pakliť bude láti druhé,
a ty jí kup třěvíce nové,
kažiž vetché dievce dáti,
vždyť již bude méně láti.
Pakli k ní který hněv máš,
kup jí měšec, nuóž i nový pás,
a čímť bude viece rotiti,
máš ji vždy dary krotiti,
a čímť bude viece láti,
a ty jí máš vždy dar dáti.
Pakliť jest nemilá proč,
a ty k ní pak vesele kroč,
vždy s ní pěkně nakládaje,
netepa jé ani jí laje.
Když tě bude chtieti biti,
nemáš nic pryč ustúpiti;
muóžeš jé tiem pokusiti,
smie-liť to pak učiniti.
Když dá dvě nebo tři rány,
ještě nehněvaj sě na ni,
zdaliť klamajíc to činí,
ještě nedaj jí v tom viny.
Bude-liť velmi búchati,
tepruv hledaj utiekati,
schovaj sě někde uteka
a svú duši v sě uvleka;
budiž tu, ažť ji hněv mine,
potom bude mysli jiné.
Chovaj sě pak na večeři,
ať tebe viec neudeří.
Mluv k ní velmi dobrotivě
a čině k ní milostivě,
nehněvaje sě, ale směje,
rci: "Máš zlé obyčeje;
milá paní, ostaň toho,
škodíť tobě i mně mnoho,
ač ty sě chceš vždy zlobiti,
hněvajíc sě i mě bíti.
Včeras velmi provinila,
že si muže bíti chtěla;
s právem by sě tiem styděla!
Dobrotú svú jejé viny
přěmóžeš i ty zlé činy.
Nezlosť sě tak ani hněvaj,
pokoj sobě i mně daj.
Snad sě já také rozhněvám,
i bude to škoditi nám;
že budevě zle bydliti,
budú sě nám lidé smieti,
nebo že tě musím bíti.
Potom sě lépe pamatuj,
chceš-li, sama sebe lituj.
Pomni, že jsi mě včera bila,
ty, má paní drahá, milá!
Jáť sem tebe nechtěl bíti,
ani sě tobě brániti,
vše sem to přětrpěl míle,
obrátil to v kratochvílé.
Potom toho nemysl sobě,
bych já sě dal bíti tobě,
ale já tě kázati mám,
to přikázal Hospodin sám.
Již jsi střiedu vydržela,
že jsi mě včera kázala;
jižť má střieda má nastati,
chci tě do smrti kázati
hněvem, bitím i dobrotú,
chci tě tresktati tú rotú.
Když já sě z čeho rozhněvám,
řkúc: 'Jižť já dosti jmám,
žělej, žes to učinila,
a budeš mi tiem viece milá.
Pakli tě kdy stepu z čeho,
rciž: 'Ráda, milý brachku, všeho
chci sě ráda uchovati,
tebe na všem poslúchati.
Račiž mi to odpustiti,
chci sě ráda polepšiti!
Když pak pokornú řěč mluvíš,
milejší mi býti musíš,
chci sě lépe pamatovati
a chci tě méně hněvati.
Kdyžť netepu ani sě hněvám,
jedno k tobě dobrotu mievám,
pomni mne pak nehněvati,
a to uměj zachovati;
kdyžť já mám milost k tobě,
nemievaj zlosti v sobě,
by proti mně chtěla zlostiti,
o vše sě se mnú hněvati.
Chci té řeči dosti mieti.
Jezu Kriste, rač nám přieti,
v dobrém stavu pevně státi,
potom sě Bohu dostati.
zpět na obsah
